Kterak jsme překazili vznik konkurence Klementina

Kterak jsme překazili vznik konkurence Klementina
Foto: Freepik – pressfoto.

Ano, každý máme nějaké záliby. Velkou zálibou mého otce byla soukromá statistika. S železnou pravidelností si každý den zapisoval do kalendáře hned několik údajů: jakou teplotu mu ukázal venkovní teploměr, jaké bylo počasí a kolik vajec snesly naše slepice. Pak si vypracovával statistiky a údaje zanášel do nějakých nám nesrozumitelných grafů.

Problém nastal jednoho roku, když jeli na narychlo domluvený týdenní zájezd a babi, která vykonávala tou dobou naplánované návštěvy svých příbuzných, byla také pryč. Mí dospělí bratři a já středoškolačka jsme dostali na starosti ohlídat dům i zvířectvo, sestávající tou dobou ze slepic, králíků, koček a psa. Od rodičů jsme obdrželi detailní instrukce, v nichž samozřejmě nechybělo vést za tátu výše zmíněné statistiky.

Sotva co za rodiči zapadly dveře, ihned jsme se pochopitelně pohádali o to, co bude čí zodpovědnost. Já jsem „vyhrála“ kočky a psa, jeden bratr slepice a jejich statistiky, druhý králíky a záznamy teploty a počasí. Zahradu jsme ponechali svému osudu – dle našeho názoru nebylo rostliny třeba hlídat, ba ani krmit. Celý týden jsme prožili v pohodě, nebylo to zase tak moc práce.

Udeřil předvečer návratu rodičů. Když jsme se sešli u večeře, připomněla jsem bráškům, že otcův kalendář zeje prázdnotou a bylo by záhodno jej doplnit. Jeden bratr fikaně téměř opsal počty vajec z týdne předcházejícího a pochválil se, že je to v pohodě, protože se táta nemůže dopočítat, ani kdyby se snažil sebevíc, jelikož jsme právě povečeřeli selskou omeletu, kteroužto on hodlá argumentovat, kdyby táta vedl vyšetřování ohledně zápisu.

Trochu hůř na tom byl ten druhý, který „zazdil“ počasí. „Tak mi sakra pomozte!“ dovolával se naší spolupráce. „Ta omeleta byla ostatně můj nápad!“

Horko těžko jsme dávali dohromady, jaká byla ten který den teplota, jestli pršelo, foukal vítr, bylo jasno, oblačno a podobně. Naštěstí tehdy nebyly mobily a aplikace, v nichž by si táta ověřil, jak kdy bylo.

Fiasko se dostavilo po příjezdu všech výletníků. Nejprve táta při kontrole zjistil, že mu chybí dva králíci. Pohřešovaní byli později objeveni v pařeništi, kde jejich přítomnost vykonala své: saláty, kedlubny a ředkvičky mohl táta sadit znovu. Králíci byli naštěstí v pořádku. Tím táta odhalil, že zahradu jsme naprosto opomíjeli.

Co se týče slepic, zjistil, že jedna je v hejnu navíc, a udeřil na nás, jak že jsme je každý večer počítali. Nejenže jsme si nikdo nemohl vzpomenout na výchozí počet slepic, ale bratr, který je měl na starosti, popudil otce poznámkou, že: „Hlavně, že žádná nechybí…“

Ve zvládnutí úkolů jsem obstála se ctí jenom já, ale pouze do té doby, než se vrátila babi a zjistila, že Micinka z jejího „kočičího ansámblu“ je rovněž nezvěstná. Za několik dnů se naštěstí vrátila s průvodem koťat – ovšem babička zuřila.

„Ale pes je v pořádku,“ hlásila jsem babičce.

„A neutíkal?“ otázala se. Vědoma si toho, jak je babi háklivá na útěky svého čtyřnohého miláčka, kdy trne hrůzou, aby se mu něco nestalo, odvětila jsem, že ani ne, a byla jsem ráda, že setr neumí mluvit a podat svědectví, že mi, dareba jeden, zdrhal s železnou pravidelností.

Zrada nastala, když němá tvář promluvila. Tedy ne, že by Frajer skutečně něco vykecal, ale když se s ním babička po tak dlouhém odloučení šla přivítat, hned poté, co ji ze samé radosti téměř povalil a oblízal jí celý obličej, zamířil do jednoho rohu zahrady, protáhl se pod plotem, kde byla podhrabaná část, že by tudy prošlo malé prase bez zohnutí, a vesele jí zamávaje svýma plandavýma ušima na pozdrav, zmizel v dál.

Co však byly Frajerovy pravidelné útěky, zanedbaná zahrada a přebývající, respektive chybějící zvířena proti tomu, když se otec ponořil do svých statistik! Jakmile začal zanášet námi vybásněná data do grafů, zarazily ho nepochopitelné výkyvy v teplotě a počasí. Nelenil a na příští schůzi se svazem chovatelů porovnal své statistiky s kolegou. Přirozeně došel k tomu, že není možné, aby se teploty a počasí v rámci jedné obce u domů od sebe vzdálených pouhých několik desítek metrů takto lišily. Trestem za naši nezodpovědnost byla následná víkendová brigáda na zahradě. Než by ovšem riskoval další narušení statistik, raději se otec před příštím zájezdem domluvil na vedení statistik s kolegou chovatelem.

Zdroj: redakce – Olga Skálová (autorské dílo)

Další články z této rubriky

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*