Stezka odvahy

Cesta lesem.
Foto: Pixabay

Ať se mnou souhlasíte nebo nesouhlasíte, já si myslím, že každý člověk je schopen neuvěřitelných věcí. Věcí, kterým nevěří ostatní, kterým nevěří ani on sám. A že od jejich objevení a využívání nás dělí právě jen ta mentální síla a víra v to, že dokážeme prakticky cokoliv.

Dějiny jsou plné příkladů, kdy lidé překonali své fyzické možnosti nebo přežili věci k nepřežití. Válečné běsnění. Zázračná uzdravení. Týdny bez jídla či pití. Kolik skvělých vynálezů někdo nosil v hlavě, a i když se zdály v tehdejší době jako šílené a zhola nemožné, posunul jejich realizací celé dějiny. Mniši uprostřed ledové pláně, kteří na holém těle usušili mokré prostěradlo. Jedna americká babička, která zvedla holýma rukama automobil, aby vyprostila vnukovu nohu, se z toho zážitku nikdy nevzpamatovala. 

„Když není pravda to, čemu jsem celý život věřila, co je tedy pravda?“

Nakonec byl tento moment začátkem jejího nového života, plného velkých výzev. Takový iniciační zážitek ale prožije málokdo z nás. A tak setrváváme ve svých mantinelech toho, co je a co není možné, na co máme a na co podle sebe i druhých rozhodně nemáme. A když někdy vyšlápneme vedle, vlastní strach nás ochromí. A stáhne zpět do bezpečí průměrnosti.

Netřeba však patosu a velkých skutků. Stěží uvěřitelné věci najdeme i ve svém vlastním životě. Já jsem například při úklidu našla své diplomy z letních táborů. Ocenění za vzornou tábornici. Diplom za skok o třech nohách nebo 1. místo v malování. Zlatou medaili za střelbu ze vzduchovky. Nebo 2. místo ve Stezce odvahy.

Vtip je v tom, že já neumím skákat ani střílet, a už vůbec ne malovat!

Do lesa chodím velmi opatrně i ve dne, natož v noci. Táboření nesnáším a dovolená pod stanem je pro mne noční můrou.  Každý z mého okolí vám to dosvědčí. Třicet let mám na sport a na přírodu stejný zarputilý názor. Ale tam někde dávno v dětství tomu tak nebylo. Kdy, kde a proč se to zlomilo? A dá se to vrátit?

Jistě by bylo skvělé zhubnout 30 kg, uběhnout maraton a každé ráno meditovat. To chce dnes každý druhý čtenář lifestylových časopisů, i já. Co bych si však já přála nejvíce, je ta dětská schopnost vrhat se do činností, soutěží a aktivit bez předsudků a představ o svých limitech.

Nebát se neuspět. A hlavně se nebát uspět.

Když zhubnu, začnu běhat, meditovat, začnu také střílet, malovat, skákat a kakat do jehličí? Kdo se jednou naučil plavat, jezdit na kole nebo milovat, už to prý nikdy nemůže zapomenout. A co takhle žít naplno, bez limitů, s dětskou odhodlaností vyhrát nad druhými i nad vlastním strachem? Cítím, že přišel čas na novou stezku odvahy. Po dvou nebo po třech nohách, na tom nezáleží. Hlavně vyrazit do tmy odhodláním dojít do cíle, i kdyby mě po cestě strašili sebevíc.

Vaše Bára

zdroj: redakce – Barbora Janečková, www.uzasnabara.cz

Další články z této rubriky

Kost na plážigutentor-overlay

Kost na pláži

Pláž nejblíže našemu apartmánu se jmenuje Los Locos, a to už dlouho předtím, než jsme dorazili. Dalo by se to…
Zoufalcův španělský deníček V.gutentor-overlay

Zoufalcův španělský deníček V.

Přímořská letoviska obvykle mají místo, kde se my turisté scházíme, i když už slunce zapadne. Když nemůžeme plavat a chytat…
Zoufalcův španělský deníček IV.gutentor-overlay

Zoufalcův španělský deníček IV.

Můj muž ráno stele postele. Znamená to, že tu plachetku, pod kterou spíme, poskládá do úhledného čtverečku. Plachta vypadá, jako…
Zoufalcův španělský deníček III.gutentor-overlay

Zoufalcův španělský deníček III.

Město Torrevieja má 320 slunečných dnů v roce. Podle 30letých statistik tady v říjnu prší maximálně tři dny. Bohužel jeden…
Zoufalcův španělský deníček II.gutentor-overlay

Zoufalcův španělský deníček II.

Jak jsem uvedla na konci prvních zápisků, dorazili jsme do města Torrevieja na východním pobřeží Costa Blanca. Je to místo,…
Zoufalcův španělský deníček I.gutentor-overlay

Zoufalcův španělský deníček I.

Mám takovou zásadu – nikdy nepíšu Zoufalcovy zápisky z rodinné dovolené. Čtenáři, kteří sledují zápisky delší dobu, jistě chápou proč.…
Úžasná Bára na břehu rybníkagutentor-overlay

Jen tak ležet na hladině

Často jen tak sedím a čumím. V hlavě prázdno. Jsou to krásné okamžiky totálního souladu s okolím, které vlastně neexistuje.…
Starý medailon položený na starém dopisegutentor-overlay

Mladý duch a stará duše

Starší lidé pel soutěživosti pozbývají. Člověk je s nimi více v klidu. Životní nadhled se nedá koupit ani urychlit. Musíte…

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*