Susan Meissner: Ohnivé květy

Jde o vyprávění s dvojitou časovou osou, líčící příběhy žen s podobnými osudy. Mladá Clara Woodová pracovala jako zdravotní sestra na ostrově Ellis Island poblíž New Yorku, který sloužil jako přistěhovalecká stanice pro imigranty do USA. Zůstala tu po prožitém traumatu, které jí brání vrátit se do New Yorku. Tehdy byla zaměstnaná v ordinaci v Ashově budově, v níž v březnu 1911 zachvátily ohnivé plameny vyšší patra s Triangle Shirtwaist Factory. Následkem požáru zahynulo 146 osob. Mezi nimi byl také Edward Brim. Mladík, jenž jí ukradl srdce sotva několik hodin po prvním seznámení. V osudný den se spolu měli sejít. „Děsilo mě, že čím si je člověk v životě jistý, může během jediného okamžiku zmizet,“ vzpomínala Clara.

Mezi novými imigranty si všimla muže s nápadně zářivým šálem, zdobeným květy aksamitníků, který měl na krku. Patřil jeho manželce, jež cestou podlehla spále. Muž Claru požádal, aby mu přinesla knihu z jeho kufru, který byl uskladněn mimo jeho pokoj. Vyhověla mu, ale když omylem otevřela zavazadlo jeho ženy, objevila něco, o čem sám nevěděl a co mělo hrát v budoucnu svoji roli. Když muž opustil ostrov, věnoval Claře šál jako dárek za to, jak se o něj starala. O její přízeň se snažil zdejší lékař, jehož Clara odmítala, ale nakonec přijala jeho nabídku a společně se vypravili do míst, kde došlo k tragédii, aby jí to pomohlo se smířit se ztrátou Edwarda. Bude ještě někdy schopná milovat?

Taryn, prodavačka látek, ztratila manžela při zřícení newyorských Dvojčat 11. září 2001. V osudný den se dozvěděla, že je těhotná, a chtěla to osobně sdělit manželovi, který pracoval v jedné z napadených budov. Zdržela se však při návštěvě u ženy, která jí půjčila starý aksamitníkový šál s prosbou, zda by našla stejnou látku, aby takový měla i její příbuzná. Kvůli tomu nestihla schůzku s manželem, uvězněným v ohnivém pekle budovy, k níž se blížila. Jen díky pohotové pomoci neznámého muže, který ji převezl do nemocnice, se zachránila. Ochromená hrůzou požádala, aby ze svého mobilu napsal manželovi zprávu, že je otcem, svůj neměla. Od té doby trpěla smutkem. Zajímalo ji, stejně jako její devítiletou dceru Kendal, zda tenkrát zprávu dostal. Muži, jenž ji zachránil, se po letech podařilo ji najít, aby předal šál, zapomenutý v autě. „A právě z toho důvodu, v souladu s veškerou svobodou volby, mi osud přivál do cesty šál s ohnivými květy. Aby se Kendal mohla narodit a já nepřestala doufat v to, že láska vždy vítězí.“

Obě ženy se nikdy nesetkaly, přesto je spojoval šál, aby jim v určité fázi života poskytl útěchu. Zdobený oranžovými květy aksamitníku, jasnými jako oheň, jenž může být zničující silou, ale i nově planoucí láskou.