Kolem nás existují předměty, jejichž existenci bereme jako naprosto samozřejmou, a zdá se nám, jako by tu byly odedávna. Přitom se někdo musel zasloužit o jejich vznik, vytvořit je, vyzkoušet a prošlapat cestičku těm ostatním.
Mnozí z nás, a nemusí to být hudební experti, určitě v životě někdy vzali do ruky dlouhohrající desku neboli ,elpíčko‘ – je jedno, zda šlo o klasickou hudbu, rock, jazz či pop. Napadlo vás někdy, kdo ji uvedl na trh první a jak se prosazovala? Málokoho asi překvapí, že LP nebo též Long Playing se objevila v zemi neomezených možností – v USA, ale už jaksi tradičně je v ní obsažena i evropská stopa.
Leonard Bernstein (25.8.1918 – 14.10.1990): skladatel, který se pro hudební kariéru rozhodl ve svých deseti letech.
První pokusy se odehrály už ve třicátých letech 20. století u elektronického gigantu RCA. Výsledky však byly neuspokojivé a vývoj ustrnul, posléze do hry nepříznivě vstoupila II. světová válka. Že gramofonový průmysl nebyl ochuzen o významný produkt, za to můžeme poděkovat Peteru Károlymu Goldmarkovi (2. 12. 1906 – 7. 12. 1977), původem maďarskému inženýrovi a milovníkovi klasické hudby, jenž v USA změnil své druhé jméno na Carl. Tehdejší praxe byla taková, že na gramofony se „naložily“ desky a postupně „padaly“ pod přenosku. Problém byl v kapacitě desky, tedy době záznamu – ta byla omezená, takže zejména stoupenci klasických hudebních ploch delší stopáže byli hned několikrát vyrušeni nečekanou pauzou. Přesně tohle vadilo Goldmarkovi a ze své pozice pracovníka laboratoře dalšího gramofoného podniku Columbia Records začal jednat. Jenže první kontakt s ředitelem oddělení gramodivize Edwardem „Tedem“ Wallersteinem (9. 12. 1891 – 3. 9. 1977), k němuž došlo v roce 1946, trval přesně tři minuty. Poté se Goldmark dozvěděl, že u RCA s podobným projektem pohořeli a není tedy důvodu ho znovu oživovat.
Elvis Aaron Presley (8. 1. 1935 – 16. 8. 1977): „Králem“ navzdory chudému původu
Goldmark se však nespokojil pouze s vysvětlením a zjistil, co stálo za neúspěchem konkurence. Protože zásadním problémem byla nedostatečná délka záznamu, stanovil si Peter jako první cíl zjemnit drážky, aby se na plochu desky vešlo víc minut. Jak Goldmark zjistil, u RCA se pokusili věc vyřešit pouhým zpomalením otáček, což ale jenom celou záležitost zhoršilo. Navíc inženýr dospěl k názoru, že bude lepší zvolit jiný průměr desky a jiný materiál. Základními parametry byly deseti nebo dvanáctipalcové kotouče (25 a 30 cm, přičemž obvyklejší byl druhý rozměr); lisovaly se ze šelaku, ale Goldmark preferoval vinyl. Byl podstatně dražší, ale nerozbitný, snižoval nepříjemný šum a praskání a při úspěšném zavedení produktu do výroby by zisk náklady umořil. Desky se tak připravovaly z vinylové směsi zvané Vitrolac.
Louis Daniel Armstrong (4. 7. 1901 – 6. 7. 1971): umělec, který má svou hvězdu na chodníku slávy v Hollywoodu
Wallerstein nadále neskrýval svou nechuť k celému projektu a kritizoval jakékoli pokroky. Navzdory zvyšování kapacity záznamu (na 25 až 30 minut) se mu nelíbila kvalita nahrávek a když už byla na patřičné úrovni, začal řešit otázku „sebekonkurence“. Nastolil základní dotaz – co si nyní CBS počne s nahrávkami určenými pro standardní desky, aby se jednotlivé tituly nemusely znova nahrávat? Goldmark vymyslel technicky velmi jednoduché, ale prakticky nesmírně náročné řešení: absolutní synchronizací přístrojů záznamy přehrát. To se nakonec povedlo a CBS byla připravena uvést dlouhohrající desku na trh.
Ještě předtím zástupci CBS učinili nečekaný krok – nabídli konkurenční RCA, že představí LP jako výsledek společného snažení. Špičky firmy byly pozvány, vyslechly si ukázku nahrávky na ,elpíčku‘, ale uražená ješitnost vykonala své: „Jak je možné, že CBS s laboratoří na pěti čtverečních metrech dokázala překonat mocnou RCA?“ rozčilovalo se její vedení. Spolupráci odmítli a pokusili se vypálit CBS rybník vlastním projektem nazvaným Lady X, netradičně mající 45 otáček. Byl to ale krajně nepovedený počin a sám Goldmark se divil, jak něco takového mohla společnost vůbec vyprodukovat. CBS tedy slavnostně představila světu LP – stalo se tak 21. června 1948 v hotelové hale Waldorf Astoria – a na první LP desce byl nahrán Koncert e-moll skladatele Felixe Mendelssohna-Bartholdyho se sólovým houslistou Nathanem Milsteinem, jehož doprovázela Newyorská filharmonie, dirigovaná Brunem Walterem. Sluší se ještě dodat, že vedle Goldmarka mají na vývoji zásluhu William Bachman a Howard Scott.
Felix Mendelssohn-Bartholdy (1809–1847) – skladatel, kterého se nepodařilo vymazat
Ačkoliv měla být LP hitem pro posluchače, příliš se nemohla u zákazníků uchytit. Ostatně u CSB nějaký zásadní průlom nečekali, ale také jim vadilo, že prodeje nejsou tak úspěšné. Všechno obrátila naruby countryová revue South Pacific, díky nové technologii uváděná na jediném kotouči. Zájemci obléhali obchody a LP svůj boj konečně vyhrála.
A jak to dopadlo s RCA? Po selhání Lady X neměla společnost chuť se dlouhohrající deskou vůbec zabývat, až do hry vstoupil skutečný umělec. Dirigent Arturo Toscanini (1867-1957) natáčel pro RCA a velmi nelibě nesl, že jeho konkurenti u CBS nemuseli přerušovat produkci, zatímco on musel vždy po 12 minutách udělat pauzu. Maestro ztropil řádnou bouřku a vedení na jejím základě ustoupilo a začalo rovněž využívat „soupeřův“ formát.
Zdroj: redakce – RoBertino (autorské dílo), Wikipedia
Další články z této rubriky
gutentor-overlayZachraňte Úžasnou Báru V.
gutentor-overlayZachraňte Úžasnou Báru IV.
gutentor-overlayZachraňte Úžasnou Báru III.
gutentor-overlay
Buďte první kdo přidá komentář