Jak jsem si zamilovala jaro

Jak jsem si zamilovala jaro
Foto: Freepik

Mým oblíbeným ročním obdobím je podzim. Ta část zvaná Babí léto, kdy je ještě teplo, ale stromy už se barví do zlata a do červena. Mám ráda i podzimní plískanice a mlhy a chůzi ve spadeném listí. Čím víc je ho pod nohama, tím líp. Dny se krátí a všechno se zpomaluje. Podzim je nejbližší mé nostalgické a romantické povaze. Tedy byl. Letos jsem se zamilovala do jara.

Nedokážu říct, jak a kdy se to stalo.  Ale kdo dokáže přesně popsat moment, kdy se zamiloval?

Prostě to přijde postupně, nebo najednou, a už v tom lítáte. Asi je to tou změnou „nastavení“. Od temné energie se přesouvám k větší lehkosti bytí a radostnější existenci. „Je to mnou“, jak zní proslulá věta rozchodová. Sbohem, podzime. Vítej, jaro! Až teď, najednou, jsem naladěna na stejnou energii růstu. Prostě jsem propukla.

Jaro má sílu změnit ulici k nepoznání, když do rána vykvetou všechny sakury a ta růžovo-bílá oblaka nad chodníkem vás srazí na kolena. Často i doslovně, když se nedíváte pod nohy, ale kocháte se s pohledem upřeným do korun stromů. Jarní květiny v záhonech zase mají ty nejúžasnější a nejzářivější barvy. Žlutou. Růžovou. Červenou. Jasně zelenou. Bílou. Fialovou. Jak jsem mohla tu krásu nevidět?

Přestala jsem chodit v černé a šedé a občerstvila jsem si šatník barvami mých oblíbených tulipánů. Občas bych mohla na ulici plašit flegmatické koně, ale co.

Ženu mé velikosti nepřehlédnete ani v maskáčích v tmavém lese, ale teprve jasně růžová košile vám dá zapomenout na pocit, že jste „neviditelná“ i na hlavní ulici. Zvláště pak, když si vezmete nahoru červené sako.

Když jsme kráčely s dcerou kolem rušné cesty ve stejných jasně růžových kabátech, málem jsme způsobily hromadnou nehodu. Lidi jsou schopni hodiny obdivovat kvetoucí záhon, ale na člověka jen nevěřícně zírají.

Jaro vlastně ještě naplno ani nepropuklo a já už mám fyzický pocit, že jen kvetu! Což je mnohem zdravější, než když člověk podzimně uvadá, neřkuli opadává. Budím se brzo ráno se zpěvem ptáků a místo meditace do sluchátek poslouchám jejich trylky. Nepotřebuji, aby mi někdo šeptal do uší, že svět je krásný. Já to vím. Já to cítím. Ta naděje už visí ve vzduchu. Když si nepustíte zprávy a půjdete se ještě před snídaní projít, budete mít aspoň chvíli pocit, že svět je ještě v pořádku. Stačí změnit to, co změnit můžeme. A zbytek nechat být. To je celé.

Mám teď dvě oblíbená roční období a léto, pokud není vedro, toleruju. Ovšem děsím se jediného: že si za pár let oblíbím i zimu.

Jestli začnu časem pět ódy i na sníh a mráz, tak už se budu patrně vznášet na zenovém obláčku, odtržena od reality a připravena milovat svého nepřítele.

Ale třeba jsou to jen zbytečné obavy. Asi jsem se jen nechala unést tou omamnou vůní jarní hlíny, kvetoucích meruněk a zurčením potůčku, odnášejícího zbytky bílého svinstva z našich hor až do cizího moře. Každý k němu dopluje, ale o tom až někdy jindy. Třeba na podzim.

Vaše Bára

Zdroj: redakce – Barbora Janečková (autorské dílo), www.uzasnabara.cz

Další články z této rubriky

Časožrouti a zesílená gravitacegutentor-overlay

Časožrouti a zesílená gravitace

Zemská gravitace prochází v posledních dnech nějakým zásadním upgradem. Zesiluje, a to tak, že velmi. Věci, pokrmy, nástroje, a hlavně…
Mladické nerozvážnostigutentor-overlay

Mladické nerozvážnosti

Když máte velký dům jako my, můžete schovávat velkou spoustu věcí. Nepotřebných je většina, uznávám, a také se snažím v…
Automatické psanígutentor-overlay

Automatické psaní

Dnes sedám před prázdnou stránku a píšu automatický text. Tedy nepřemýšlím, nedumám, nepřipravuju si žádné argumenty pro žádnou stranu, protože není téma, nejsou…
Úžasná Barčagutentor-overlay

Úžasná Barča

Rozmohl se nám tady takový nešvar. Z hlubin minulosti se vynořují lidé, kteří mi říkají Barčo. A oslovují mě tak…
Příběhy s veselým koncem I.gutentor-overlay

Příběhy s veselým koncem I.

Začal listopad, můj nejméně oblíbený měsíc roku. Abych předešla obvyklým splínům, které se mě drží jako zlomyslná tma, rozhodla jsem se zavzpomínat…
Tisíc milgutentor-overlay

Tisíc mil

Jsem člověk, který strašně nerad plýtvá energií. V podstatě jedu v úsporném režimu a když je třeba, tak se hecnu…
Zamotaný příběh se jménygutentor-overlay

Zamotaný příběh se jmény

Kniha Svět Úžasné Báry je plná překvapení. Jedním z nich je zašmodrchaná historie kolem jmen autorek. Ve skutečnosti totiž knihu…
Proti srstigutentor-overlay

Proti srsti

Nemám ráda laskavý humor. Takovou tu „člověčinu“. Hlazení po srsti s blazeovaným úsměvem a vědomím, že dělám správnou věc.

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*