Mistrovství světa v sebedestrukci

Podvečer, osamělá chata, strom se svěšenými větvemi.
Foto: Pixabay

Kdyby se konalo mistrovství světa v sebedestrukci, a termín padl zrovna do mého černého období, myslím, že bych rozhodně skončila na bedně. Nikdo mi nedokáže tak zničit den jako to dokážu já sama. Ještě není tak zle, když o tom dokážu psát a dívat se na to s nadhledem, ale zároveň jsem v té lepkavé síti vlastních pochyb a blbé nálady chycena jako moucha v pavoučí síti.

Všichni doma to dobře znají, někteří přátelé se mi léta snaží pomoci. Jenže když na člověka sedne depka, nemyslím skutečnou tíživou depresi, která potřebuje zásah lékaře, ale takové ty dny, kdy byste se radši neviděli a sami sobě nakopali, musí si každý pomoct nakonec sám. Myslím, že přirovnání „vidět všechno černě“ je přesné. Jako bych na všechno kolem nahlížela přes černý filtr, který nedovolí vidět tu lepší stránku, ale udělá ze slunečného palouku temný světa kraj.

Přitom vždycky propadám svým chmurám v době, kdy se zdánlivě nic neděje. Není žádný objektivní důvod, proč bych se měla cítit špatně. Ale stačí maličkost. Jedna zpráva, která mě „vyhodí z vinklu“, jeden přezíravý pohled, který si vezmu osobně, a cvrnk! Domeček z karet se zřítí k zemi a trvá pěkných pár dní, než ho zase ve větru a zemětřesení dokážu postavit znovu. Teoreticky přesně vím, co je to za kravinu a že zbytečně ztrácím čas i energii. A přesto se stále znova a znova se ocitám ve stavu „nikdo nemá rád, nikdo mě nepotřebuje a nikomu nechybím“. Nezáleží na tom, kde je pravda a jak mě vidí a co si myslí ostatní. Já sama pro sebe jsem prostě total lůzr, který nic nedokázal a nemá smysl, abych se o něco ještě někdy vůbec pokoušela.

Těch pár facek, které jsou účinnější než prášky nebo psychoanalýzy, si nakonec musím vrazit sama. Abych se vzpamatovala. Uvědomila si, co všechno mám. Za sebou i před sebou.

Závěr dne #316 zní:

Když propadáte beznaději, přestaňte se srovnávat s těmi, kteří mají víc než vy, jsou krásnější, bohatší, úspěšnější. Srovnávejte se jen s těmi, kteří jsou v životě šťastnější, a hledejte proč.

Vaše Bára (www.uzasnabara.cz)

Zdroj: redakce – Barbora Janečková (autorské dílo)

Další články z této rubriky

Zachraňte Úžasnou Báru IV.gutentor-overlay

Zachraňte Úžasnou Báru IV.

Tak jsem se dnes chystala do divadla, které je na programu až zítra. Naštěstí jsem to zjistila včas, když jsem…
Zachraňte Úžasnou Báru III.gutentor-overlay

Zachraňte Úžasnou Báru III.

To si tak sedíte ve žlutém ušáku ve své dočasné laskavé pražské rezidenci, pracujete a za oknem najednou stíhačky. Napřed…
Zachraňte Úžasnou Báru II.gutentor-overlay

Zachraňte Úžasnou Báru II.

Když přijedete z malého města do velkoměsta, počet pošuků na metr čtvereční se výrazně zvýší. Jsem stále ve střehu.
Zachraňte Úžasnou Báru I.gutentor-overlay

Zachraňte Úžasnou Báru I.

Stačí pár šedých zimních měsíců bez většího povyražení a slunečního svitu a cítím, že uvadám. Jak vtipně poznamenala moje dcera,…
Emerencie a ty druhégutentor-overlay

Emerencie a ty druhé

Miluju procházky po starých hřbitovech a zkoumání jmen na náhrobcích. Zajímavé je, že žili byli pořád jen Josefové, Františci, Janové…
Bez obalugutentor-overlay

Bez obalu

Říct něco bez obalu znamená nebrat si servítky. Jít přímo k věci. Najít jádro pudla a pojmenovat ho.

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*