Mít plán a hýbat se
Fejetony a zamyšlení

Mít plán a hýbat se

Můj nahodilý, až intuitivní experiment s vedením nahodilého, až intuitivního deníku mapujícího jeden roku jedné ženy před jedním životním milníkem ukazuje už po pár dnech zajímavé věci.

Úžasná Bára: Maminka
Fejetony a zamyšlení

Maminka

Kdyby se měl někomu postavit pomník, byla by to moje maminka. Ona je neuvěřitelná a socha v nadživotní velikosti by měla být ze zlata.

Obrázek staré televize
Fejetony a zamyšlení

Bez televize

Rozhodně nejsem člověk, který ráno vstane a pustí si televizi. Přijde z práce a sedne si k televizi. A v noci se u stále běžící televize probudí s hlavou zalomenou.

Jak jsem si zamilovala jaro
Fejetony a zamyšlení

Jak jsem si zamilovala jaro

Jaro má sílu změnit ulici k nepoznání, když do rána vykvetou všechny sakury a ta růžovo-bílá oblaka nad chodníkem vás srazí na kolena. Často i doslovně, když se nedíváte pod nohy, ale kocháte se s pohledem upřeným do korun stromů.

Jak je důležité dělat banální věci
Fejetony a zamyšlení

Jak je důležité dělat banální věci

Být tady a teď ovšem není žádná rezignace. Naopak. Musíte mít oči na šťopkách a zhluboka dýchat. Když si začnete všímat zdánlivě banálních věcí, když začnete dělat zdánlivě banální věci, začnou se dít věci, kterou jsou všechno jen ne banální.

Žena za volantem.
Fejetony a zamyšlení

Kondiční jízda

Dnes vykrádám sama sebe, ale osvěžit čas od času některý ze starších příspěvků Zoufalce jistě není na škodu. Je to pět let, co jsem poprvé usedla do své Ježury a za vydatné pomoci přátel začala po mnoha letech znovu řídit.

Podvečer, osamělá chata, strom se svěšenými větvemi.
Fejetony a zamyšlení

Mistrovství světa v sebedestrukci

Nikdo mi nedokáže tak zničit den jako to dokážu já sama. Ještě není tak zle, když o tom dokážu psát a dívat se na to s nadhledem, ale zároveň jsem v té lepkavé síti vlastních pochyb a blbé nálady chycena jako moucha v pavoučí síti.

Káva a zákusek
Fejetony a zamyšlení

Správné načasování

Víte, jaké to je, když máte konečně chvilku času jen pro sebe? Káva voní, knížka i brýle čekají, až se s nimi vnoříte do společného světa příběhů. Jen si sednout do stínu a být chvíli v klidu, sami se sebou a svými literárními hrdiny, se zrnky skvělé kávy čerstvě pomleté a uvařené…

Pár jde spolu zasněženým lesem
Střípky Úžasné Báry

Můj manžel z fotografie

Dnes je to přesně 30 let, co jsme byli s mým mužem seznámeni. Trpný rod je tady schválně, stali jsme se totiž obětí plánovaného komplotu našich kamarádů Dany a Káji, kteří spolu chodili.  

Hrníček s kávou a na talířku cukroví - hvězdičky.
Střípky Úžasné Báry

Neumím péct. No a co?

Až to bude důležité, tak to zase přijde. Stejně jako plech vanilkových rohlíčků, které budou úžasně chutnat i úžasně vypadat. Do té doby si budeme pochutnávat na vanilkových placičkách, válečcích, obřích rohlících i malých suchých drobinkách s vanilkovou příchutí.

Nakrájená vánočka na talířku
Střípky Úžasné Báry

Altruistova vánočka

Těsto na perníky? Mám! Těsto na vánočku? Jasně! Už od rána kyne u topení. Tak ještě sbalit vál, váleček, mouku, vajíčko, zástěry a všechno to odvézt do cizího města, tam to upéct a nechat sníst cizím lidem. Takto vypadá ideální den naší rodiny. Protože Bača peče vánočku…

Zoufalcův španělský deníček III.
Fejetony a zamyšlení

Zoufalcův španělský deníček III.

Město Torrevieja má 320 slunečných dnů v roce. Podle 30letých statistik tady v říjnu prší maximálně tři dny. Bohužel jeden z nich spadl do týdenního pobytu mého muže, který toužebně vyhlíží každý sluneční paprsek a nepřeje si nic jiného než se smažit na pláži.

Zoufalcův španělský deníček I.
Střípky Úžasné Báry

Zoufalcův španělský deníček I.

Mám takovou zásadu – nikdy nepíšu Zoufalcovy zápisky z rodinné dovolené. Čtenáři, kteří sledují zápisky delší dobu, jistě chápou proč. Napište pravdu o své rodině, a žádnou mít nebudete. Příbuzní jsou na veřejné líčení vlastní verze událostí dost přecitlivělí.

Starý medailon položený na starém dopise
Střípky Úžasné Báry

Mladý duch a stará duše

Starší lidé pel soutěživosti pozbývají. Člověk je s nimi více v klidu. Životní nadhled se nedá koupit ani urychlit. Musíte se k němu prožít léty zkušeností, radostí i trápení. Starší lidé už šetří síly na důležité věci, což jsou většinou právě ty věci, kterým mladí věnují minimální pozornost.

Vodní hladina na které se prolínají kola od vibrace.
Střípky Úžasné Báry

Vibrace

Taky je vám někdo sympatický, jen co vejde do místnosti, zatímco někdo druhý vám přijde nesnesitelný ještě dřív, než otevře pusu? Teorií o tom, jak lidské tělo funguje, je mnoho, a každý má tu svou, které věří. Já třeba věřím na energetické vlny, které vysíláme a které svým vlastním radarem přijímáme.

Matka s dcerou mají kávu v platovém kelímku při procházce.
Fejetony a zamyšlení

O matkách a dcerách

Odpočítávání dnů je děsivější, než jsem si kdy myslela. Zatímco v jiných případech, třeba když vojáci stříhali metr do civilu, šlo o to těšení se na poslední centimetr, já bych nejraději každý den zastavila a prožila několikrát za sebou. Jako v tom filmu Na Hromnice o den více. Ne každý…

Staré fotografie na stole
Fejetony a zamyšlení

Pozor, vyletí ptáček!

Kolik máte fotografií svých praprarodičů z doby jejich mládí? Na kožešině od fotografa, od prvního přijímání, sváteční rodinnou fotku, možná portrét ze školního tabla a pak svatební fotografii. Pár malých momentek z dovolené, na kterých ani lupou nepoznáte, kdo je kdo. Když se někde objeví fotografie z vašeho města z počátku století,…

podzimní barevné listí
Fejetony a zamyšlení

Barvy, ze kterých se vám zavaří hlava

Rozšiřování slovní zásoby je pro textaře nezbytností. Chytáme zajímavá slova mezi řádky románů, v odborných statích i na internetu. Nečekané osvěžení ale může přinést i obyčejný katalog zásilkového obchodu. Při podrobnějším studiu produktů jsem zjistila, že si některé nabízené barvy ani neumím představit. Tak schválně, jak jste…

Tower bridge v anglii a cedule anglického metra
Fejetony a zamyšlení

Co se děje, když mluvím anglicky

Kromě setrvalé snahy zhubnout se na mém seznamu předsevzetí neustále objevuje položka: zlepšit svou angličtinu. Ne že bych anglicky vůbec neuměla, jen jak celý život pracuji s českým jazykem a všemi jeho nuancemi, jak vytvářím složitá souvětí a hledám zajímavá česká slova, neumím myslet ani vyjadřovat…

Osvětelený hrad Špilberk v Brně
Fejetony a zamyšlení

Brno. Brnečko

Brno prostě buď máte rádi nebo ne. Já jsem ho ráda neměla, a teď ho ráda mám. Myslím Brno, ne cestu do Brna nebo cestu ucpaným Brnem, to je čisté utrpení. Ale když už tam jsem, tak jsem tam ráda. V Brně se může…

Postel na které je medvídek
Fejetony a zamyšlení

Prosím, nebudit!

Spím ráda, často, hluboce a hlasitě. Spánek je pro mne něco jako stav bezvědomí, zvláště v poslední době. Když se mi chce spát, sednu do postele a řeknu Dobrou, a než dopadne hlava na polštář, už spím. Na to druhé slovo Noc už skoro nikdy nedojde. Padám za zavřenými víčky…

Dvě děti na laviččce, jede z nich je novorozené miminko.
Fejetony a zamyšlení

Na Toníčka!

Pokud opět postrádáte několik blogů, jste v obraze. Kromě dvou dnů hledám i klíče od auta, zubní kartáček, kaktus a rám na obraz. Zatímco věci i dny mizí v červí díře, děti přibývají. Do skříně s alkoholem jsem si už proklestila cestu. Tak na Toníčka! Poslední, tedy doufám, zmínka o malování v našem…

Cesta lesem.
Fejetony a zamyšlení

Stezka odvahy

Cítím, že přišel čas na novou stezku odvahy. Po dvou nebo po třech nohách, na tom nezáleží. Hlavně vyrazit do tmy odhodláním dojít do cíle, i kdyby mě po cestě strašili sebevíc.

Početná skupina lidí na břehu moře, kde zapadá slunce
Fejetony a zamyšlení

Neopouštěj staré známé pro nové

Můj život je prost mnoha věcí. Nemám žádné démanty, žádné zlato, kromě snubního prstýnku, prstýnku po dědovi a zlaté minimyši na krk, kterou jsem dostala od svého kamaráda kdysi k narozeninám. Nevlastním nic z luxusních značek. Své staré hipsterské auto Ježuru jsem zdědila a od prvního dne, co ji mám, jsem začala znovu řídit.

Staré kapesní hodinky.
Fejetony a zamyšlení

Humor a láska. A dochvilnost!

Zato, že ještě všichni žijeme pod jednou střechou, vděčím hlavně další genetické výbavě a rodinným konstelacím. Protože i kdybychom se ve všem lišili, jako že jo, tak nás kromě nehynoucí lásky spojuje smysl pro humor.

Pes - labrador
Fejetony a zamyšlení

Zvířata v nás a kolem nás

Jestli mě něco ubíjí, je to stereotyp. Jestli mě něco ničí, jsou to neustálé změny. A mezi tou pumou v kleci a štvanou lesní zvěří se snažím najít vnitřní klid a rovnováhu. A klíče od klece. Když máte pod kontrolou dvířka, kterými můžete procházet dovnitř i ven podle vlastní potřeby, je…

Máme suché ruce
Čtení ke kávě

Máme suché ruce!

Lidstvo je tak rozmanité, že rozčlenit ho do skupin a kmenů jako živočichy nestačí. Jsme daleko rafinovanější, záludnější, laskavější, chytřejší i mnohem hloupější než rostliny. Od ostatních živých organismů na Zemi nás dělí hlavně skutečnost, že si při setkání podáváme ruce. A řeknu vám, to je někdy zážitek!

Narozeninová knížka do kabelky
Fejetony a zamyšlení

Narozeninová knížka do kabelky

Letos už nezapomenu popřát k narozeninám nikomu, protože jsem si pořídila skvělý vynález: narozeninovou knížku do kabelky. Pracně jsem dlouhodobě sbírala data narození, opisovala oznámení z Facebooku, vyptávala se přátel na jiné přátele, udělala jsem si pořádek v rodině. Knížečka kapesního formátu má jen 12 dvoustran s měsíci roku a řádky pro každý den.

úžasná Bára na Tenerife
Fejetony a zamyšlení

S maminkou na Kanáry IV.

Ještě zajímavější než přímá zkušenost z dovolené s maminkou, je poslouchat ji, jak o ní vypráví ostatním. Role se nečekaně obracejí a z vyprávění vycházím jako někdo, kdo se snažil, ale… „Barča si s tím Španělem něco povídala anglicky, ale vím já, jestli mu něco rozuměla?“ líčí například mou snahu zajistit jí co největší komfort.

Fejetony a zamyšlení

S maminkou na Kanáry III.

Tata by citoval Renčínův vtip: „Už hůře slyším, Marie. Říkala jsi love nebo vole?“ Další z nevyžádaných rad manuálu pro dovolenou se staršími osobami: mluvte pomalu, hlasitě a sundejte si roušku.

Loď na moři.
Střípky Úžasné Báry

S maminkou na Kanáry II.

„Tož bať,“ odpovídá stále častěji maminka. Je to znamení, že je opravdu spokojená. Kdo by taky nebyl? Musím přiznat, že tohle je největší luxus, jaký jsem kdy v životě zažila. Ani maminka, ani já něco takového nepotřebujeme, nevyhledáváme, nevyžadujeme, žijeme poměrně skromně a pokorně. Ale když už tedy Pánbu dal.