„Ty jsi doma sama?“ otázal se můj bratr s kabelou v ruce. Právě přijel nečekaně domů. „Druhý brácha je v práci, babi odjela na návštěvu ke své sestřenici a naši jeli na třídní schůzky,“ podala jsem zasvěcený přehled míst současného působení všech členů rodiny.
„Jo aha, třídní schůzky, já jsem si říkal, že jsi nějak zelená,“ konstatoval. „Copak? Nějaký průšvih ve škole?“
„No nepočítám zrovna s pochvalou, zvlášť jestli se naši potkají s mým angličtinářem,“ nastínila jsem bráškovi své obavy.
„Hele, to si ze střední školy pamatuji naprosto dokonale. Schůzky, to byla vždycky pohroma. Jenom jednou, v posledním ročníku, jsem si byl jistý, že je všechno v pohodě, a když se naši vrátili, byli tak rozzlobení… – to ti musím povědět!“ A pustil se do vykládání mně do té doby neznámého příběhu.
Bylo to tehdy ve dvaasedmdesátém roce, naši jeli na poslední třídní schůzky před maturitou. Těsně před tím skončilo mistrovství světa v hokeji, kdy jsme porazili sověty 3 : 2 a získali zlato. No a my jsme měli internát naproti ruským kasárnám. Pár mých spolužáků vítězství oslavilo v hospodě, pak vylezli na balkony a řvali sborově: „Raz! Dva! Tři! Góóól!“
Druhý den z toho byla málem politická aféra, mám dojem, že se to snad projednávalo až na ministerstvu školství, zachechtal se ještě při vzpomínce. Paradoxní na tom bylo, že já jsem u toho ani nebyl.
Čokoládová pomazánka od Josefa Maršálka
No a když se naši vrátili, hned na mě udeřili, co jsme to tam vyváděli, ještě nás z politických důvodů nepustí k maturitě.
„Co nám k tomu řekneš?“ vedl otec vyšetřování.
Usoudil jsem, že bude nejlepší říct pravdu. „No tak se spolužáky v hospodě jsem byl,“ připustil jsem, „ale bylo mi ten den nějak špatně od žaludku, dal jsem si jenom dvě piva a šel jsem si lehnout.“
„Co na to naši?“ otázala jsem se.
„A pozor, toho si někdy všimni. U našich rodičů je jedna zvláštnost. Když ti jeden nadává, druhý si z toho začne dělat zcela nepedagogicky legraci,“ podotkl můj bratr a pokračoval ve svém vyprávění.
Náš téměř abstinentský otec zareagoval výkřikem: „Cože? Dvě piva? A to ti bylo špatně? Matko,“ otočil se na svoji manželku, „řekni, no schválně, řekni, kdy já jsem si dal někdy dvě piva?“
A máti – už úplně klidná – prohodila: „Ty? Pokud si pamatuji dobře, tak jednou. Na dovolené na Máchově jezeře a potom jsi rozházel půl autokempu…“
Já jsem vyprskl a táta, který v tom vzteku vůbec neposlouchal, co máma vykládá, se ještě víc vytočil, že se směju.
Tyčinky ze zelených oliv podle Josefa Maršálka
„Jasně,“ konstatovala jsem, „ona nás zná perfektně a věděla, že pokud jsi řekl, že jsi někde nebyl, tak na to může vzít jed.“
„Já ti zcela nezištně dám radu: Hlavně se nesměj a raději udělej našim něco k večeři. S plnou pusou se špatně nadává,“ nařídil a rovnou mi i doporučil, abych udělala jeho oblíbenou pomazánku, a ještě dodal, že to asi máma stejně prokoukne, ale on má připravený záložní plán.
„Připravila jsem večeři,“ přivítala jsem své rodiče.
„A hele, obložené chleby,“ zaradoval se táta.
„Jasně, chce nás podmáznout“ zkonstatovala máma. „Ale to se ti nepodaří. Potkali jsme se s profesorem angličtiny.“
Koukla jsem na bratra, který právě vkráčel do kuchyně. Můj pohled mu řekl, že snaha byla dobrá, ale neprošlo to.
Okamžitě tedy využil nastalého ticha a vykřikl: „Tati, mami, budu se ženit!“
Zachránil mě tím před dlouhým kázáním, protože se okamžitě začala plánovat jeho veselka. A já si od té doby na něho při přípravě této skvělé pomazánky vždycky vzpomenu.
Zdroj: redakce – Olga Skálová (autorské dílo)
Pomazánka tři tři tři
Poslat e-mailem VytisknoutSuroviny
- 3 vejce
- 3 brambory
- 3 mrkve
- 1 cibule
- 1 majonéza
- sůl
- pepř
Postup
- Zvlášť v osolené vodě uvaříme vejce natvrdo, brambory i mrkev.
- Cibuli nakrájíme najemno, vejce, brambory a mrkve nastrouháme po vychladnutí na hrubém struhadle.
- Všechno smícháme s majonézou a dle chuti přidáme sůl a pepř.
Poznámky
Tipy redakce
- Pomazánka je výborná jak na jednohubky, tak na chlebíčky či toasty.
- Je možné podávat pomazánku samostatně jen na pečivu, ale také ji ozdobit plátky klobásy, sýra či okurky.
Foto: Olga Skálová
Další články z této rubriky
gutentor-overlayJehněčí – skopové – kůzlečí – kozí
gutentor-overlayVelikonoční nádivka jako výmluva
gutentor-overlayMaršálkův mazanec s bílým vínem, mandlemi a čokoládou
gutentor-overlayŽemlovka jako od babičky
Zdroj: redakce – Olga Skálová (autorské dílo)
Mám k této tématice také jeden příběh, mimochodem uvedený ve zde avizované knížce. Jeden můj spolužák, vědom si nepříliš kvalitních výsledků, čekal na rozezlenou matku při jejím návratu s rákoskou v ruce a pohřebním hlasem pravil: „Nařež mi raději hned, ať se netrápím!“ Šokovaná žena podlehla mateřskému pudu, nicméně se rozhodla synovi promluvit do duše, takže když nám druhý den situaci líčil, tak se nechal slyšet: „Vejprask jsem sice nedostal, ale po půlhodině mě tak brněla hlava, že by byl možná lepším řešením.“