Že cibule není, bylo hodno utajení

Recept s příběhem

Košík s cibulemi
Foto: Freepik.

Stává se vám to taky? Vymyslím si, co budu druhý den vařit, večer ještě najdu příslušné maso (pokud je potřeba) v mrazáku, což samo o sobě bývá úkol nelehký. Mrcha mrazák se mnou občas hraje hru: O co, že ve mně nic nenajdeš! Pakliže vyhraji, následuje druhá část: Vsaď se, že ačkoliv jsi něco vytáhla, ten zbytek do mě už zpátky nenacpeš!

Když obelstím mrazák, obvykle ještě zkontroluji pro recept nezbytné suroviny ve spíži, protože ta je na podobné soutěže taky přeborník.

Za ta léta, co v domácnosti vyvařuji, jsem si už vymyslela „papírový systém“ – sotva přinesu nákup, napíšu si na cedulky, co kam ukládám, a tyto kartičky pak schraňuji ve složce. Když surovinu použiji, cedulku „aktualizuji“ (upravím třeba počet kusů), nebo vyhodím. Chtělo by se mi pět nad vlastní genialitou – kdybych domácnost sdílela jen sama se sebou.

Takhle mi do mého systému neustále někdo hází vidle: ať už manžel, který je schopen v předvečer finalizace vánočního cukroví schroustat poslední tabulku čokolády na vaření, se kterou jsem počítala pro polevu, nebo dcera, když občas dorazí a chce mě překvapit přípravou jídla. Překvapí mě vždycky oba a zcela zaručeně – obzvláště jejich „nesmysl“ pro můj papírový systém a nezanesení jimi provedených změn na dostupných surovinách.

Za normálních okolností nad tím ještě mávnu rukou, ale tehdy…

Ani si přesně nepamatuji, co jsem tehdy měla v plánu vařit. Jenom vím, že jsem k tomu potřebovala cibuli. Den předtím jsme byli na velkém nákupu, ráno mě manžel upozorňoval, že další den jsou všechny obchody zavřené, byl nějaký státní svátek, abych s tím počítala. Před odchodem z auta opět připojil informaci o zavření následujícího dne, a ještě při odjezdu od obchodu domů se mě pro jistotu zeptal, zda mám skutečně všechno. „Jistě, že mám všechno. Netřeba mi to říkat tolikrát…,“ zavrčela jsem vědoma si toho, že jsem si před odjezdem do obchodu prošla svoje cedulky a ještě rychlým pohledem překontrolovala stavy zásob doma.

Muž jí čokoládu.

Takhle mi do mého systému neustále někdo hází vidle: například manžel, který je schopen v předvečer finalizace vánočního cukroví schroustat poslední tabulku čokolády na vaření, se kterou jsem počítala pro polevu.

Foto: Freepik.

Druhý den ráno, když jsem si začala chystat vše potřebné pro přípravu a po paměti šmátrala do nejnižšího prostoru naší spíže, kde mívám uloženou cibuli, nahmatala jsem pouze několik slupek, které se lišácky tvářily jako jedna celá cibule – jež byla ostatně uvedena na mé cedulce! Probrala jsem bryskně celý prostor, v němž by se mohla zmíněná cibule nacházet, omylem někde zakutálená. „Ježkovy oči!“ vyjekla jsem. No, ty bych tam možná i našla, ale cibuli nikoliv. To jsem už v zoufalství vyházela celý regál a brala to systematicky. Našla jsem i to, co jsem netušila, že tam může být, jen to, co jsem hledala, ani omylem.

V duchu jsem proklela cibuli, spíž i dceru, jejíž jediné štěstí bylo, že den předtím odjela na koleje se učit na zkoušku, a která – jak jsem si rychle uvědomila – musela poslední cibuli použít před dvěma dny, když tátovi chystala k večeři vajíčkovou pomazánku.

Dívka krájí cibuli.

Poslední cibuli musela použít před dvěma dny, když tátovi chystala k večeři vajíčkovou pomazánku.

Foto: Freepik.

V tom okamžiku dorazil do kuchyně můj muž na ranní kávu a spatřil mě do půl pasu ponořenou ve spíži. „Co to tam děláš?“ zněl jeho dotaz, když se přese mne natahoval pro kávu. Tak to mi ještě chybělo! Ihned mi blesklo hlavou, že přiznat tuto chybu by byla voda na jeho mlýn. „Jenom jsem si tam dělala pořádek,“ odvětila jsem pohotově, a ještě pohotověji vymyslela zhotovení pokrmu, k němuž jsem naštěstí cibuli nepotřebovala.

Po obědě se mi od mojí drahé polovičky dostalo odměny v podobě několika ňamů a vyslovení pochvaly (po prolistování poznámek v kalendáři), že tohle jídlo jsem už dlouho nevařila. A dcera? Když si po návratu ze zkoušky vyslechla moje kázání na téma důležitosti mého převratného papírového systému, jen protočila oči v sloup a drze pronesla, že stavy zásob bude ona evidovat až tehdy, když si na to pořídím aplikaci pro mobil!

Vepřové maso se zeleninou.

Vepřové maso se zeleninou

Olga Skálová
Porcí 4 porce
Vytisknout

Suroviny
  

  • 4 pláty vepřové kýty, kotlety nebo krkovice
  • 1 sáček mražené zeleniny (nejlépe směs hrášek, mrkev, kukuřice)
  • 1 smetana ke šlehání
  • trochu mléka
  • máslo nebo olej na osmažení masa
  • trochu hladké mouky
  • sůl
  • pepř
  • případně kořenící směs

Postup
 

  • Omyté pláty masa po okrajích nařízneme, posolíme, opepříme, případně okořeníme. Po jedné straně poprášíme hladkou moukou. Na rozpáleném tuku opečeme po obou stranách (nejprve pomoučenou stranu), z každé strany 4 minuty.
  • Osmažené maso vložíme do zapékací mísy, zasypeme směsí zeleniny a zalijeme smetanou, kterou jsme si rozmíchali s trochou mléka a špetkou soli.
  • Celé vložíme do trouby a zapékáme 1,5 hodiny na 150 °C.
  • Jako přílohu podáváme vařené brambory.

Poznámky

Foto: Olga Skálová

Další články z této rubriky

Buchty Josefa Maršálkagutentor-overlay

Buchty od Josefa Maršálka

Se svolením Josefa Maršálka vám tuto sobotu přinášíme recept na jeho neodolatelné a vynikající buchty! Jejich příprava je snadná, a…
Seznamte se: kombuchagutentor-overlay

Seznamte se: kombucha

Osvěžující nápoj, na léto ideální, ale podle mnohých také elixír zdraví. Jestli jste kombuchu doteď neznali, je nejvyšší čas to…
Salát z quinoy.gutentor-overlay

Salát s quinoou

Quinoa patří mezi zdravé potraviny. Můžete ji použít jako přílohu nebo na přípravu salátů. Nezatěžuje váš trávicí systém a zasytí…

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*