Hanya Yanagihara: Do ráje

Hanya Yanagihara: Do ráje
Foto: Pixabay

Hanya Yanagihara se narodila roku 1974 v Los Angeles, později vyrůstala na Havaji, odkud pocházejí její rodiče. Je úspěšnou novinářkou i šéfredaktorkou a také literárními cenami ověnčenou spisovatelkou. Její nejnovější román Do ráje je považován za mistrovské dílo.

Hanya Yanagihara: Do ráje
Foto: se svolením nakladatelství Euromedia Group

„V USA často věci přejmenováváme, abychom vymýtili špatnou vzpomínku nebo se distancovali od osoby, se kterou historie nezacházela laskavě,“ říká Hanya Yanagihara. I proto píše o osudech lidí žijících na okraji nebo odlišným způsobem, než diktují společensky přijímaná pravidla a zvyky. Týká se to zejména problematiky homosexuality. Na otázku, jak může žena psát o životě gayů, reaguje: „Mám právo psát, o čem chci. Jediné, co může čtenář posoudit, je, zda jsem to udělala dobře, nebo ne.“

O tom, že píše víc než dobře, svědčí velké čtenářské ohlasy i mnohá prestižní literární ocenění.

Její nové obsáhlé dílo Do ráje je členěno do tří částí z různých časových období. Místně je propojuje New York (dům na Washingtonově náměstí), kde se převážně odehrávají, a v osobní stránce homosexualita jejich protagonistů (nesoucí stejná jména), jíž se autorka ve všech svých knihách zabývá otevřeně a niterně.

Děj prvního příběhu je zasazen do roku 1893. V New Yorku, svobodném státě Ameriky, nikomu nevadí lesbické ani homosexuální vztahy. Patriarcha rodiny Nathaniel Bingham, „Velký pan Bingham“, chce svého oblíbeného vnuka Davida oženit s mužem, aby hospodařili s majetkem nejbohatší banky v Americe Bingham Brothers (pomáhala financovat boj v občanské válce za existenci Svobodných států), který Davidovi odkázal. Vybraný starší snoubenec však Davida neupoutal tak, jako mladý Edward, chudý učitel hudební výchovy, do něhož se zamiloval. Chtěl s ním žít i za cenu, že o všechno přijde. „Nyní musí jít sám. Tak tam ještě okamžik postojí, s těžkým zavazadlem v ruce, pak se nadechne a pak udělá první krok: svůj první krok k novému životu; svůj první krok – do ráje.“

Ve druhé knize z roku 1993 vystupuje pětadvacetiletý David z Havaje, jenž je koncipientem právnické společnosti. Udržuje poměr s o třicet let starším movitým právníkem Charlesem, který ho miluje a poskytuje mu život, jaký by si nikdy nemohl dovolit, a vždy se o něj postará. David však cítí, že mu takový život doopravdy nepatří, jako by na tomto jevišti byl jen jako záskok. Je vykořeněný, ke svým blízkým na Havaj se už nemůže vrátit a přepadají ho tísnivé myšlenky.

Hledá to samé co jeho otec, jehož opustil a který, místo aby zúčtoval s vlastním hněvem, se před ním ukryl. „Jenže ukrývání nezabránilo tomu, aby se věci děly. Nakonec to zabránilo pouze tomu, aby se našel.“ Později pochopil, že „nikdo není nikdy volný, že někoho znát a milovat znamená vzít na sebe úkol pamatovat si ho a čím jste starší, tím víc po té odpovědnosti toužíte, ačkoliv se vám občas příčí, potřebujete vědomí, že váš život je neoddělitelně spjatý s životem jiného člověka, že někdo dává najevo svou existenci částečně svým spojením s vámi.“

V třetí části se odehrává dystopický příběh let 2054–2094, v němž jsou David, Charles a jeho vnučka Charlie zbaveni svobody jako většina obyvatel, zmítajících se a umírajících v náporech pandemie vysoce nakažlivého neznámého viru. Nemocní jsou okamžitě přepravováni na izolovaná místa. Není jim pomoci, čekají na nevyhnutelné – na smrt. Ostatní žijí v různých zónách ostrahy v neustálém strachu. Každý projev nekázně je tvrdě trestán. Život je řízen do všech detailů, žije se na příděl, mizí příroda… zvěstem, že zde dříve bývaly parky jen tak pro potěchu, se jeví ve vyprahlém místě neuvěřitelně – shodou varovných okolností byl román dopsán těsně před epidemií covidu.

„Ale za všemi těmi starostmi a drobnými úzkostmi se skrývá něco hlubšího: pravda o tom, kdo jsme, o našem základním já, které se vynoří, až když je všechno ostatní sežehnuto.“

Představitele všech tří epoch spojuje základní touha být milován, touha po svobodě, bezpečí a důstojnosti – přání být v ráji. S niternou otevřeností a upřímností, k níž se člověk odhodlá jen výjimečně, poznává, že jde o bolestný proces sestoupení do vlastních hlubin, od nichž se raději odvrací. Pak však, jako by se vyvrhl a obrátil naruby a procházeje katarzí, sám sebe může přijmout, jakým skutečně je.

Kniha vychází ve skvělém překladu Petry Diestlerové.

Zdroj: redakce – Dana Vondrášková (autorské dílo), euromedia.cz

Další články z této rubriky

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*