Dalo by se říci, že floriografie, jak se odborně květomluva nazývá, existuje od té doby, kdy dárce chtěl květinou potěšit a sdělit něco navíc. Symbolika rostlin se uplatnila již ve starověkém Egyptě, stejně jako v Indii, kolébce buddhismu, jehož učení připomíná květ lotosu. V 16. století květomluva doznala značné obliby v byzantském světě, zejména v Konstantinopoli (Cařihradu), odkud se šířila do dalších zemí.
V Evropě zažila dobu rozkvětu díky lady Mary Wortley Montagu (1689-1762), manželce britského velvyslance v Cařihradu. Ve svých proslulých „Tureckých velvyslaneckých dopisech“ (1763), posílaných do Londýna, popisovala život a zvyklosti u dvora i obyčejných lidí a další zajímavé poznatky z Osmanské říše. Zmiňovala se v nich také o popularitě květomluvy v sultánově harému, kde jejich výmluvnou řeč zvanou selam využívaly panovníkovy krásky v jinak omezené komunikaci se světem.
Jiří Dvořák: Rostlinopis
V romantismu na přelomu 18. a 19. století znalost skrytého poselství květin zdomácněla i v dalších evropských zemích, především ve Francii. První knihu o „Řeči květin“ napsal francouzský novinář a geograf Louis Cortambert spolu s francouzským spisovatelem a vzdělancem Louis-Aimé Martinem. Jde o unikátní slovník symboliky květin s uvedením původu, významu i emblémů a je o něj takový zájem, že se od roku 1842 vydává doposud.
U nás byla květomluva na vrcholu oblíbenosti v době národního obrození. Autorkou jedné z prvních květomluv, nazvané „Nejnovější a nejpůvodnější slovanský selam čili květinomluva“, byla Božena Němcová, která ji spolu s Hanušem Jurenkou a Václavem Čeňkem Bendlem Stránickým vydala roku 1835. Květomluva pak vyšla i v roce 1948 o rozsahu 19 stran s ilustracemi Petra Dillingera.
Floriografie byla módní hlavně ve vyšších kruzích a s oblibou ji používali nejen viktoriánští spisovatelé, malíři a básníci. Proslulou se stala především bílá lilie jako znak nevinnosti a panenské čistoty, jíž konkuroval pouze žlutý kosatec, spojovaný s Pannou Marií. Slavní umělci komponovali na svých plátnech květiny do půvabných zátiší nebo je jakoby bezděčně, přitom však rafinovaně umístili na stůl, do pozadí, do rukou či spadlé u nohou portrétovaných s úmyslem vyjádřit poselství konkrétní květiny.
Máte rádi Provence? Přeneste si ji k vám domů. Jednoduché tipy, jak na to.
Přichystali jsme pro vás nový seriál o květinách, stromech a rostlinách, v němž vás seznámíme s jejich vlastnostmi, bájemi či pověstmi, které se k nim váží, a probudíme ke slovu i tajnou řeč květomluvy. Začínáme v čase, kdy se příroda probouzí do nového života. Jako první představíme tři něžné jarní květiny – fialku, petrklíč a narcis.
Violka vonná
(Viola odorata)
Bylina lásky a ochrany
Fialka je rostlinou nových začátků, jež se nám vždy s novým jarem nabízejí. Každé naše snažení dospěje kýženého naplnění, je-li prodchnuto láskou. O lásce vypovídá i violka, obdivovaná pro svoji nezaměnitelně přitažlivou vůni i léčivé účinky na lidský organismus. Listy můžeme přimíchat do salátů – dodají nám potřebné železo. Masti z nich vyrobené hojí povrchové rány.
Uvijete-li z fialek věneček, pomůže vám od úporné bolesti hlavy. Účinný je i na zklidnění, pokud to ve vás vře, soptíte hněvem a máte problémy se sebeovládáním. Trpíte-li nespavostí, těšte se na jaro – pokud máte voňavý věneček u ruky, mělo by to zabrat!
Proč bylina lásky? Možná proto, že kdysi bylo zvykem podávat nápoj lásky složený z květů fialky a dalších osvědčených Venušiných květin (například levandule a růže). Fialka (zejména její listy) působí též jako ochrana před veškerým nebezpečím pocházejícím ze zla.
V křesťanství se uctívala jako symbol pokory. Je spojena s Kristovým životem, především v dětství, jak bývá zachyceno na některých obrazech. Traduje se, že fialky vykvetly také u paty Kristova kříže.
Svazek této milé květiny je milostným vyznáním: „Celé mé srdce patří jen tobě.“ Ani významy dalších druhů vás nezarmoutí. Letní bílá fiala vyjadřuje obdiv: „Tvé rty jsou krásné.“ Jsou-li květy červené, nažloutlé či fialové, značí údiv: „Kam zmizelo společné štěstí a naděje?“ Opojně vonící zimní fiala, zvaná svatodušní, s tmavě fialovými nebo žlutými až červenohnědými květy, vyjadřuje: „Toužím neustále po tobě.“
Jako děvče jsem chodívala na fialky rostoucí u staré opuštěné školy. Budova se téměř rozpadala, ale kolem bylo voňavo a modro. Od té doby jsem tolik fialek pohromadě už neviděla. A nevím, zda je to sháňkou po nich do elixíru lásky. Nakonec – lásku nosíme všichni v sobě, jen je mnohdy tak ukrytá, že v ni téměř přestáváme věřit, bojíme se o ni a tím ji oslabujeme. Zkusme ji rozdávat, aniž bychom za to cokoliv chtěli. Třeba i s kytičkou fialek.
Prvosenka jarní – petrklíč
(Primula veris)
Odemyká skály s pokladem i uzavřená srdce
Další jarní květinkou je známá prvosenka jarní, jež patří mezi chráněné druhy a v přírodě se nemá trhat. Svými žlutými zvonečky prosvětluje od března paseky, louky a zahrádky. Petrklíč, jehož květ a oddenek přidaný do čaje působí podpůrně na pocení, pomáhá při astmatu a nemocech horních cest dýchacích, je však třeba užívat velmi opatrně. Předávkování může způsobit nežádoucí projevy – nevolnost a zvracení. Někdo je na tuto bylinu alergický, má-li citlivou pokožku.
Na světě roste na pět set padesát druhů prvosenek. U nás v Krkonoších se přirozeně vyskytuje jedna z nich, Primula elatior var. corcontica, jež nikde jinde neroste.
Primulka bezlodyžná (Primula acaulis), kterou je možno zakoupit v obchodech, je něžně krásná a nabízí se v bohatém výběru tvarů a barev. Lidé ji s oblibou vysazovali před dům, kde svojí magickou mocí odpuzovala návštěvy nevítaných hostů. Dívkám naopak pomáhala v lásce, dokázala přivolat milence, na něhož si myslely. Pokud ji dostaneme darem, pak je náš nápadník zřejmě trochu nejistý – ptá se: „Kdo je pánem tvého srdce?“
Narcis
(Narcissus)
Velikonoční zvonky
Část západní a jižní Evropy – to je původní domov této graciézní květiny. Asi vás překvapí – nepatří-li botanika mezi vaše koníčky -, že existuje přibližně v deseti tisících druzích, mezi něž se řadí i divoce rostoucí typy nebo ty úplně trpasličí.
Se jménem této jarní květiny se pojí zajímavá báje. Narcissus byl milován dívkami i chlapci, neboť byl velice pohledný. Všichni, toužící po jeho náklonnosti, byli ale odmítnuti, včetně nymfy Échó. Narcissus dal najevo, že by raději zvolil smrt nežli její objetí. Nemesis (ztělesnění božské odplaty) pak vyslyšela zvolání odmítnutého nápadníka, aby Narcissus tedy miloval jen sebe a nikdy nepoznal konec své touhy. Směrovala kroky hrdého mládence k prameni, z něhož nikdo ještě nepil. Mladík, aby ukojil žízeň, naklonil se nad vodní hladinu a uviděl svůj obraz, který se na ní zrcadlil a uchvátil jej. Chtěl ho marně uchopit – nevědomky po sobě silně zatoužil. Když nemohl mít toho, koho miloval – sám sebe -, soužil se do té míry, že zemřel. Proměnil se v narcis – květ symbolizující (zejména v antice) předčasnou smrt. Na toto téma bylo vytvořeno mnoho literárních děl, představujících nebezpečí sebelásky. Naopak Paul Valéry v jedné své básni vnímá lásku k sobě samému jako snahu o sebeuvědomění.
Narcis, jarní posel Velikonoc, svěžesti a radosti, ale také smrti a zmrtvýchvstání, se vyskytuje v několika barvách a tvarech. Opravdu poetický, ladný ve své kráse a opojný vůní je narcis bílý (Narcissus poeticus), sdělující: „Vynikáš hrdostí.“ Žlutý narcis se ptá: „Proč chceš zmařit naši lásku?“ „Koho by nepoutala tvá krása,“ říká nám narcis a se stejným obdivem promlouváme my k němu.
Zdroj: redakce – Dana Vondrášková (autorské dílo), knihobaze.cz, archiv autorky
Ilustrace: Dana Vondrášková
Další články z této rubriky
gutentor-overlayALWEG – nenaplněný (nejen slovenský) sen
gutentor-overlaySvátky dva v jednom
gutentor-overlayZávěsné truhlíky a neshody u nás doma s nimi spojené
gutentor-overlay
Buďte první kdo přidá komentář