Kulturní výzva

Úžasná Bára ffejeton
Foto: redakce - Barbora Janečková

Můj muž se chystá běžet půlmaraton. Prý to vždycky chtěl zkusit – je to jeho první – a je to pro něj výzva. Spojená s náročným tréninkem, upraveným jídelníčkem a zejména několikahodinovým výběrem vhodného oblečení, obutí, oblečení na převlečení, jídla, pití, obinadel a batohů. Já ležím v posteli s virózou a taky právě bojuju se svou výzvou. Ne sportovní, ale kulturní.

Od půlky května do konce června se hodlám po celoživotní přípravě vydat vstříc asi dvaceti různým kulturním zážitkům. Chodím do divadel, v nichž jsem nikdy nebyla. Vstřebávám koncerty, filmy a knihy v koncentraci, která mě buď zabije, nebo nabije. Cestuju do jiných měst s různými milými lidmi a trávím s nimi společný čas.

Samozřejmě i já si musím vybírat vhodné oblečení a upravit jídelníček. Zejména pitný režim. Postupně přecházím na Aperol spritz, šampaňské, víno a kanapky.

I volba vhodného obutí je důležitá, protože ten půlmaraton uběhnu i já, jen po částech. Po městské dlažbě, parcích, parkovištích, trávnících, za sucha, v dešti, po celodenním chození či, jako právě teď, po celodenním běhání na toaletu. Jsem ze staré školy, do divadel v teniskách nechodím. A v lodičkách chodit neumím. Takže, babo raď! Nové baleríny mi odřely patu, ty staré jsou sice pohodlně vyšlapané, ale už je to na nich dost vidět. A fáze mezi novými a vyšlapanými botami trvá tak krátce, že právě teď jí neodpovídá nic v mém botníku.

Každá výzva je o překonávání vlastních limitů a pohodlnosti. Když se podívám do diáře, kladu si otázku: Kdy budu pracovat? Už teď vstávám za kuropění a píšu dřív, než se slunce opře do oken pokrytých vrstvou pylu. Nebojte se, uklízecí výzva mě rozhodně nečeká, i když i tady se na poli kulturním něco chystá. Cate Blanchettová prý s režisérem Almodóvarem právě natáčí film podle knihy Manuál pro uklízečky. Tu samozřejmě mám a četla jsem ji. Místo uklízení.

Všechny ty důležité kulturní události se snažím zachytit aspoň krátce ve svém Deníku zážitků. Můj muž má sbírku medailí, diplomů, pamětních triček a Tréninkový deník. Skvělé je, že se občas v tom životním běhu a výzvách protneme a když jeden umdlévá, ten druhý ho obrazně poponese.

Ne že by můj muž četl knihy nebo já běhala maratony. Ale dáváme si prostor dělat věci, které nás baví, i když nás nespojují.

Říká se tomu šťastné manželství a je to ta největší výzva vůbec.

Zdroj: redakce – Barbora Janečková, www.uzasnabara.cz

Další články z této rubriky

Dívka za gotickým oknem - vidět je jen oči a nos.gutentor-overlay

Podle nosa poznáš kosa

Říká se, že člověk se podobá svým pěti nejbližším přátelům. Myšleno samozřejmě spíše povahovými vlastnostmi, chováním a charakterem než fyzickou…
Silueta muže proti nočnímu nebi.gutentor-overlay

Jak mému muži uletělo UFO

„To musíte vidět! Ale rychle!“ vtrhnul do obývacího pokoje můj manžel hned po příchodu domů a místo obvyklého pozdravu hned…
Kýchající žena venku. V bundě a šedých rukavicích.gutentor-overlay

Rýmička a kuckáníčko

Jsem člověk, který nesmrká a nekýchá po celý rok. Lidi, co pořád potahují nosem a kýchnou desetkrát za sebou i v letním parnu, mě nebetyčně rozčilují.

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*