Záhada plastových krabiček

Platové krabičky a víčky
Foto: Užasná Bára

Máloco na světě mě dokáže tak vytočit, jako naše skříňka s plastovými krabičkami. Potřebujete nabalit na návštěvu pár kousků vánočního cukroví. Dvě poličky jsou plné vhodných plastových krabiček rozličných tvarů a velikostí. Vyberete si jednu, s láskou ji vysypete vanilkovým cukrem, vyložíte ubrouskem, naplníte cukrovím. A pak to všechno zase vyskládáte ven, protože k té krabičce ani po hodině úsilí nenajdete vhodné víčko.

Je to naprostá záhada. Přišly do našeho domu jako komplet, ale po několika dnech, týdnech, měsících a letech putování tam a zase zpátky do různých spřátelených domácností, do práce, na cestu, k příbuzným, najednou je většina plastových krabiček v naší domácnosti cizích. To by tak nevadilo, ty naše zase žijí u někoho jiného. To je koloběh věcí v přírodě. Ale proč nám někdo vyměnil i všechna víčka tak, aby nebylo možné vytvořit jedinou ucelenou krabičku s víkem? Výjimkou je ta největší, případně ta úplně nejmenší v celém domě. Ty sedí vždycky. Protože je téměř nikdy nepotřebujeme.

Normální, střední, těsnící, průhledná plastová krabička s víčkem, které drží jako přibité, to je zázrak, který se u nás nekoná ani o Vánocích.

Kupuju stále nové a nové sady, které záhadně mizí. Jejich místo zaujímají krabičky, které jsem v životě neviděla a kterým zcela určitě chybí adekvátní víčko. Je to k vzteku! Připomíná to zoufalství s nabíječkami, které mají pokaždé jinou koncovku, než právě potřebujete. Evropská unie už tomu chce učinit přítrž. Myslím, že by rozhodně měla zasáhnout i v otázce plastových krabiček. Rádi bychom si je ponechali doma k užívání léta letoucí a nemnožili množství odpadu na planetě. Kdyby byly všechny stejné a vzájemně si padly s víčkem do náručí bez ohledu na svůj původ.

Mně nevadí, že mám doma cizí krabičky, ve kterých k nám doputovaly pochutiny z jiných kuchyní. Ráda si je adoptuju. Ale jestli někoho z vás přistihnu, jak k nám nesete něco v krabičce bez víčka, případně s víčkem naoko přidržovaným gumičkou, nepřejte si mě! Navrhuji uspořádat veřejnou burzu přebývajících víček, které k žádné krabičce nepatří, případně všechny nepoužitelné krabičky ze všech domácností posbírat ve veřejné sbírce. A s co s těmi tunami krabiček a víček udělat?

Pokud máme plné věznice násilníků a zlodějů, dala bych jim za úkol ty hromady plastu roztřídit a najít funkční dvojice.

Oni už by si pro příště rozmysleli, jestli budou páchat zločiny. V tomto báječném plánu je ovšem jedna trhlina, to přiznávám. Marné hledání správného víčka na správnou krabičku by mohlo vězně tak rozběsnit, a to mluvím z vlastní zkušenosti, že by se mohli těmi krabičkami navzájem umlátit.

Takže přetočme příběh raději zpět na začátek. Budu na půdě hledat stříbrnou plechovou krabičku s víkem, ve které jsme vozili svačiny desítky let na všechny rodinné dovolené. Byla nerozbitná, lehká, měla průduchy a víko, které přesně zapadlo a nikdy se neztratilo. Budeme mít jen jednu jedinou krabičku v celé skříňce a z žádné návštěvy neodejdeme bez ní. Plná tam, plná zpátky.

Zní to jako dobrý plán pro tento rok, co říkáte?

Vaše Bára (www.uzasnabara.cz)

Další články z této rubriky

Šťastný nový rokgutentor-overlay

Šťastný nový rok

Nealkoholické šampaňské a po půlnoci do postele. Tak vypadal můj letošní Silvestr v domě pro seniory. Spala jsem v tichu…
Seznam TOP 50gutentor-overlay

Seznam TOP 50

Rozhodla jsem se sepsat soukromý seznam 50 věcí, které bych chtěla do konce života mít či stihnout. Bez ohledu na…
Ženy soběgutentor-overlay

Ženy sobě

Vždycky jsem si lebedila v mužské společnosti. Mám ráda chytré muže, kteří vidí svět v souvislostech, mají odvahu a jsou…
Kouzelný supermarketgutentor-overlay

Kouzelný supermarket

V našem městě máme kouzelnou velkoprodejnu potravin. Každý zákazník, který do ní vstoupí, se stane neviditelným. Tedy my se navzájem…
Životní optimismusgutentor-overlay

Životní optimismus

Pokaždé, když se potkám s Libuškou, cítím se jako životní škarohlíd. Čínské přísloví říká: Upadni sedmkrát, vstaň osmkrát. Ona je…
Nalejme si horké kávygutentor-overlay

Nalejme si horké kávy

Vodník potřebuje hrnek s pokličkou, aby mu dušičky neutekly. Já potřebuju hrnek s podšálkem, abych si kávu opravdu vychutnala.

6 Comments

  1. Přesně tohle se děje i u nás. Dělám jídlo do školy pro vnuka, pro dceru do práce a samozřejmě si od nás nosí také jídlo domů. Občas – pod hrozbou, že nic k jídlu už nebude
    – přinesou tašku plastových krabiček. Jenže víčka pasují tak v 15 %. Kam zmizela to správná ?! Co takhle nějaký grant od EU na zkoumání této záhady ?

  2. Vysvětlení je jednoduché. Jednotlivé krabičky a víčka se transformují v single ponožky. Zákon zachování hmoty je dodržen…

  3. právě mi došlo, že všechny (obě dvě) krabičky používám bez víčka a hlídám si je, protože jsou moje. z duše nenávidím ty špatně vyčistitelné záhyby. krabičky mají velikost pro všechna použití včetně polévky převážené autem. ale třeba někde v tomto vesmíru existují dvě opuštěná víčka, jejichž prastaré kolonie bakterií v těsnících záhybech marně čekají na čerstvé přírůstky do party.

  4. Zdravím, tak tento článek mi mluví z duše. Shodli jsme se doma, že lépe to popsat ani nejde. Hlásím se na burzu krabiček a víček. Díky moc a přeji hodně pevné zdraví a nervy v roce 2022 nejen při kompletaci krabiček 🙂

    • Dobrý den, Jsme velmi rádi, že se vám článek líbí. Přejem i Vám do roku 2022 hodně zdraví! Třeba nakonec nějakou burzu realizujeme a na pokáme se;)

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*