#327 Tisíc mil

Dvojice pod modrým deštníkem se prochází podzimním parkem
Foto: Pixabay

Jsem člověk, který strašně nerad plýtvá energií. V podstatě jedu v úsporném režimu a když je třeba, tak se hecnu a vydám krátkodobě spoustu sil na něco konkrétního. Pak se osprchuju (skutečně nebo jen pomyslně) a vrátím se do klidu. Toto kolečko se, bez sprchování, opakuje za den mnohokrát.

Potřebuju nejprve přemýšlet o tom, co chci udělat, jak a v posledních letech i proč, než se do něčeho pustím. Ale pak se zase jen tak nepustím. Jak se dám do pohybu, už mě nic a nikdo nezastaví. Jsem zastáncem hluboké práce, což se jeví mnoha mladým lidem jako staromódní a v přímém rozporu s jejich multitaskingem. Nechci být rušena, když přemýšlím, a chci vymýšlet a realizovat skvělé věci. Ovšem, nežijeme v ideálním světě a kdo se nepřizpůsobí, zahyne. Takže i já jsme schopna v pohotovostním režimu vyřešit spoustu drobných úkolů a úkonů, přepnout do několikavrstevné komunikace v práci i v rodině a vyhodnocovat jednotlivé monology podle naléhavosti, aniž bych přerušila monolog svůj.

Neochota pobíhat celý den po božím světě jako čečetka má za následek, že je toho pohybu v mém životě méně a méně. Ne že bych nebyla unavená, protože dělám pořád něco, ale systematický relaxační pohyb mi velmi chybí. Dnes jsem ležela po obědě na terase a přemýšlela si o svých věcech, když se z rádia ozval Waldemar se svou písní Tisíc mil. A najednou mi to došlo. Cvak. Když jsem se tvůrčí krize a autorského bloku zbavila výzvou #365 a každý den skutečně poctivě píšu tento sloupek, bez ohledu na vnitřního i vnějšího kritika, možná by stejný režim mohl fungovat i ve fyzické rovině.

Jak říkám, nejsem zbrklá a nerada dělám unáhlená rozhodnutí. Proto jsem si vzala kalkulačku a chvíli své nadšení podrobila matematickému rozboru. Vyšlo to!

Slavnostně tedy oznamuji, že jsem se rozhodla do svých padesátin ujít #1000mil.

V kilometrech to vypadá děsivěji, proto zůstanu u mílí, na které jsem si přestavěla svou aplikaci měřiče kroků. Když za #327 dní ujdu #1000mil, musí to být někde na mém těle znát. Nejde o každodenní danou trasu, ale o postupné plnění měsíčního cíle asi 100 nachozených mil.

Příští květen bych tedy mohla mít soubor 365 blogů v hlavě a 1000 mil v nohách. Věřím, že postupně budou další soukromé výzvy přibývat, protože nejlepší čas něco v životě změnit je právě teď.

Závěr dne s číslem#327 zní: Pojďme chodit!

Vaše Bára (www.uzasnabara.cz)

Podzimní krajina s padající mlhou, kamenitá cesta
Foto: Pixabay Věřím, že postupně budou další soukromé výzvy přibývat, protože nejlepší čas něco v životě změnit je právě teď.

Další články z této rubriky

Nerozbalitelné obaly - plechovky od sardinek.gutentor-overlay

Nerozbalitelné obaly

Pozorní čtenáři už jistě dávno postřehli, že jsou v mém životě věci, lidé a situace, které mě dokáží rozčílit více…
Úžasná Bára - tepláková soupravagutentor-overlay

Tepláková souprava

Myslím si, že jsem vcelku bystrou pozorovatelkou okolního dění. Leč stane se, že jsem postavena před skutečnost, na kterou nejsem…
Platové krabičky a víčkygutentor-overlay

Záhada plastových krabiček

Máloco na světě mě dokáže tak vytočit, jako naše skříňka s plastovými krabičkami. Potřebujete nabalit na návštěvu pár kousků vánočního…
Trešňový květ - barborka.gutentor-overlay

Aspoň jeden kvítek denně

Tak nám ta barborka nakonec vykvetla. Vdavky na obzoru nejsou, pupeny zůstaly do Štědrého dne uzavřené. Ale na Nový rok…
Dřevěné domečky a baňka - zlatá rybička.gutentor-overlay

Rybičko zlatá, přeju si…

Rozdávám letos s vánočním přáním i zlaté rybky. Jsou křehké, vyrobené na Vsetíně (ta předložka je správně, když jste zdejší)…
Vánoční stromeček.gutentor-overlay

Daruj si sám a budeš potěšen

Očekávání versus skutečnost. To je vždy největší úskalí vánočního nadělování. V nejlepší víře nakupujete druhým a oni v nejlepší víře nakupují vám. Ale ta…

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*