Obrazy z venkovského života

Kočka se otírá o monitor notebooku.
Foto: Úžasná Bára

Sedím v altánu na zahradě v jihomoravské vesnici a pracuju. Přes klávesnici mi občas přejde Kočka, tříbarevná obstarožní kočičí dáma. Za plotem u sousedů rostou cuketookurky tvarů, ze kterých ženám s fantazií přechází zrak. Jsem na Stupavě na chalupě s plnou penzí a all inclusive péčí milé Hanky, za kterou sem jezdím už třicet let. Tady je Ráj.

Nomádi pracující z Bali mají možná teplo a moře, ale já mám v tomto open space prostoru mnohem víc. Tedy vyjma close space prostoru toalety, kde musíte vstávat z mísy vzpřímeně kolmo vzhůru, jinak, jako já, narazíte hlavou do železných futer. Pokud bude tento blog poněkud zmatený, byl ten náraz do spánku silnější, než jsem si myslela. Spala jsem v tom naprostém venkovském tichu jak zabitá, diagonálně rozložená po velké posteli s duchnou. Za okny ševelil dlouho očekávaný déšť, který jsem přivezla. Klidně ať bouří, leje, žení se všichni čerti. U kamen v kuchyni, se sklenkou vína v ruce, povedeme s Hankou vílí řeči, budeme si číst, psát deníky, vařit, jíst a pracovat. Pořád dokola. Nikdy se mi to neomrzí.

„Ty sviňo!“ Sousedka z druhé strany volá na psa. Motorová pila v dálce vydává zajímavé zvuky, zdánlivě stereotypní, ale když se zaposlouchám pořádně, a že na to mám to hodině nepřetržitého řezání dost času, rozpoznávám zajímavé nuance. Pozoruji mravence v jejich pilné práci, klopot drobných polnohospodářských prací kolem okolních chalup. Ještě mě čeká vycházka do okolních lesů a budu připravena otevřít knihu, kterou jsem si koupila speciálně pro letošní léto: Henry D. Thoreau – Walden aneb Život v lesích.

Ne, nebojte se moji milí, kteří mě znáte a víte, že razím heslo Přiroda je pro zvěř. Nehodlám se přesunout z kaváren do širých lesů ani podnikat žádné neuvážené kroky směrem k Matce Přírodě. Záchod je tady malý, ale splachovací, z kohoutku teče teplá voda a je tu mobilní signál, přes který se připojím hotspotem i k počítači. Zadní vrátka k civilizaci jsou otevřená, ale zatím se mi zpátky nechce. Protože tři dny v roce jsou obrazy z venkovského života velmi žádoucí.

Nabývají tady na významu jakékoliv nové informace. Co mají v obchodě, komu se co urodilo a kdo už posekal louku a kdo ještě ne. Nemluvě o mezilidských vztazích, rozklíčovaných po chalupách do pátého kolena.

Já ty lidi vůbec neznám a ani si nic z toho, co se v seknici probere, nebudu do zítra pamatovat. Ale jsem moc ráda, že můžu sedět s pusou otevřenou a vkládat si do ní sousta všech těch dobrot, které se tu na stole hromadí.

Závěr dne zní: Změna prostředí je moc důležitá, abychom si jednou za čas rozšířili obzory i směrem k venkovu a ochutnali čerstvě utrženou zeleninu, vonící sluncem a ranní rosou. Hlásím, že tady je svět ještě v pořádku! Zvláště po dvou ranních slivovicích a kousku ještě teplého rybízového koláče, který mi milá Mila přinesla ze sousední chalupy až po nos.

Vaše Bára

Zdroj: redakce – Barbora Janečková (www.uzasnabra.cz)

Další články z této rubriky

Matka s dcerou mají kávu v platovém kelímku při procházce.gutentor-overlay

O matkách a dcerách

Odpočítávání dnů je děsivější, než jsem si kdy myslela. Zatímco v jiných případech, třeba když vojáci stříhali metr do civilu, šlo o to…
žena se dívá do zrcadlo a usmívá se.gutentor-overlay

You are so beautiful

Tak se mi zalíbily ty názvy písní v titulku, že v tomto experimentu pokračuji. Joe Cocker a jeho slavný song se k dnešnímu blogu velmi hodí.
Kdo uteče, vyhraje!gutentor-overlay

Kdo uteče, vyhraje!

Nevím, jakou máte zkušenost s naštvanými, přetaženými, nemyslícími lidmi, ale já je vidím letos úplně všude. Místo hlavy mají papiňák,…
Staré fotografie na stolegutentor-overlay

Pozor, vyletí ptáček!

Kolik máte fotografií svých praprarodičů z doby jejich mládí? Na kožešině od fotografa, od prvního přijímání, sváteční rodinnou fotku, možná portrét ze školního tabla a pak svatební…
balkon s květinamigutentor-overlay

Mikrovýzvy v makrovýzvě

Krásné vzpomínky vám nikdo nevezme ani nesežere. Proto je dnes třeba žít tak, aby bylo zítra na co krásného vzpomínat.
Dívka v bílých šatech s rozpuštenými vlasy.gutentor-overlay

Voda má rozpuštěné vlasy

Přestože jsem zrozena v zemském znamení Býka, jsem vodní živel. Miluju vodu ve všech skupenstvích.
podzimní barevné listígutentor-overlay

Barvy, ze kterých se vám zavaří hlava

Rozšiřování slovní zásoby je pro textaře nezbytností. Chytáme zajímavá slova mezi řádky románů, v odborných statích i na internetu. Nečekané osvěžení ale může přinést i obyčejný…
Tower bridge v anglii a cedule anglického metragutentor-overlay

Co se děje, když mluvím anglicky

Kromě setrvalé snahy zhubnout se na mém seznamu předsevzetí neustále objevuje položka: zlepšit svou angličtinu. Ne že bych anglicky vůbec neuměla, jen jak…
Osvětelený hrad Špilberk v Brněgutentor-overlay

Brno. Brnečko

Brno prostě buď máte rádi nebo ne. Já jsem ho ráda neměla, a teď ho ráda mám. Myslím Brno, ne cestu…
Postel na které je medvídekgutentor-overlay

Prosím, nebudit!

Spím ráda, často, hluboce a hlasitě. Spánek je pro mne něco jako stav bezvědomí, zvláště v poslední době. Když se mi chce spát, sednu…

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*