„Prosím tě, můžeš jít ochutnat tu zelňačku, nevím, co tomu chybí,“ hlásila jsem své mámě od kuchyňské linky, kde jsem dodělávala polévku. Přišla zrovna z venku se svojí půlroční vnučkou, mojí dcerou, v náručí. A už jsem mámě nesla k ústům lžíci polévky. Rozesmálo nás, že malá se začala nahýbat a otevírat pusinku v domnění, že krmě je určená pro ni.
Máma ochutnala a pravila, že tomu chybí úplně všechno. „Dej tam sůl, a ještě i pepř, a ještě přidej mléko…,“ instruovala mě. Párkrát jsme si zopakovaly, co se tam má „a ještě“ přidat, pak jsme se na chvíli odmlčely a malá do naprostého ticha pronesla: „Aetě“.
Podívaly jsme se s mámou na sebe. Bez jakéhokoliv komentáře, reagovaly jsme úplně stejně, jako bychom ani slovem nechtěly narušit tuto posvátnou chvilku prvního slovního projevu malého človíčka. A taky jsme si nebyly úplně jisté, zda nemáme sluchovou halucinaci. Načež jsme obě řekly: „A ještě,“ a dcerka zase zopakovala: „Aetě,“ pak otevřela pusinku a očekávala také přísun potravy.
Dcerka zase zopakovala: „Aetě,“ pak otevřela pusinku a očekávala také přísun potravy.
Foto: Pixabay.
„Klidně jí dej kousek brambůrky z té zelňačky, však jsou měkounké, uvidíš, jak se bude šklíbit a určitě ji vyplivne!“ prohodila škodolibá babička. „Aspoň se zasmějeme.“
Opatrně jsem nabrala brambůrku a na lžičce ji nesla k ústům malé. Sápala se po ní, že ji moje máma měla co držet. Očekávaly jsme s napětím, co bude následovat. Dcera chvíli žmoulala brambůrku, potom krásně polkla, mlaskla a otevřela pusinku v očekávání dalšího přísunu potravy. Chvíli jsme s mámou koukaly vyjeveně, překvapené její reakcí. Když jsem nemínila zopakovat krmení, nahodilo moje dítě zamračený ksichtík a proneslo: „Aetě!“ S mámou jsme se rozesmály, že to nás tedy převezla – a dcera se v tu chvíli zasmála na nás takovým tím nádherným úsměvem s prvním zoubkem vyčnívajícím ve spodní dásničce.
Náhradní babička nebo dědeček
A tak první polévka, kterou moje dcera ochutnala, byla zelňačka. Musím ještě dodat, že dodnes je její nejoblíbenější polévkou, a protože geny se dědí, tento pokrm miluje i její dcera.
Recept na ni máme od maminky mého táty, která pocházela z jižního Slovenska a nám vždycky tvrdila, že je to pravá maďarská zelňačka, jaká se vařila u nich doma. Jestli je to skutečně postup, jak se vaří zelňačka v Maďarsku, netuším, nicméně je vynikající.
Zdroj: redakce – Olga Skálová
Zelňačka
Poslat e-mailem VytisknoutSuroviny
- 4-6 nožiček šunkových klobás
- 0,5 kg brambor
- 1 balení kysaného zelí (pokud je zelí dlouhé, překrájím je)
- 1 smetana ke šlehání
- 2-3 lžíce hladké mouky
- sůl
- kmín
- pepř
- bobkový list
- nové koření
- jalovec
- paprika
- mléko dle potřeby
- trochu másla dle potřeby
Postup
- Do většího hrnce dám do studené vody vařit klobásy s omytou, napůl rozkrojenou cibulí. Uvařené klobásy vytáhnu z vody a odstraním z ní i cibuli. Do hrnce vsypu na kostičky nakrájené brambory a přiměřeně všeho koření a vařím asi 15–20 minut. Přidám zelí a povařím dalších 15 minut.
- Ve smetaně si rozmíchám hladkou mouku a vliji do hrnce. Nechám důkladně přejít varem.
- Nakonec vmíchám na kolečka nakrájené klobásy.
- Pokud mám polévku moc hustou, přiliji trochu mléka, dle potřeby i dokořením.
- Pro zjemnění chuti lze v hotové polévce nechat rozpustit kousek másla.
Poznámky
Tipy redakce
- Veškerá použitá koření mohou být mletá či drcená.
- Místo klobás můžete, pokud máte rádi, použít uzenou křížovou kost nebo uzená žebra. Po povaření a vychladnutí z nich oberte maso, které ke konci vaření vmíchejte zpět do polévky.
- U nás se tato polévka podává jako samostatné jídlo. Je možné ji servírovat bez přílohy nebo s pečivem.
Foto: Sabina Nielsen
Další články z této rubriky
gutentor-overlayJehněčí – skopové – kůzlečí – kozí
gutentor-overlayVelikonoční nádivka jako výmluva
gutentor-overlayMaršálkův mazanec s bílým vínem, mandlemi a čokoládou
gutentor-overlay
Buďte první kdo přidá komentář