Vibrace

Vodní hladina na které se prolínají kola od vibrace.
Foto: Pixabay

Taky je vám někdo sympatický, jen co vejde do místnosti, zatímco někdo druhý vám přijde nesnesitelný ještě dřív, než otevře pusu? Teorií o tom, jak lidské tělo funguje, je mnoho, a každý má tu svou, které věří. Já třeba věřím na energetické vlny, které vysíláme a které svým vlastním radarem přijímáme.

Nechci vás krmit žádnými spikleneckými teoriemi. Někdo tomu říká intuice, jiný empatie, ale slova jen maskují a nálepkují pocity, které máme zcela přirozeně. Strašně ráda bych se někdy v lidech mýlila, ale pravdou je, že když někomu nevěřím od první chvíle, většinou se opravdu ukáže, že je to křivák. Byl takový ale už ve chvíli našeho setkání nebo jsem si jeho obraz křiváka sama zkonstruovala ve své mysli? Nebylo by lepší myslet si o každém jen to nejlepší a vytvářet si kolem sebe pozitivní virtuální realitu? Myšlenky mají neuvěřitelnou sílu, ale ten první pocit, emoce většinou funguje ještě dříve, než o tom začneme přemýšlet.

Je pravdou, že já to lidem kolem sebe příliš neusnadňuju. Vysílám dost často negativní vibrace, které mě chrání před energetickými upíry. Nedělám to schválně, je to obrana. Protože lidí, co mi pijí krev a vysávají sílu, je celkem dost. U někoho stačí, aby vešel do stejné místnosti a ovládl prostor, a po hodině se cítím totálně na dně. A u jiného stačí krátký telefonát a cítím se plná života. Naše energetické vlny nejdou proti sobě, ale násobí se ve stejném směru. A to pak je fičák!

Než odsoudíte dnešní blog jako tragický laický pokus o výklad synchronicity a teorie vln, zkuste si o mně chvilku myslet něco úžasného. Protože já to ucítím! Dělala jsem jednou pokus, že jsem se snažila celý den rozdávat úsměvy, milá slova, vyloženě pozitivní energii. Pouštěla jsem lidi do dveří, dělala drobné laskavosti v obchodě, chválila na každém kolem sebe nějakou maličkost. A večer jsem se cítila naprosto skvěle. Pozitivní vibrace mě posunuly kousek výš nad běžnou úroveň malicherností a každodenního rozčilování nad bezohlednými řidiči, neuklizenou domácností, množstvím úkolů a koncentrací idiotů na metr čtvereční.

Intenzivně myslím na vás, úžasné čtenáře blogu, kteří věnujete mým řádkům nejen pozitivní energii, ale i svůj čas. Posílám vám energii na celý dnešní den a mé myšlenky můžete cítit jako lehké vibrace kolem vás. Vlny nemají hranice, na rozdíl od fyzických těl. Proto cítím, že jsme propojeni a vlníme se v rytmu vlastní úžasnosti. Krásný den vám všem, vy moje oblíbené shluky buněk a genetických informací!

Vaše Bára

Zdroj: redakce – Barbora Janečková (www.uzasnabara.cz)

Další články z této rubriky

Kýchající žena venku. V bundě a šedých rukavicích.gutentor-overlay

Rýmička a kuckáníčko

Jsem člověk, který nesmrká a nekýchá po celý rok. Lidi, co pořád potahují nosem a kýchnou desetkrát za sebou i v letním parnu, mě nebetyčně rozčilují.
Káva a zákusekgutentor-overlay

Správné načasování

Víte, jaké to je, když máte konečně chvilku času jen pro sebe? Káva voní, knížka i brýle čekají, až se s nimi vnoříte do společného…
Pár jde spolu zasněženým lesemgutentor-overlay

Můj manžel z fotografie

Dnes je to přesně 30 let, co jsme byli s mým mužem seznámeni. Trpný rod je tady schválně, stali jsme se totiž…
Starsá fotografie ve zlatém rámečkugutentor-overlay

Příběh staré fotografie

Už jsem psala o svém „pídění“ na naší hůře. V odkladišti dějin obyvatel tohoto domu se dají najít věci, které mají svůj unikátní příběh.
Kniha a v ní zavřená růžegutentor-overlay

Myšlenky z památníku

Velké myšlenky si lidé odjakživa toužili uchovat v paměti. Vynořovaly se a zase zapadaly v zapomnění, než je někdo vykopal, ofoukal a vynesl na světlo boží.
Starsá kamera s se starým filmemgutentor-overlay

Vzpomínky v obrazech

Na přelomu tisíciletí byly velkým hitem videokamery. Byly obrovské, nosily se ve speciální brašně a musely se do nich kupovat…

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*