Jak je důležité dělat banální věci
Fejetony a zamyšlení

Jak je důležité dělat banální věci

Být tady a teď ovšem není žádná rezignace. Naopak. Musíte mít oči na šťopkách a zhluboka dýchat. Když si začnete všímat zdánlivě banálních věcí, když začnete dělat zdánlivě banální věci, začnou se dít věci, kterou jsou všechno jen ne banální.

Květomluva aneb Řekni to květinou
Čtení ke kávě

Květomluva aneb Řekni to květinou

Dalo by se říci, že floriografie, jak se odborně květomluva nazývá, existuje od té doby, kdy dárce chtěl květinou potěšit a sdělit něco navíc. Symbolika rostlin se uplatnila již ve starověkém Egyptě, stejně jako v Indii, kolébce buddhismu, jehož učení připomíná květ lotosu. V 16. století květomluva doznala značné obliby v byzantském světě, zejména v Konstantinopoli (Cařihradu), odkud se šířila do dalších zemí.

Kterak jsme překazili vznik konkurence Klementina
Čtení ke kávě

Kterak jsme překazili vznik konkurence Klementina

Ano, každý máme nějaké záliby. Velkou zálibou mého otce byla soukromá statistika. S železnou pravidelností si každý den zapisoval do kalendáře hned několik údajů: jakou teplotu mu ukázal venkovní teploměr, jaké bylo počasí a kolik vajec snesly naše slepice. Pak si vypracovával statistiky a údaje zanášel do nějakých nám nesrozumitelných grafů.

Žena za volantem.
Fejetony a zamyšlení

Kondiční jízda

Dnes vykrádám sama sebe, ale osvěžit čas od času některý ze starších příspěvků Zoufalce jistě není na škodu. Je to pět let, co jsem poprvé usedla do své Ježury a za vydatné pomoci přátel začala po mnoha letech znovu řídit.

Podvečer, osamělá chata, strom se svěšenými větvemi.
Fejetony a zamyšlení

Mistrovství světa v sebedestrukci

Nikdo mi nedokáže tak zničit den jako to dokážu já sama. Ještě není tak zle, když o tom dokážu psát a dívat se na to s nadhledem, ale zároveň jsem v té lepkavé síti vlastních pochyb a blbé nálady chycena jako moucha v pavoučí síti.

Orient Expres ve stínu smrti
Čtení ke kávě

Orient Expres ve stínu smrti

Čtenáři a milovníci detektivek budou považovat knihu Agathy Christie, známou Vraždu v Orient Expresu, za povinnou četbu. Komu není četba blízká, nejspíš mu bude dílo královny detektivek známé z některého z filmových zpracování.

Zabijačkové speciality.
Čtení ke kávě

Na zabíjačkové pochoutky zapomeň

„A tu černou zabíjačkovou polévku a jitrničky mám kde?“ přivítala nás naše babi a s mírně povytaženým obočím přehlédla naši zdevastovanou rodinu. Vraceli jsme se zrovna ze zabíjačky, která se konala u druhé babičky, tatínkovy mámy, v nedaleké vesnici.

Silueta muže proti nočnímu nebi.
Čtení ke kávě

Jak mému muži uletělo UFO

„To musíte vidět! Ale rychle!“ vtrhnul do obývacího pokoje můj manžel hned po příchodu domů a místo obvyklého pozdravu hned rozkazoval. Vrátil se zrovna ze školení bezpečnosti práce a požárního školení a zároveň porady firmy a ještě k tomu nějaké podnikové oslavy, která probíhala (jak jinak) v nedaleké hospodě.

Káva a zákusek
Fejetony a zamyšlení

Správné načasování

Víte, jaké to je, když máte konečně chvilku času jen pro sebe? Káva voní, knížka i brýle čekají, až se s nimi vnoříte do společného světa příběhů. Jen si sednout do stínu a být chvíli v klidu, sami se sebou a svými literárními hrdiny, se zrnky skvělé kávy čerstvě pomleté a uvařené…

Pár jde spolu zasněženým lesem
Střípky Úžasné Báry

Můj manžel z fotografie

Dnes je to přesně 30 let, co jsme byli s mým mužem seznámeni. Trpný rod je tady schválně, stali jsme se totiž obětí plánovaného komplotu našich kamarádů Dany a Káji, kteří spolu chodili.  

Psaní novoročních předsevzetí na papír.
Čtení ke kávě

Novoroční nařízení

Moje babička si potrpěla na vánoční svátky se vším všudy. Dbala i na dodržování různých obyčejů jako házení střevícem, lodičky ze skořápek, krájení jablíček, házení slupkou z jablka, lití vosku a podobné, při nichž jsme se bavili celá rodina.

Dívka sedí na hromadě knih.
Čtení ke kávě

Honba za autorem

V naší i manželově rodině jsou knihy nejoblíbenějším dárkem. Patřily vždy k nejskvělejším dárkům k narozeninám, svátkům, za dobré vysvědčení a nesměly chybět pod stromečkem žádné Vánoce.

Hrníček s kávou a na talířku cukroví - hvězdičky.
Střípky Úžasné Báry

Neumím péct. No a co?

Až to bude důležité, tak to zase přijde. Stejně jako plech vanilkových rohlíčků, které budou úžasně chutnat i úžasně vypadat. Do té doby si budeme pochutnávat na vanilkových placičkách, válečcích, obřích rohlících i malých suchých drobinkách s vanilkovou příchutí.

Posuvné svátky
Čtení ke kávě

Posuvné svátky

Už řadu let se zabývám myšlenkou na „posuvné Vánoce“ – vždy, když napadne sníh v jinou dobu než na tyto svátky a všechno je nádherně bílé jako na Ladových pohlednicích…

Nakrájená vánočka na talířku
Střípky Úžasné Báry

Altruistova vánočka

Těsto na perníky? Mám! Těsto na vánočku? Jasně! Už od rána kyne u topení. Tak ještě sbalit vál, váleček, mouku, vajíčko, zástěry a všechno to odvézt do cizího města, tam to upéct a nechat sníst cizím lidem. Takto vypadá ideální den naší rodiny. Protože Bača peče vánočku…

Zdobení vánočního stromečku.
Čtení ke kávě

Umělý, nebo živý? Rozhodla svině

Tento spor kolem volby vánočního stromku probíhal v naší rodině po dobu několika let. Táta, velký milovník přírody, prosazoval stromek živý, máma, velká ochránkyně přírody, stromek umělý. Táta argumentoval vůní jehličí a dřeva, máma úklidem jehličí opadávajícího, které tahá z parket ještě na jaře.

Přiťuknutí šampaňským.
Čtení ke kávě

Předvánoční oslavy aneb noc plná pádů

„Hlavně po příchodu nedávejte klíče do zámku, aby se ostatní dostali domů!“ dával manžel ráno instrukce a pro jistotu nám to třikrát zopakoval. Byly dva dny před Štědrým dnem a všichni tři jsme ten večer vyráželi na svoje vánoční večírky: já s kolegy z práce, manžel se svými kolegy a podřízenými z jeho práce a dcera s bývalými spolužáky ze střední školy.

Zoufalcův španělský deníček III.
Fejetony a zamyšlení

Zoufalcův španělský deníček III.

Město Torrevieja má 320 slunečných dnů v roce. Podle 30letých statistik tady v říjnu prší maximálně tři dny. Bohužel jeden z nich spadl do týdenního pobytu mého muže, který toužebně vyhlíží každý sluneční paprsek a nepřeje si nic jiného než se smažit na pláži.

Vojna
Čtení ke kávě

Vojna

Pro později narozené, neboť předpokládám, že na tyto stránky zavítají, uvádím nezbytné vysvětlení: ZVS neboli základní vojenská služba (lidově vojna, vopruz, pakárna a další lidová slovesnost) byla dle oficiálních dokumentů „nejčestnější povinnost každého občana naší vlasti…“

Zoufalcův španělský deníček I.
Střípky Úžasné Báry

Zoufalcův španělský deníček I.

Mám takovou zásadu – nikdy nepíšu Zoufalcovy zápisky z rodinné dovolené. Čtenáři, kteří sledují zápisky delší dobu, jistě chápou proč. Napište pravdu o své rodině, a žádnou mít nebudete. Příbuzní jsou na veřejné líčení vlastní verze událostí dost přecitlivělí.

Historické budíky
Čtení ke kávě

Dejme si čas

Čím jsem starší, tím je pro mě tento pojem důležitější. Vím, dá se říci v různých podobách, jako třeba: „to chce čas“, „až nastane ten správný čas“, „až budu mít čas“. Je toho mnohem více. To, o čem bych Vám dnes…

Starý medailon položený na starém dopise
Střípky Úžasné Báry

Mladý duch a stará duše

Starší lidé pel soutěživosti pozbývají. Člověk je s nimi více v klidu. Životní nadhled se nedá koupit ani urychlit. Musíte se k němu prožít léty zkušeností, radostí i trápení. Starší lidé už šetří síly na důležité věci, což jsou většinou právě ty věci, kterým mladí věnují minimální pozornost.

Rozladěná žena se drží za hlavu.
Čtení ke kávě

Zbytečné dotazy

Nevím jak koho, ale mě občas přivádějí do stavu zuřivosti. Mám na mysli takové ty otázky typu: „Co děláš?“, když stojím u dřezu a umývám nádobí, což je patrné na první pohled.

Vodní hladina na které se prolínají kola od vibrace.
Střípky Úžasné Báry

Vibrace

Taky je vám někdo sympatický, jen co vejde do místnosti, zatímco někdo druhý vám přijde nesnesitelný ještě dřív, než otevře pusu? Teorií o tom, jak lidské tělo funguje, je mnoho, a každý má tu svou, které věří. Já třeba věřím na energetické vlny, které vysíláme a které svým vlastním radarem přijímáme.

Matka s dcerou mají kávu v platovém kelímku při procházce.
Fejetony a zamyšlení

O matkách a dcerách

Odpočítávání dnů je děsivější, než jsem si kdy myslela. Zatímco v jiných případech, třeba když vojáci stříhali metr do civilu, šlo o to těšení se na poslední centimetr, já bych nejraději každý den zastavila a prožila několikrát za sebou. Jako v tom filmu Na Hromnice o den více. Ne každý…

Holčička nakukuje ze dveří.
Čtení ke kávě

Dveře – nedoceněný dopravní prostředek

Maminčina máma se k nám přistěhovala, když mi byly necelé dva roky. S jejím příchodem se naší rodině obrátil život vzhůru nohama. Babička byla opravdový generál a dokázala nás všechny „postavit do latě“. Nutno ovšem podotknout, že mně občas procházelo i to, co by mí bratři odnesli pořádným výpraskem.

Staré fotografie na stole
Fejetony a zamyšlení

Pozor, vyletí ptáček!

Kolik máte fotografií svých praprarodičů z doby jejich mládí? Na kožešině od fotografa, od prvního přijímání, sváteční rodinnou fotku, možná portrét ze školního tabla a pak svatební fotografii. Pár malých momentek z dovolené, na kterých ani lupou nepoznáte, kdo je kdo. Když se někde objeví fotografie z vašeho města z počátku století,…

Čtení ke kávě

Teorie velkého třísku

Jako malá jsem milovala hru na četníky a zloděje. Kdybyste ji náhodou neznali, v této jednoduché a akční hře se hráči nejprve rozlosují, kdo bude zloděj a kdo četník, následně se stanoví oblast.

Zmije v seně
Čtení ke kávě

Z hada v lihu

Jeden pozdně prázdninový víkend jsme celá rodina trávili na chatě, za kterou byla obrovská louka, na níž toho roku vyrostla krásná tráva. Táta se těšil, že si ji naseče a nasuší a bude mít luxusní seno pro králíky na celou zimu. Jeden den ráno kosil s razancí žacího stroje, pak obracel a předsevzal si, že letošní podzimní soutěž „o nejkrásnější seno“ (též zvanou jako „seno roku“), kterou vyhlašovali každoročně ve svazu chovatelů, s přehledem vyhraje.

Německý ovčák.
Čtení ke kávě

Penzion se psem

Rok poté co jsme absolvovali neslavnou dovolenou v Dudincích, jsem zase, podporována svým mužem, na internetu hledala, kam bychom jeli tentokrát. Pravda, trochu jsem „zaspala datum“, a tak penziony v místě, kam jsme plánovali jet, byly v termínu naší dovolené již obsazené.

podzimní barevné listí
Fejetony a zamyšlení

Barvy, ze kterých se vám zavaří hlava

Rozšiřování slovní zásoby je pro textaře nezbytností. Chytáme zajímavá slova mezi řádky románů, v odborných statích i na internetu. Nečekané osvěžení ale může přinést i obyčejný katalog zásilkového obchodu. Při podrobnějším studiu produktů jsem zjistila, že si některé nabízené barvy ani neumím představit. Tak schválně, jak jste…

Tower bridge v anglii a cedule anglického metra
Fejetony a zamyšlení

Co se děje, když mluvím anglicky

Kromě setrvalé snahy zhubnout se na mém seznamu předsevzetí neustále objevuje položka: zlepšit svou angličtinu. Ne že bych anglicky vůbec neuměla, jen jak celý život pracuji s českým jazykem a všemi jeho nuancemi, jak vytvářím složitá souvětí a hledám zajímavá česká slova, neumím myslet ani vyjadřovat…

Sova v letu.
Čtení ke kávě

Respekt k ptactvu

Už několikrát zde mí kolegové uváděli články o ptáčcích. A mně to najednou vrátilo v čase i prostoru na jednu z našich letních dovolených ve slovenských termálních lázních.

Osvětelený hrad Špilberk v Brně
Fejetony a zamyšlení

Brno. Brnečko

Brno prostě buď máte rádi nebo ne. Já jsem ho ráda neměla, a teď ho ráda mám. Myslím Brno, ne cestu do Brna nebo cestu ucpaným Brnem, to je čisté utrpení. Ale když už tam jsem, tak jsem tam ráda. V Brně se může…

Točité schodiště.
Čtení ke kávě

Hurá! Schody, věže, zahrady a závrať

Bylo to v létě před téměř dvaceti lety, kdy jsme měli s manželem dovolenou ve stejném termínu, užívali jsme si krásného počasí a jezdívali jsme se koupat. Ke konci naší dovolené se obloha zatáhla a přišlo ochlazení. Ani nám to nevadilo a pro změnu jsme se rozhodli, že navštívíme nějaké pamětihodnosti, které všichni v rodině milujeme.

Postel na které je medvídek
Fejetony a zamyšlení

Prosím, nebudit!

Spím ráda, často, hluboce a hlasitě. Spánek je pro mne něco jako stav bezvědomí, zvláště v poslední době. Když se mi chce spát, sednu do postele a řeknu Dobrou, a než dopadne hlava na polštář, už spím. Na to druhé slovo Noc už skoro nikdy nedojde. Padám za zavřenými víčky…

Úžasná Bára Domolená
Fejetony a zamyšlení

Domolená

Nový výraz domolená ukazuje krásu a vtip českého jazyka, když jednoslovně popisuje trend trávit dovolenou doma. Letos se k davům domolenců přidávám i já. Dobrovolně.

Pražský orloj
Fejetony a zamyšlení

Horoskopy

Každé ráno si čtu horoskop na dnešní den. Ne ten románový, že potkám muže s černou botou, co mi řekne důležitou zprávu. Čtu si o aktuální situaci nad hlavou, kde se planety seskupují do konstelací jako na spartakiádě, připraveny podpořit nebo zhatit moje životní rozhodnutí. Dneska by…

Východ slunce nad karlovým mostem.
Fejetony a zamyšlení

Přání od svatého Jána

Třicet let si na Karlově mostě sahám na křížek nedaleko sochy sv. Jana Nepomuckého. Někdo mi tehdy, když jsem do Prahy přijela poprvé a měla jsem tendenci věřit všemu, co mi napovídali ti, co tu byli už podruhé, prozradil, že si mám něco přát.

Dvě děti na laviččce, jede z nich je novorozené miminko.
Fejetony a zamyšlení

Na Toníčka!

Pokud opět postrádáte několik blogů, jste v obraze. Kromě dvou dnů hledám i klíče od auta, zubní kartáček, kaktus a rám na obraz. Zatímco věci i dny mizí v červí díře, děti přibývají. Do skříně s alkoholem jsem si už proklestila cestu. Tak na Toníčka! Poslední, tedy doufám, zmínka o malování v našem…

Balení na cesty.
Čtení ke kávě

Babička jede na návštěvu

„Na dnešní večer svolávám rodinnou radu,“ pronesla babi ráno při snídani a přes naše veškerá dorážení, o čemže se to budeme „rodinně radit“, nevyrazili jsme z ní ani muk. Tvářila se jako tajemný hrad v Karpatech a nám doporučovala, abychom „dočkali času…“

Cesta lesem.
Fejetony a zamyšlení

Stezka odvahy

Cítím, že přišel čas na novou stezku odvahy. Po dvou nebo po třech nohách, na tom nezáleží. Hlavně vyrazit do tmy odhodláním dojít do cíle, i kdyby mě po cestě strašili sebevíc.

Úžasná Bára ffejeton
Fejetony a zamyšlení

Kulturní výzva

Můj muž se chystá běžet půlmaraton. Prý to vždycky chtěl zkusit – je to jeho první – a je to pro něj výzva. Spojená s náročným tréninkem, upraveným jídelníčkem a zejména několikahodinovým výběrem vhodného oblečení, obutí, oblečení na převlečení, jídla, pití, obinadel a batohů. Já ležím v posteli s virózou a taky právě bojuju se svou výzvou. Ne sportovní, ale kulturní.

nachystali jseme pro vás novou rubriku STŘÍPKY ÚŽASNÉ BÁRY.
Fejetony a zamyšlení

Umění žít

Ty prostě umíš žít, napsala mi B. pod fotku na Facebooku. Stalo se to už podruhé a pamatuju si to, protože mě to zaujalo už tenkrát poprvé. Žít umí každý z nás a není to v základním významu nějaká dovednost, kterou je třeba se učit. Narodíme se a žijeme, dokud neumřeme.