Jsem člověk, který strašně nerad plýtvá energií. V podstatě jedu v úsporném režimu a když je třeba, tak se hecnu a vydám krátkodobě spoustu sil na něco konkrétního. Pak se osprchuju (skutečně nebo jen pomyslně) a vrátím se do klidu. Toto kolečko se, bez sprchování, opakuje za den mnohokrát.
Potřebuju nejprve přemýšlet o tom, co chci udělat, jak a v posledních letech i proč, než se do něčeho pustím. Ale pak se zase jen tak nepustím. Jak se dám do pohybu, už mě nic a nikdo nezastaví. Jsem zastáncem hluboké práce, což se jeví mnoha mladým lidem jako staromódní a v přímém rozporu s jejich multitaskingem. Nechci být rušena, když přemýšlím, a chci vymýšlet a realizovat skvělé věci. Ovšem, nežijeme v ideálním světě a kdo se nepřizpůsobí, zahyne. Takže i já jsme schopna v pohotovostním režimu vyřešit spoustu drobných úkolů a úkonů, přepnout do několikavrstevné komunikace v práci i v rodině a vyhodnocovat jednotlivé monology podle naléhavosti, aniž bych přerušila monolog svůj.
Neopouštěj staré známé pro nové
Neochota pobíhat celý den po božím světě jako čečetka má za následek, že je toho pohybu v mém životě méně a méně. Ne že bych nebyla unavená, protože dělám pořád něco, ale systematický relaxační pohyb mi velmi chybí. Dnes jsem ležela po obědě na terase a přemýšlela si o svých věcech, když se z rádia ozval Waldemar se svou písní Tisíc mil. A najednou mi to došlo. Cvak. Když jsem se tvůrčí krize a autorského bloku zbavila výzvou #365 a každý den skutečně poctivě píšu tento sloupek, bez ohledu na vnitřního i vnějšího kritika, možná by stejný režim mohl fungovat i ve fyzické rovině.
Jak říkám, nejsem zbrklá a nerada dělám unáhlená rozhodnutí. Proto jsem si vzala kalkulačku a chvíli své nadšení podrobila matematickému rozboru. Vyšlo to!
Slavnostně tedy oznamuji, že jsem se rozhodla do svých padesátin ujít #1000mil.
V kilometrech to vypadá děsivěji, proto zůstanu u mílí, na které jsem si přestavěla svou aplikaci měřiče kroků. Když za #327 dní ujdu #1000mil, musí to být někde na mém těle znát. Nejde o každodenní danou trasu, ale o postupné plnění měsíčního cíle asi 100 nachozených mil.
Příští květen bych tedy mohla mít soubor 365 blogů v hlavě a 1000 mil v nohách. Věřím, že postupně budou další soukromé výzvy přibývat, protože nejlepší čas něco v životě změnit je právě teď.
Závěr dne s číslem#327 zní: Pojďme chodit!
Vaše Bára
Zdroj: redakce – Barbora Janečková (autorské dílo), www.uzasnabara.cz
Buďte první kdo přidá komentář