Příběhy seniorů

Paní Marie (jméno je smyšlené, skutečnou identitu ale redakce zná) žije už třetím rokem v domově pro seniory v malém městě na jižní Moravě. Celý svůj život pracovala jako zdravotní sestra v místní nemocnici, kde se těšila úctě jak kolegů,…

Paní Eva vystudovala střední zdravotnickou školu a většinu svého života pracovala jako sestřička v nemocnici. Během let si zvykla nejen na to, že někteří nadřízení jsou arogantní a pacienti nepříjemní, ale uvykla i náročným nočním službám. Teď už je ale paní Eva v důchodu a touží po jediném – po odpočinku!

Vždycky jsem si myslela, že šedesátka je ta pomyslná hranice, kdy život končí, obouvám na nohy důchodcovské bačkory, usedám na gauč a sjíždím jednu Soudkyni Barbaru za druhou.

Nemám nic proti zvedání hranice odchodu do důchodu, sil mám pořád dost. Problém je, že ani s vysokou školou, bohatou praxí a znalostí několika jazyků mě nikdo nechce. A nejen mě.

Koncem minulého roku jsem oslavila šedesáté narozeniny. Vím, že ženy od jisté doby svůj věk začínají tajit a zeptat se jich na něj se může zdát být až nepatřičné. Já si ale zoufale přeji, aby už mi bylo alespoň o pět let víc. Tušíte správně. Zoufale vyhlížím důchod, který se však zdá být v nedohlednu.

Má sousedka paní Hanka (75 let) miluje moderní technologie. Čte si zprávy na internetu, sleduje videa, vlastní čtečku knih a samozřejmě má i chytrý telefon. Ani ve snu by ji však nenapadlo, že se jí její láska k moderním technologiím vymstí.

Když se tak pozastavím nad životem seniorů, docházím k názoru, že to vlastně nemají vůbec lehké. S postupujícím věkem přicházejí různá onemocnění, ať tělesného, či duševního rázu a ty starého člověka nesmírně zatěžují.

Paní Milada (68) ještě donedávna užívala života plnými doušky. Po smrti manžela našla oporu ve své rodině, s níž sdílela dům v malém městečku.

Dnešní doba není lehká pro nikoho. A své by mohl vyprávět i pan Jiří Tauchen ze Semilska, ke kterému osud co do potomků nebyl příliš příznivý. Zdá se, že v dnešní době se respekt k vlastním rodičům už nenosí. A to především v případě, když jde o peníze.

Paní Anna (73 let) bydlí ve vedlejší ulici. Společně s manželem obývá vrchní patro dvougeneračního domu. Její syn s manželkou a malou dcerou bydlí v přízemí. Na první pohled vše vypadá idylicky, skutečnost však taková není.

Je právě 14:46 a já uspávám půlroční dceru. Z ničeho nic mi volá neznámé číslo a já se rozhoduji, zda hovor vzít, protože pravděpodobně dceru probudí. Je to důležité? Nakonec hovor přijímám. Na druhé straně se ozve paní bankéřka z Fio banky, že mi žádost o úvěr ve výši 250 tisíc Kč schválila. Prolétlo mi hlavou, že to bude omyl, jenže ona zná moje celé jméno i telefon. To asi není omyl. Řekla jsem jí, že jsem o žádný úvěr nežádala. Tím začalo kolečko, z kterého se mi velmi rychle roztřepala kolena.

Paní Jana (64) nastoupila do starobního důchodu s nadšením a těšila se, že si konečně užije více společného času se svým manželem. Tato představa se však rychle rozplynula.

Vánoce se nezadržitelně blíží a vánoční přípravy jsou u mnohých z nás již v plném proudu. Nakupujeme vánoční dárky a vánoční výzdobu jak zběsilí, doma běháme z místa na místo s hadrem a nejrůznějšími čisticími přípravky a v neposlední řadě…

 Paní Ludmila (73) je aktivní seniorka, která se ani přes svůj věk nevzdala nezávislého života. Po smrti manžela zůstala bydlet sama ve velkém rodinném domě se zahradou, o který se stará, jak jen jí síly dovolí.

Paní Žofie je má sousedka a je jí 88 let. Až donedávna žila spokojený život se svým manželem v malém panelákovém bytě. Hloupá nehoda však její život proměnila k nepoznání. Dnes je paní Žofie v léčebném zařízení a bojí se, že už nikdy neuvidí svého manžela a nikdy se nevrátí do svého bytu.

Pan Novák je bývalý strojní inženýr. Svou práci miloval, ale již ji nezvládal vykonávat, tak odešel do důchodu. Práci ukončil před pěti lety a jeho měsíční důchod v současné době činí zhruba 18 000 Kč.

Paní Květa (73) je dnes již vdovou, který celý život pracovala, vychovala tři děti, ale i několik vnoučat. I přesto že má vlastní dům musí bohužel přepočítávat každou korunu, aby s financemi vyšla.

Monika (38 let) vyrůstala v úplné rodině, ale doma to přesto neměla jednoduché. Otec vše řídil, matka jen poslouchala. Rodiče se neměli příliš rádi a zůstávali spolu jen kvůli dětem. Mnohem lépe by však udělali, kdyby se rozvedli.

Paní Helena (74) je seniorka žijící v Brně. Žije společně se svým manželem Miroslavem, kterému je sedmdesát pět let. Většinu svého života bydleli v domě na okraji města. Před několika lety se však společně rozhodli přestěhovat se do bytu. Po tom, co se jejich děti osamostatnili a oni začali stárnout, bydlet v domě pro ně nebylo příliš výhodné.

Hana (57) žije v Trutnově, zatímco její dcera Tereza (32) se před několika lety přestěhovala do Prahy, kde se vdala. Přestože žijí přes sto kilometrů od sebe, mají velmi blízký vztah. Každý den si volají, posílají textovky a udržují spolu kontakt.

Mnoho seniorů by rádo žilo doma, avšak zdravotní stav jim to nedovoluje. Odcházejí tedy do pečovatelských zařízení, kde se o ně personál postará. Jeden americký senior přišel s alternativním řešením, a tím je hotel.

Pan Jaroslav (64) se svou manželkou Marií (59) koupili před deseti lety vlastní domek na vesnici. Během dalších let se objevily nečekané problémy, které pohltily všechny jejich úspory, a na konečné zvelebení domu již finance nezbyly.

Říká se, že rodina, zdraví a láska je to nejdůležitější, co člověk ve svém životě má. Je to něco nenahraditelného. Když do rodiny přijde první potomek, je to především velká sláva. Své o tom ví i Karolína (32 let), která se do rodiny narodila jako prvorozená dcera.

Paní Květa je už patnáct let vdovou a žije sama ve starém domě v malém městečku. I přes nabídnutou pomoc dětí se snaží náklady zvládat sama, což jí komplikuje dům, který potřebuje neustále údržbu.

Paní Jana je má sousedka, bydlí v Praze a často jezdí tramvají hlídat svou vnučku. Na zastávkách a ve vozech hromadné dopravy si všimla nových plakátů a letáků, které upozorňují na to, že i zírání je obtěžování. Toho, že někteří lidé v MHD zírají a obtěžují spolucestující, si ale paní Jana všimla už dávno.

Pan Milan, 73letý důchodce, bydlí sám na okraji Prahy v malém bytečku. Za svůj život si prošel nejednou nepříjemnou situací, ale i teď díky výši starobního důchodu nežije zrovna tak, jak si představoval. Přesto však neztrácí hlavu a pokouší se být co možná nejvíc pozitivní.

Paní Jana žije v současné době v domově pro seniory. Celý svůj život pracovala v malé továrně na okraji města, kde také ukončila svou pracovní kariéru a odešla do důchodu. Její manžel František se živil jako řidič autobusu, jenže před několika lety zemřel. Paní Jana tak zůstala v bytě úplně sama a postupem času se jí začal zhoršovat zdravotní stav.

Pan Olda (74 let) žije sám v malém bytě v rodném domku v Komořanech. Jeho měsíční penze je kolem 13 000 Kč, což je sotva dost na to, aby pokryl základní životní potřeby. Hlavním problémem Oldy je to, že po celý život si peníze užíval, ale nikdy si nespořil na důchod, neplatil si žádné pojištění, ani neinvestoval, což ho nyní dostává do velmi těžké situace.

Paní Dáša (73) žije sama v malém podnájmu v Jihlavě. Před několika lety přišla o manžela a mimo psychické újmy a ztráty blízkého člověka musela řešit také finanční změny ve svém životě.

Pan Milan je vdovec a žije sám. Místo, kde žije, miluje. Jedná se o klidnou čtvrť v menším městě, kde nikdy nebyly žádné problémy a kde se nikdy nic neztratilo. Dům sice pan Milan zamyká, ale branku nechává otevřenou.

Inspirativní příběh paní Hany (66) ukazuje, že i když se v životě ne všechno daří, je šance na pohodovou penzi.