Valérie Perrinová: Tři

Autorka citlivě a originálním způsobem zpracovala příběh o přátelství, souznění, ale i o zklamání, ztrátách a především lásce. O lásce k druhým i k sobě samému. V jejím podání jde vždy o vnímavé pojetí vědomého i podvědomého pohledu, s jakým se dokáže do postav vcítit, jako by jimi sama byla.

Jak napovídá název románu, proplétají se jím osudy tří kamarádů, kteří se poznali na základní škole a stali se nerozlučnými přáteli. Životy Adriena, Étienna a Niny se spojily natolik pevně, že spolu trávili všechen volný čas, neskrývali před sebou žádná tajemství a byli si oporou. Jiné kamarády než sami sebe neměli. Plánovali založit kapelu a po ukončení studia hrát v Paříži.

Vzpomínky na léta dospívání vypráví s odstupem třiceti let novinářka Virginie, stejně stará jako tito tři přátelé, které dobře zná. Chodila s nimi do školy v malé venkovské obci La Comelle, kam se po čase znovu vrátila. Ve vesnici se při vypouštění části jezera nečekaně objevil vrak kdysi ztraceného auta s ostatky neznámého těla. Virginie o tom měla napsat článek do novin a vzpomněla si, že tenkrát beze stopy zmizela také osmnáctiletá Clotilde. Zatím není jasné, zda obě události spolu souvisí, to ukáže vyšetřování a další sled událostí. Příběh graduje nejen zápletkou spojenou s možnou smrtí spolužačky, ale i proměnami osobních životů a charakterů tří přátel z dětství.

Každý z nich je jiný. Étienne se projevuje jako rebel, sní o pozlátku a snadném životě, citlivá Nina doufá, že bude zpívat, malovat a prožije velkou lásku. Adrien, nedůtklivý a nesmělý, tajně touží po uznání a aby jeho hudba a texty byly slavné. Pak by ho konečně mohl vzít na vědomí otec, jenž žije s jinou rodinou. Uvědomuje si zároveň vlastní zeď, za kterou se schovává od prvního nadechnutí a která jej odděluje od něho samého. Má strach ze štěstí a z osvobození, které by mu umožnilo stát se, kým je, čím si ještě nebyl úplně jistý.

Životní cesty tří přátel je ale časem rozdělí. „K čemu by to vlastně bylo, už nejsme děti,“ říkají si.