


Vánoce se kvapem blíží a vy marně sháníte inspiraci na to, jaké cukroví letos připravit a vyrazit jím rodině i návštěvám dech? Nehledejte dál! Máme pro vás tip na lahodné, a přitom jednoduché marokánky, po kterých se jen zapráší! Recept pochází od vynikajícího cukráře Josefa Maršálka a sami jsme jej vyzkoušeli.
Nasbírali jste si letos také zásobu šípku, ale nevíte, co s ním? Nebo chcete zjistit pro další léta, jak na něj? Pak by se vám mohl líbit náš seznam využití šípku! No řekněte, věděli jste, že je šípek jedním z nejlepších léků proti paradentóze, že má detoxikační účinky nebo působí jako prevence proti rakovině?
Jednou se u nás zastavil na návštěvu mámin bývalý instruktor z autoškoly. Samozřejmě byl zvědavý, jestli a jak máma jezdí. Máma si mu stěžovala, že jezdit s vlastním manželem není zrovna to pravé ořechové. Že ona chápe, že z místa spolujezdce se řízení jeví jinak, „…ale že by musel zrovna vykřikovat, že ho chci zabít – to mně jako řidičce na klidu moc nepřidá.“
V době, o níž píšu, se na výjezd do jakékoliv cizí země muselo žádat o povolení. Naše babi tehdy aktivně naplánovala výlet do Polska, do krásného města Wrocław, které Poláci nazývají městem stovky mostů. V plánu byla prohlídka města, a pokud počasí bude přát, na zpáteční cestě zastávka u jezer, kde se mělo přenocovat pod stany a v autě.
Zjistila jsem tedy, že kůrka a patka u chleba absolutně vedou. Tenhle chleba z pšenice jednozrnky si oblíbíte. Doufám, že vám nevadí občas nějaký nesladký recept a tomu, kdo má rád chlebík, určitě doporučuji ho zkusit. Zdroj: Mirka van Gils…
„Prosím tě, jak tvůj muž vaří špagety?“ otázala jsem se právě příchozí dcery poté, kdy se moje vnučka, její dcera, vyjádřila, že by chtěla k obědu špagety se šunkou, jak je dělá její tatínek. Překvapený výraz ve tváři mé dcery naznačoval, že po ní snad chci kódy k odpalování raket, a ne nějaký obyčejný recept…
Každý za poklad považuje něco jiného. Někdo okamžik, kdy najde peníze, jiný zase ten, kdy nalezne třeba drahokam. Já našla jako poklad kus svého dětství. Opravdu, našla jsem recept, který si před padesáti lety dědeček vystřihl z časopisu, jak se to dříve dělávalo, a každý rok podle něj dělal ty nejlepší ořechy na světě.
Stává se vám to taky? Vymyslím si, co budu druhý den vařit, večer ještě najdu příslušné maso (pokud je potřeba) v mrazáku, což samo o sobě bývá úkol nelehký. Mrcha mrazák se mnou občas hraje hru: O co, že ve mně nic nenajdeš! Pakliže vyhraji, následuje druhá část: Vsaď se, že ačkoliv jsi něco vytáhla, ten zbytek do mě už zpátky nenacpeš!
„Co budeš o víkendu vařit?“ zeptala jsem se kolegyně u oběda v práci. „Nějak mi došla inspirace. A manžela se ptát nemíním, to bych si moc nepomohla. Většinou mi poradí, že mám udělat něco dobrého. Onehdy mi na tuto otázku dal úžasnou odpověď: ‚Uvař něco jednoduchého, třeba sekanou a bramborový salát…‘“
To jsme zase jednou jeli navštívit tetinku (babiččinu sestřenku) a strýčka. Vítání nebralo konce a jindy ne až tak upovídaní manželé byli rádi, že se s námi vidí, až nám to začalo být podezřelé, protože si nás „tahali“ každý do svého prostoru, aby s námi komunikovali bez přítomnosti toho druhého – a to u nich už vůbec nebylo zvykem. Vysvětlení nám podali každý zvlášť a pochopitelně každý ze svého úhlu pohledu.
„Prosím tě, co se děje, že mám od tebe pět zmeškaných hovorů?“ dotazovala jsem se telefonicky svého manžela. Zrovna jsem se vrátila domů z nákupu (mobil jsem si tehdy do obchodu nebrala, mimo domov jsem byla jen chvíli) a vyděsila jsem se. Vzhledem k tomu, že se denně vidíme ráno i večer, voláme si jen, „když něco hoří“.
© 2020-2021 Asenior.cz | Všechna práva vyhrazena. Žádná část tohoto webu nesmí být kopírována nebo jinak reprodukována bez výslovného souhlasu provozovatele.