Je víkend, vše mám hotovo. Doma už není jen „zaklizeno“, ale opravdu uklizeno. Z kuchyně voní koláč, na terásce u kuchyně voní na stolku přede mnou káva. Můžu si sednout s knihou a odpočívat ve světě, který napsal šikovný spisovatel, nebo zůstat v našem světě a jen tak se kochat pohledem do zahrady a na blízký lesík.
Podzimní tvoření s vnoučaty II
Zůstávám u nás. Je krásný den. Slunce už nemá tu sílu, kterou mělo ještě před pár týdny, stále ale nabízí krásný pohled na přírodu. Paprsky svítí do různých zákoutí, ukazují čerstvé pavoučí sítě i lezoucí mravence a jejich mraveniště blízko „mojí“ skalky. Na skalce odkvétá ibišek a začíná se červenat netřesk, neklamná varování přírody, že přichází podzim. Tráva, zatím stále ještě zelená, svítí i teď žlutě, jenže místo pampeliškami, prvním spadaným listím. Na stromech dozrávají velké modré švestky a červená jablíčka. Listy se začínají zbarvovat teplými tóny červené, rezavé, hnědé a žluté. Tyto barvy smíchané s pomalu ustupující zelenou, oranžovou a třeba i fialkovou, kterou se chlubí část přísavníku na dřevěném plotu, mi nabízí pastvu pro oči a potěšení pro duši.
Jak připravit balkónovou zeleň na zimu
Do toho přilétá datel, který je svým ťukáním do stromu jediný „rušič“ mého kochání. Vlastně ne, neruší, spíš ještě posiluje tu sílu okamžiku, zážitek a potěšení.
Nemám ráda podzim, když je plačtivý a větrný, ale tento, barevný a laskavý, mi ukazuje, že i tohle roční období může mít své kouzlo. Najednou vnímám, že podzim, když se neschovává za dešťové kapky nebo nás neprohání větrem, mi dodává sílu a pohodu, stejně jako třeba jaro.
Tak vítej, podzime, přestože přicházíš stále rychleji, jak se mi zdá. Tak vítej, podzime, i když s sebou přinášíš mé další …sáté narozeniny. Tak vítej, podzime, a přines krásnou zimu mého dětství, plnou sněhu a smíchu. Tak vítej, podzime, vždyť vím, že jsi krásný.
Zdroj: redakce – Zdena Mášová (autorské dílo)
Buďte první kdo přidá komentář