Zoufalcův španělský deníček III.

Zoufalcův španělský deníček III.
Foto: Pixabay

19. října 2022

Ďura a konec světa

Město Torrevieja má 320 slunečných dnů v roce. Podle 30letých statistik tady v říjnu prší maximálně tři dny. Bohužel jeden z nich spadl do týdenního pobytu mého muže, který toužebně vyhlíží každý sluneční paprsek a nepřeje si nic jiného než se smažit na pláži. Na mobilu neustále sjíždí počasí a stresuje sebe i nás vizemi, jak špatné počasí nás čeká. Přestože jako naše Baba Vanga dobře ví, že je aktuálně hlášen déšť, vydá se s M. na nákup do mercadony, vzdálené nejméně 15 minut svižné chůze od našeho apartmánu. A to přesně ten večer, kdy na nebi někdo spustí splachovač.

Jsem v apartmánu, sedím na balkóně a popíjím kávu.

Najednou, ve vteřině, začne takový liják, jako by někdo vylil vanu. Jsem mokrá dřív, než se vzpamatuju a prchnu za dveře.

Na silnici ani na chodnících nejsou žádné kanály, tady mají ulice z kopce a na konci je moře. Takže když se spustí liják, žene se ulicí pod okny menší Mississippi. Do toho hromy a blesky, hotový konec světa. Strachuju se o svoje dvě nebožátka, která ponesou nákup na kost promočená, a chystám ručníky a první pomoc (slivovicu).

A taky začnu trochu vyšilovat, když v ďuře začne stoupat voda a zaplavovat plynovou bombu a pračku zapnutou v elektrice.

Ďura je takový specifický prostor za malou kuchyňkou.

Představte si v bloku několikapatrového domu výtahovou šachtu uprostřed. Ale bez toho výtahu. Je tu uprostřed objektu obdélníková ďura sahající od přízemí až k nebi, je nezakrytá, takže tou dírou svítí slunce nebo leje na další malý balkonek, který máme ale k ďuře přilepený jen my a který je jen zpola zakrytý přístřeškem. Tak na zemi začíná stoupat voda a kanálek uprostřed nestíhá.

Zoufalcův španělský deníček III.
Foto: Barbora Janečková

Brodím se vodou pro sušák s prádlem mokrým tak, jak nebylo ani na začátku. Přikrývám plyn igelitovou taškou. Vynáším kýble vody nasbírané mopem. A neustále mi leje ďurou na hlavu. Po půlhodině marné práce jsem úplně promočená a voda stále stojí a stoupá. Moji milí čekají v teple a suchu supermarketu, až déšť poleví. A pak se vydávají na cestu.

Zoufalcův španělský deníček III.
Foto: Barbora Janečková
Zoufalcův španělský deníček III.
Foto: Barbora Janečková

Ještě ani nestačím oschnout, když zazvoní nákupní výsadek. Měli deštníky. Koupili si igelitové pytle a zabalili si do nich nohy i s teniskama, taktéž hlavu, takže když je na chodbě uvidím, padnu smíchy. Když se zbaví vrstvy igelitu, jsou úplně suší. A v pohodě vybalují dobroty, které při marném čekání, až bouřka přejde, v mercadoně nakoupili.

Nejmokřejší jsem já, která jsem zůstala doma.

Mezi ďurou, koupelnou a balkónem po mně zůstává vlhká cestička jako po hlemýžďovi. Mít svou ulitu, zalezu si do ní.

Zoufalcův španělský deníček III.
Foto: Barbora Janečková

Druhý den si čteme, že tady opravdu řádil přívalový déšť, který zaplavoval domy, sklepy, odnášel židle a stoly z restaurací na ulicích a na pláži. Video je zde

Na pobřeží je to vidět, bagry tady upravují písek na plážích, protože v místech, kde končí ulice, jsou hromady balvánků a kamenů. Ďura vysychá, ale prádlo bude mokré ještě pár dnů. Ve vzduchu nejsou žádné alergeny, je tu opravdu výjimečné klima. Ovšem vlhkost vzduchu je vysoká a v našem apartmánu slunce nesvítí (což je skvělé, žádná klimatizace). Jdu na pláž a nechám si plavky uschnout tam. Pak je suché obleču a jdu si zaplavat.

 Zdroj: redakce – Barbora Janečková (www.uzasnabara.cz)

Další články z této rubriky

Kýchající žena venku. V bundě a šedých rukavicích.gutentor-overlay

Rýmička a kuckáníčko

Jsem člověk, který nesmrká a nekýchá po celý rok. Lidi, co pořád potahují nosem a kýchnou desetkrát za sebou i v letním parnu, mě nebetyčně rozčilují.
Káva a zákusekgutentor-overlay

Správné načasování

Víte, jaké to je, když máte konečně chvilku času jen pro sebe? Káva voní, knížka i brýle čekají, až se s nimi vnoříte do společného…
Pár jde spolu zasněženým lesemgutentor-overlay

Můj manžel z fotografie

Dnes je to přesně 30 let, co jsme byli s mým mužem seznámeni. Trpný rod je tady schválně, stali jsme se totiž…
Starsá fotografie ve zlatém rámečkugutentor-overlay

Příběh staré fotografie

Už jsem psala o svém „pídění“ na naší hůře. V odkladišti dějin obyvatel tohoto domu se dají najít věci, které mají svůj unikátní příběh.

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*