Stezka odvahy

Cesta lesem.
Foto: Pixabay

Ať se mnou souhlasíte nebo nesouhlasíte, já si myslím, že každý člověk je schopen neuvěřitelných věcí. Věcí, kterým nevěří ostatní, kterým nevěří ani on sám. A že od jejich objevení a využívání nás dělí právě jen ta mentální síla a víra v to, že dokážeme prakticky cokoliv.

Dějiny jsou plné příkladů, kdy lidé překonali své fyzické možnosti nebo přežili věci k nepřežití. Válečné běsnění. Zázračná uzdravení. Týdny bez jídla či pití. Kolik skvělých vynálezů někdo nosil v hlavě, a i když se zdály v tehdejší době jako šílené a zhola nemožné, posunul jejich realizací celé dějiny. Mniši uprostřed ledové pláně, kteří na holém těle usušili mokré prostěradlo. Jedna americká babička, která zvedla holýma rukama automobil, aby vyprostila vnukovu nohu, se z toho zážitku nikdy nevzpamatovala. 

„Když není pravda to, čemu jsem celý život věřila, co je tedy pravda?“

Nakonec byl tento moment začátkem jejího nového života, plného velkých výzev. Takový iniciační zážitek ale prožije málokdo z nás. A tak setrváváme ve svých mantinelech toho, co je a co není možné, na co máme a na co podle sebe i druhých rozhodně nemáme. A když někdy vyšlápneme vedle, vlastní strach nás ochromí. A stáhne zpět do bezpečí průměrnosti.

Netřeba však patosu a velkých skutků. Stěží uvěřitelné věci najdeme i ve svém vlastním životě. Já jsem například při úklidu našla své diplomy z letních táborů. Ocenění za vzornou tábornici. Diplom za skok o třech nohách nebo 1. místo v malování. Zlatou medaili za střelbu ze vzduchovky. Nebo 2. místo ve Stezce odvahy.

Vtip je v tom, že já neumím skákat ani střílet, a už vůbec ne malovat!

Do lesa chodím velmi opatrně i ve dne, natož v noci. Táboření nesnáším a dovolená pod stanem je pro mne noční můrou.  Každý z mého okolí vám to dosvědčí. Třicet let mám na sport a na přírodu stejný zarputilý názor. Ale tam někde dávno v dětství tomu tak nebylo. Kdy, kde a proč se to zlomilo? A dá se to vrátit?

Jistě by bylo skvělé zhubnout 30 kg, uběhnout maraton a každé ráno meditovat. To chce dnes každý druhý čtenář lifestylových časopisů, i já. Co bych si však já přála nejvíce, je ta dětská schopnost vrhat se do činností, soutěží a aktivit bez předsudků a představ o svých limitech.

Nebát se neuspět. A hlavně se nebát uspět.

Když zhubnu, začnu běhat, meditovat, začnu také střílet, malovat, skákat a kakat do jehličí? Kdo se jednou naučil plavat, jezdit na kole nebo milovat, už to prý nikdy nemůže zapomenout. A co takhle žít naplno, bez limitů, s dětskou odhodlaností vyhrát nad druhými i nad vlastním strachem? Cítím, že přišel čas na novou stezku odvahy. Po dvou nebo po třech nohách, na tom nezáleží. Hlavně vyrazit do tmy odhodláním dojít do cíle, i kdyby mě po cestě strašili sebevíc.

Vaše Bára

zdroj: redakce – Barbora Janečková, www.uzasnabara.cz

Další články z této rubriky

Dvě děti na laviččce, jede z nich je novorozené miminko.gutentor-overlay

Na Toníčka!

Pokud opět postrádáte několik blogů, jste v obraze. Kromě dvou dnů hledám i klíče od auta, zubní kartáček, kaktus a rám na obraz. Zatímco věci i dny…
Síť neuronůgutentor-overlay

Lehká nespecifická abnormalita

Lehčí forma mi umožňuje skutečný stav věci občas maskovat. Přitom abnormalitu vysvětluje slovník cizích slov nejen jako nenormalitu, ale také…
Cesta lesem.gutentor-overlay

Stezka odvahy

Cítím, že přišel čas na novou stezku odvahy. Po dvou nebo po třech nohách, na tom nezáleží. Hlavně vyrazit do…
Velké balení jogurtu.gutentor-overlay

Záhada s jogurtem

Prohledala jsem celé auto. Půlkilové balení v zářivě bílém kelímku se nedá přehlédnout ani v mé Ježuře. Nikde nic. Podívala…
Početná skupina lidí na břehu moře, kde zapadá sluncegutentor-overlay

Neopouštěj staré známé pro nové

Můj život je prost mnoha věcí. Nemám žádné démanty, žádné zlato, kromě snubního prstýnku, prstýnku po dědovi a zlaté minimyši…
Staré kapesní hodinky.gutentor-overlay

Humor a láska. A dochvilnost!

Zato, že ještě všichni žijeme pod jednou střechou, vděčím hlavně další genetické výbavě a rodinným konstelacím. Protože i kdybychom se…
Pes - labradorgutentor-overlay

Zvířata v nás a kolem nás

Jestli mě něco ubíjí, je to stereotyp. Jestli mě něco ničí, jsou to neustálé změny. A mezi tou pumou v kleci a štvanou lesní…
Máme suché rucegutentor-overlay

Máme suché ruce!

Lidstvo je tak rozmanité, že rozčlenit ho do skupin a kmenů jako živočichy nestačí. Jsme daleko rafinovanější, záludnější, laskavější, chytřejší…

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*