Romeo a tři Julie – celý den v autě

Romeo a tři Julie I.
Foto: Pixabay

28. března 2024

Velikonoční svátky trávím letos mimo domov. Žádný jarní úklid, pečení, vaření, zdobení, obsluha koledníků. Odjíždím s Jarda Tour do Itálie. Kam, přesně nevím, zato je jisté, že bude zima a taky pršet. Kromě Jardy, v Zoufalcových zápiscích proslulého hrdinu, ostatní posádku vozidla neznám, tedy Lenku vůbec a Báru 2 jen letmo.

Pravidla cestování s Jardou se nemění. Není to nic pro slabé a plačtivé povahy.

Už první zprávy v Brně jsou zajímavé. Místo velkého a prostorného SUV půjčil Jarda modrobílou Kiu, která dostala jméno Montek. Role řidiče se ujal Jarda a nás, tři Julie a naše zavazadla, se snažil nacpat do auta s nejmenším kufrem v širokém okolí. Komu by záleželo na pohodlí, když nás čeká celý den v autě! Prý zaškrtl políčko „velké auto“, ale ve skutečnosti se velké může zdát jen milovníkům angličáků. Ale Montek je barevně výrazný, nový a plně pojištěný, takže se nakonec vejdeme i s mokrými deštníky, svačinami, balíkem vod a jedním lehkým spacákem, který prý s sebou Lenka vozí pokaždé. Jarda dostane k narozeninám leporelo s autíčky, aby se je naučil poznávat podle velikosti.

Romeo a tři Julie I.
Foto: Barbora Janečková

Při cestě Rakouskem se snažím posádku naladit svým oblíbeným jódlujícím zpěvákem, ale minimálně v hudebním ohledu jde v autě o velmi nesourodou skupinu. Když opustím Franzla Langa a začnu zpívat na hit skupiny Kiss místo původního textu I was made for loving you baby, You were made for loving me naši normalizační verzi „Já mám boty z umělý hmoty, já mám boty ze Svitu“, všichni se smějí jako blázni. Do toho neustále padají poznámky od Báry 2 ve slovenčině, což je příjemným zpestřením celého výletu. Víte, jak se slovensky řekne řeřicha? Žerucha!

Bára 2 komentuje pohled na každý kopec kamení v Alpách slovy – Tady by sa bicyklovalo! Což je asi ta poslední věc, na kterou pomyslím já. Lituju všechny chudáky, co žijí pod horským masivem, ze kterého crčí voda, padá kamení a které svírá krajinu jako obří drtič. Lenka s Bárou 2 ze zasněžených kopců a domků na nejnepřístupnějších místech kopců učurávají blahem. Míjíme Linz i Innsbruck, protože Jarda tady už byl, což je vždycky problém. Najde proto nějakou výmluvu, proč tam neodbočit. Do Linze se prý nedá vjet autem a Innsbruck je zajímavý jen pro ty, co chtějí skákat z můstku. Takže smůla. Prvním místem, kde skutečně vylezeme z auta rozhýbat ztuhlé klouby, je italský Brixen. Vyhnanství Karla Havlíčka Borovského.

Po cestě zjišťuju zajímavé informace. Například že Borovský tady žil na náklady c.k. monarchie. Měli i služku, kterou posílali pro jídlo do hostince. Platil císařský dvůr. To je báječné, s ohledem na to, že v Brixenu napsal většinu protimonarchistických textů a satir. Jarda, novodobý obroditel a horký adept na vyhnanství, které by mu rádo platilo město Valašské Meziříčí, nám vysvětlil, že pro vlastence je nejtěžší, když ho odříznou od domoviny. Co na tom, že si Havlíček v Brixenu vyléčil tuberkulózu, dostával plat jako vyšší úředník a byt a stravu mu platili.

Domov je domov. Proto se tam co nejdříve vrátil, a umřel.

V Brixenu se udála i spousta dalších zajímavých věcí. Například hostinec U slona, kde Havlíček také jistou dobu bydlel, získal svůj název od skutečného slona. Ten doputoval do Brixenu jako dar od tureckého sultána pro císaře Maxmiliána. Zvíře po dlouhé a náročné cestě v Brixenu onemocnělo a půl roku ho tady dávali dohromady. Pak do poslali do Innsbrucku, a co myslíte? Taky tady umřel. Jednoznačně se vyplatí v Brixenu zůstat.

U domu s pamětními deskami, připomínajícími pobyt českého satirika v tomto malém domě se zahradou, pouštíme Hutkův hit Havlíčku, Havle a píšeme do pamětní knihy vzkaz: Čeští obrozenci jsou ti v patách. Danke. Na patos není vhodná doma. Vytrvale prší až leje, je 6 stupňů a Montek občas píše řidiči, že na cestě hrozí riziko námrazy.

Brixen, italsky Bressanone, je malebné městečko se spoustou kostelů a krásných uliček. My ale spěcháme dále na jih do Verony. Snažím se posádku rozveselit čtením příběhu o vlakové soupravě s římskou smetánkou a šesti sloužícími, která v roce 1911 vjela do železničního tunelu a už z něj nikdy nevyjela. O třicet let později se v Mexico City objevila skupina italsky mluvících lidí, kteří tvrdili, že přijeli vlakem z Říma. Zavřeli je do blázince. Nás cesta časoprostorem nečeká. Jen musíme trpělivě snášet Jardovy řeči o tom, že Juliin balkon ve Veroně je nesmysl a turistická past, přesto je přehlasován. Tři Julie na jednoho sebelítostivého Romea je přece jen velké soustu.

Romeo a tři Julie I.
Foto: Barbora Janečková

Verona je nádherná. Po cestě přívaly deště, ale tady najednou pršet přestane, jen mramorová dlažba v délce několika kilometrů je mokrá, kluzká a nerovná. Kocháme se scénami z filmu Dopisy pro Julii, obdivujeme renesanční památky, užíváme kouzelné atmosféry. Jen dva kluci na nádvoří se sochou básníka Danteho zjevně netrpí žádný přehnaným respektem a uprostřed té středověké a místy antické nádhery hrají fotbal.

 Romeo a tři Julie I.
Foto: Barbora Janečková

Bára 2 tvrdí, že ji nejvíce baví toulky městem jen tak a nadzízaní do okien. Kdyby nás Jarda pořád nevyzýval, abychom něco googlily a zjišťovaly, byl by to ještě příjemnější podvečer. Nevěděly bychom o Veroně nic, ale užily bychom si to víc. Už potmě pokračujeme do prvního ubytování na břehu jezera Lago di Garda. Ale o tom zase až zítra.

Zdroj: redakce – Barbora Janečková (autorské dílo), www.uzasnabara.cz

Další články z této rubriky

Nothing Found

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*