Zoufalcův španělský deníček V.

Zoufalcův španělský deníček V.
Foto: Pixabay

20. října 2022

Psí promenáda

Přímořská letoviska obvykle mají místo, kde se my turisté scházíme, i když už slunce zapadne. Když nemůžeme plavat a chytat bronz, jdeme se promenádovat. Místo šperků či drahých kabelek se tady v Torrevieje letos nosí pejsci.

Je jedno, co máte na sobě. Hlavní je, koho máte na vodítku s sebou.

K vidění jsou tady husky, labradoři, vlčáci, chrti, knírači, oblíbený je West Highland White Teriér, chlupatá koule Pomeranian, jorkšíři, čivavy, francouzští buldočci a různé směsky. Menší plemena, která převládají, musíte ale vlastnit minimálně ve dvou, ideálně ve třech provedeních. Pejskaři se scházejí na lavičkách, v restauracích, vyhledávají i co nejrušnější a nejplnější místa, kde se psi proplétají mezi lidmi, vyjíždějí po sobě pod vašima nohama a konají své další nezbytné potřeby.

Zoufalcův španělský deníček V.
Foto: Barbora Janečková
Zoufalcův španělský deníček V.
Foto: Barbora Janečková

Pobřežní kolonáda má několik kilometrů a nejrušněji je poblíž přístavu. Proudy lidí a proudy psů se přelévají z jedné strany na druhou, ti fyzicky zdatnější se vydávají na molo, které měří až na konec u majáku skoro půldruhého kilometru. Největším problémem promenády je přirozená potřeba vyměšování.

Pokud nechcete dvakrát za večer utrácet za koktejly, jídlo, pivo nebo zmrzlinu v restauracích, doporučuji se vycévkovat.

Na konci mola, uprostřed moře, uprostřed davů, prostě není kde. Veřejné toalety tady neexistují.

Zatímco lidské plemeno trpí, pejsci jsou v naprosté pohodě. Soudě podle množství hovínek, které si často odnesete na botě jako suvenýr zdarma. Protože tady se hovna nesbírají ani náhodou. Převládají naštěstí menší plemena. I tak, když se pár psů po sobě vykadí na umělý trávník u palmy, je to z pohledu rozložitelnosti stejné jako se vykadit na linoleum. Všude jinde je dlažba. Na promenádě, v ulicích, všude. Kachle jsou pro rozmazávání hoven naprosto ideální a když se náhodou podíváte do výlohy místo pod nohy, nemáte si pak botu kde otřít. Nejsou tu stromy, travnaté plochy, louky, lesíky. Ale jsou tu stovky psů. A hovínek. 

V ulicích je to stejné jako na promenádě, jen se tady zase občurávají rohy domů, z kterých to po kachličkách steče na dlážděný chodník. Když si představíte to horko, je zdejší aroma skutečně silné. Místní a uvědomělí pejskaři s sebou nosí láhev vodou, kterou ten počuraný roh spláchnou. Takže místo loužičky je rázem louže, naředěná, ale mnohem vydatnější. Přes chodník stéká až na silnici.

Tento blog je trošku monotematický, omlouvám se. Ta zvířata za to nemohou, chovají se přirozeně. To se o jejich majitelích říci nedá.

Psi nejen běhají za svými páníčky a paničkami, ale také se hojně vozí ve speciálních kočárcích.  

Jedna starší paní měla v dětském nosítku na břiše přikurtovanou kočku. Jinak jsou tu kočky spíše toulavé, černé, nepřítulné (naštěstí).

Pokud bychom byli ve Francii, tak by celou situaci komplikovala pověra, že když šlápnete do psího hovínka levou nohou, znamená to štěstí. Když je to ovšem pravou nohou, je to smůla. Naštěstí jsme ve Španělsku. Tady je hlavní s úderem půlnoci na Nový rok sníst 12 kuliček hroznového vína, protože to přinese 12 měsíců štěstí. A také nevstupovat do místnosti levou nohou, což znamená pro příchozího smůlu. Pokud máte na podrážce psí lejno, budou mít smůlu i všichni kolem vás.

Zdroj: redakce – Barbora Janečková (autorské dílo), www.uzasnabara.cz

Další články z této rubriky

Kýchající žena venku. V bundě a šedých rukavicích.gutentor-overlay

Rýmička a kuckáníčko

Jsem člověk, který nesmrká a nekýchá po celý rok. Lidi, co pořád potahují nosem a kýchnou desetkrát za sebou i v letním parnu, mě nebetyčně rozčilují.
Káva a zákusekgutentor-overlay

Správné načasování

Víte, jaké to je, když máte konečně chvilku času jen pro sebe? Káva voní, knížka i brýle čekají, až se s nimi vnoříte do společného…
Pár jde spolu zasněženým lesemgutentor-overlay

Můj manžel z fotografie

Dnes je to přesně 30 let, co jsme byli s mým mužem seznámeni. Trpný rod je tady schválně, stali jsme se totiž…
Starsá fotografie ve zlatém rámečkugutentor-overlay

Příběh staré fotografie

Už jsem psala o svém „pídění“ na naší hůře. V odkladišti dějin obyvatel tohoto domu se dají najít věci, které mají svůj unikátní příběh.

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*