Evžen Huml v Chalupářích nosí svou rádiovku na hlavě ve dne i v noci. Geniálním vysvětlením této nezvyklosti je jeho věta, že mu prý stydne hlava. Smála jsem se této hlášce jako všichni celá léta. Pak jsem začala nosit rádiovku. A teď mi začala stydnout hlava.
Začalo to v práci, když jsem hledala informace o množství kysličníku uhličitého v ložnici, v níž spí dva lidé za zavřeným oknem. Zjistila jsem, že v takovém případě koncentrace CO2 v pokoji až trojnásobně přesahuje povolený limit Světové zdravotnické organizace. Ne že bych zrovna WHO nějak zvlášť věřila, ale tak znáte to. Jak zasejete semínko pochybností do hlavy, budete sklízet nepříjemné myšlenky ještě hodně dlouho.
Vytvořte si jaro v ložnici
Vzbudila jsem se před několika týdny do mrazivého rána. Tedy venku za zavřeným oknem bylo mrazivo.
V naší ložnici bylo stěží popsatelné klima, srovnatelné snad jen s pavilonem opic.
Moje mozkové buňky jely vinou nedostatku kyslíku v nouzovém režimu, a tak jsem rychle utíkala okno otevřít. Efekt byl okamžitý a masivní. Vzápětí se probudil můj muž a tvrdil, že si připadá, jako by se ocitl v horské ozdravovně. Začal se dožadovat ke snídani mléka a rohlíku a zachumlal se pod peřinou až po bradu. Když jsem zažertovala, že snídaně je až po ranní rozcvičce, podíval se na mě tak, že zbytek mého mozku okamžitě vyhodnotil situaci jako zásadní nedorozumění. Ale to už bylo pozdě.
Jak si poradit v ložnici, když je zima
To ráno nám zima nebyla. Ovšem všechna další rána, kdy jsem volila mezi smrtí udušením a omrzlinami v našem jen sparťansky vytápěném domě, zima byla. Co je pod peřinou, to je v bezpečí. Klidně můžu spát jen v Chanelu N°5 a není mi stydno. Ale na hlavu trčící z peřiny ven mi stydno je, a to tak, že velmi. Omrzá mi nos a na vlasy padá jinovatka. Nebo aspoň mám ten pocit. Mohla bych si nad ránem číst slavné romány o léčbě tuberkulózy a vcítit se naplno do hlavních hrdinů. Ale bojím se, že by se mi orosily brýle. A tak jsem začala spát v čepici.
Nevím proč, ale tato informace a následná fotografie, jak se ukládám ke spánku, neuvěřitelně pobavila mé kamarádky. Přešla jsem ten hurónský smích s nadhledem, protože jen já vím, že jim v jejich vytopených ložnicích za utěsněnými okny odumírá nejen mozek, ale i schopnost empatie a soucitu. Já spím zdravě a ostrý severák je přítel nejvěrnější. Můj muž spí bez čepice a někdy se v noci vkrade do ložnice potmě a před ulehnutím okno zavře.
Ta lyžařka pod lavinou, co uvidí spát vedle sebe, když se ráno vzbudí a okno je opět otevřené, je pro něj dostatečným trestem.
Při nákupu postele mějte oči otevřené!
Tak hrajeme hru na zavíranou a otvíranou a jen já vím, že vyhraju. Naše zábava s příchodem teplých dnů a horkých nocí neskončí, protože okna se budou zavírat proto, aby na nás pro změnu nemohlo horko. Odložím svou noční čepičku a šálu a teplou peřinu a začnu si stahovat vlasy do drdolu na špičce hlavy, aby mě nehřály a nelepily se mi kolem krku a zároveň aby mě nic netlačilo do polštáře.
Můj muž bude čelit proudění horkého vzduchu z otevřeného okna i skutečnosti, že spí vedle jednorožce, který spokojeně funí z plných, zdravých, kyslíkem zaplavených plic. Ale to mu neříkejte. Já ho budu ještě posledních pár nocí hladit palčákama po omrzlé hlavičce a kdyby chtěl utéct, připoutám ho k sobě šálou. Ta zima na jaře má přece jen něco do sebe.
Vaše Bára
Zdroj: redakce – Barbora Janečková (autorské dílo), www.uzasnabara.cz
Další články z této rubriky
gutentor-overlayZachraňte Úžasnou Báru IV.
gutentor-overlayZachraňte Úžasnou Báru III.
gutentor-overlayZachraňte Úžasnou Báru II.
gutentor-overlayZachraňte Úžasnou Báru I.
gutentor-overlayEmerencie a ty druhé
gutentor-overlayBez obalu
gutentor-overlayRoad trip s knihou Svět Úžasné Báry III. – pokračování
gutentor-overlay
Buďte první kdo přidá komentář