Směr Liberec
Jediným rovným místem v Jablonci je přehrada, kterou cestou míjíme, ale Liberec na tom není o moc lépe. Ovšem kdo by si stěžoval, když se cestou můžu kochat z tepla auta všemi barvami podzimu. Občas mám pocit, že se noříme do obří fototapety s červeno-žluto-oranžovo-zelenými stromy.
Jardův zub přestal krvácet. Slunce svítí, čeká nás domácí oběd a prohlídka města. Vrchol Ještědu vidíme už na kilometry daleko, ale u Šárky doma ho máme doslova na dlani. Opět se vtíráme na noc k mé kamarádce, která navařila, napekla a přivítala nás v domě vonícím jablky, skořicí a teplem domova. My ji za tu péči naložíme do auta a vyvezeme nahoru na Ještěd.
Trvám na tom, že chci autem až nahoru, protože podnikat s bolavýma nohama výšlap před večerní besedou opravdu nehodlám. Takže dojedeme skutečně až ke slavné věži a já jsem na vrcholu Ještědu a vrcholu blaha. Ty výhledy! Ta oblaka! Ta sopečná krajina s podivnými kopečky. A to Martini ve věžní restauraci! Tak si představuju intenzivní zážitky bez intenzivního fyzického výkonu. Šárka se pořád usmívá a já věřím, že výletu s námi nelituje. Zvládá i náš drsný humor a netaktní poznámky, například k její přípravě prohlídky Liberce.
Děláme si samozřejmě legraci, ale slabší jedinci by to nemuseli zvládnout bez následné terapie. Šárka je v pohodě.
Radnice v Liberci je úplný opak radnice jablonecké. Novorenesanční zdobná budova se třemi věžemi a úchvatným interiérem je dominantou Benešova náměstí. Nás zaujala drátěná socha Františka Skály před radnicí. Dílo má název Vulpes Gott Dratoslav von Mischling neboli Slávek a je ze zinkované oceli a nerezového drátu. Došlo samozřejmě i na kafíčko a palačinkový dort a taky cestu k vile Liebieg. Více informací o této památce poskytne výhradně Šárka. Rozhodně si to nesmíte nechat ujít!
—
Překvapením však zdaleka není konec. Autorské čtení nás zavede do IGI Vratislavice nad Nisou a do nejkrásnější knihovny, jakou jsem u nás viděla. K původní budově fary je přistavena moderní budova, ze které se velkými okny díváte do přilehlého parku. Naše akce byla v čítárně s výhledem do korun stromů. Tam nechcete nic jiného, než si lehnout s knížkou na lavici a číst nebo pozorovat podzim. Prostě nádhera!
Verča z knihovny akci pořádá, další účastnice kurzu zpívání jsou mezi hosty – kromě Šárky i Zuzka, já předčítám a Jarda, i když na žádném kurzu zpívání nebyl, hraje a zpívá nejvíc ze všech. Je to až legrační to pozorovat. Když něco vyprávím nebo čtu kousky povídek, jsou lidé s rukama v klíně v úplném klidu.
Pak Jarda vezme paličky do ruky a všichni vezmou mobil a začnou ho natáčet. I já.
Jediné štěstí, že jsem Úžasná a nevadí mi sedět v jeho stínu. Naopak je to zábavné. Nevím, jestli si i jiné autorky či autoři vozí s sebou větší hvězdy, ale já to tak mám. Všichni na něj zírají a tleskají a jeden pán – klarinetista – dokonce přišel jen kvůli němu.
—
Ovšem já mám zase v kronice akcí originální kresbu a krásný vzkaz od Gábinky, která mě na noc půjčila i svou postýlku. Já se tak mám! I Jarda měl pokojíček s panenkama a zřejmě se vyspal ze Zoubkovou vílou, protože konečně je od jeho zbroušeného zubu klid. Tak ještě jednou potmě nahoru na Ještěd a potmě dolů. Pan učitel Jarda se nezapře, tak ještě chvíli hraje na cimbálek s oběma úžasnýma holčičkama, vyčte mi veřejně množství másla na chlebu a jde se spát. Zítra už míříme domů.
Zdroj: redakce – Barbora Janečková (autorské dílo), www.uzasnabara.cz
Další články z této rubriky
gutentor-overlayZachraňte Úžasnou Báru V.
gutentor-overlayZachraňte Úžasnou Báru IV.
gutentor-overlayZachraňte Úžasnou Báru III.
gutentor-overlay
Buďte první kdo přidá komentář