Pokud vám taky chybí

žárovka co svítí v dalních
Foto: Úžasná Bára

Prý nám chybí energie. Ozývá se ze všech stran varování o hrozbě příliš drahé, stále hůř dostupné energii. Tak se chci zeptat, jestli vám taky chybí a budete ji hledat?

Kde?

Jsou dny, kdy vstávám velmi nerada, protože nemám dost energie na každodenní vstup do pracovního života.

To pak hned po ránu zpytuji svědomí, kam jsem ji dala, co jsem v noci nebo den předtím dělala.

Jedno vím jistě. Zase jsem to přepískla.

Včera jsem byla „křepelka“ snažící se být hospodyňkou, co pro pírko skočí, stále ještě přitažlivou ženou svému muži i milovanou babičkou, která se věnuje svým malým láskám, proto jsem byla chvíli princeznou, a pak zas průvodčí modrého vlaku.

Dneska při slaňování z postele jsem maximálně ta babička z knih Boženy Němcové. Stará to žena, která musí nejen vstávat a namalovat si nějaký obličej, ale hlavně musí hledat. Ztratila jsem totiž energii. Potřebuji ji najít, protože všichni v práci počítají s tím, že ji mám.

Nezbývá, než alespoň kamuflovat daný stav těla i duše. Rychlým příchodem do práce a vstupem do dveří, které výjimečně zavírám, aby nikdo jiný nepostřehl ztrátu. Čeho? No přeci mojí energie. Rozbíhám zásadní kroky pro nalezení chybějící energie. Nejprve ji hledám na dně opravdu velkého hrníčku s kávou…Nic.

Postupuji dál. Otevírám e-maily…chyba. Tady ztrácím snad i poslední zbytky energie, které jsem měla.

Otevírám šuplík. Výborně, je tam pár celozrnných sušenek s hořkou čokoládou, ranní potěšení a nález malého, ale opravdu malinkého kousku energie.

Přichází kolegyně, a ptá se na volný víkend. Začínám u společné kávy číslo dvě a společné likvidace mých šuplíkových zásob vyprávět a nalézat. Co? No přeci tu energii.

Nebyla daleko, jen jsem chvíli nevěděla, že ji vlastně mám. Přestože nebo právě proto, že jsem ji nejprve rozdala, že jsem si ji nesyslila pro sebe, ale předala svému okolí. A to okolí mi vše pak nezištně, s láskou, vrací.

Společně jsme schopni energii najít i si ji předat. Je dostupná všem, přestože je tak drahá.

Když budeme s lidmi a zůstaneme lidmi, bude se nám dařit energii nalézat a bude nám opravdu drahá.

Další články z této rubriky

gutentor-overlay

Zuby v tlamě a dáma na ústupu

Po naší fence sportovkyni, o níž byla řeč v minulých článcích, jsme chvíli psa neměli. Ale pak si naše babi…
Staré kapesní hodinky.gutentor-overlay

Humor a láska. A dochvilnost!

Zato, že ještě všichni žijeme pod jednou střechou, vděčím hlavně další genetické výbavě a rodinným konstelacím. Protože i kdybychom se…
Střípky úžasné Bárygutentor-overlay

Hodně štěstí, zdraví!

V sobotu měla svátek Žofie a já narozeniny. Nechápu, jak se to mohlo stát, když ještě minulý týden byly Vánoce.…
Náprstek, jehly a špulky nití.gutentor-overlay

Ruční práce – zaručené antidepresivum

Miluji „oblečené stoly“, tedy v překladu ubrusy. Mám jich nepočítaně. Je to zapříčiněno mojí posedlostí po teplu domova, který představují…
Hra na příčnou flétnu.gutentor-overlay

Odříkaného chleba největší krajíc

„Proti gustu žádný dišputát,“ říkávala moje babička, která měla na téměř všechny situace pohotově připravené nějaké rčení či přísloví. Trochu…
Žena leží s hlavou pod polštářem.gutentor-overlay

Když nemůžu spát

Patřím mezi pamětníky, ať chci nebo ne, takže předpokládám, že i vám bude název článku připomínat pořad Haničky Zagorové. Přesto…
Pes - labradorgutentor-overlay

Zvířata v nás a kolem nás

Jestli mě něco ubíjí, je to stereotyp. Jestli mě něco ničí, jsou to neustálé změny. A mezi tou pumou v kleci a štvanou lesní…

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*