„Prosím tě, to sis v té knihovně musela tu knížku určitě i přečíst,“ vítala s úlevou máma babičku, která si odběhla do knihovny půjčit něco ke čtení. Pravdou bylo, že se její dcera obávala, zda se babi něco nepřihodilo, že tak dlouho nejde.
„Ale prosím tě, cestou mě zastavila stará Pančoška…,“ a víc babi ani nemusela říkat. Máma jen soustrastně pokývala hlavou a dodala: „V tom případě se divím, že jsi tady tak brzy.“
„Naštěstí jsem se vymluvila, že jedeme pryč, tak jsem byla propuštěna,“ vysvětlila naše babička, pro niž, jako pro většinu obyvatel našeho města, tato paní nemusela existovat. Babi dokonce tvrdila, že lepší, než ji potkat, je spadnout hubou do kaluže…
Pančoška byla paní vskutku prazvláštní. Bylo jí už hodně let, ale na svůj věk byla úžasně vitální a její největší radostí bylo podávat zasvěcené informace komukoliv, koho potkala. Ať už o ně stál či nestál, bylo jí to jedno. Neměla žádné příbuzné a hned ráno to vzala od nádraží, cestou se stavila ve všech osmi obchodech a svoji informační pouť zakončila na poště. Tak se dostalo čerstvých zpráv nejen jí, ale hlavně všem, kteří před ní nestihli utéct.
Zhusta se stávalo, že se zastavila i na MNV, kde svými novinkami obšťastnila starostu. Po několika několikahodinových návštěvách byl předseda už ve střehu, a jak ji zmerčil oknem, urputně se snažil zdrhnout zadním vchodem. Pak odněkud zatelefonoval do úřadu, aby se ujistil, že paní již opustila jeho pracoviště a on se může vrátit.
Když nám byly jednou od druhé babičky dopraveny dýně, které se jí toho roku urodily v nevídaném množství, máma rozhodla, že je nejdůležitější tyto zpracovat, a proto na oběd naplánovala jednoduché jídlo, aby se nezdržovala. Táta, poté co dýně rozporcoval, byl vyslán do obchodu. Doma chybělo černé pivo, potřebné k uvaření pokrmu.
Dýňové rolky kvůli velkým dětským očím
Když se vyslaný nákupčí poměrně dlouho nevracel, máma s babi se dohadovaly, zda je možné, aby mu to trvalo tak dlouho, a jestli pro to pivo šel do sousední vesnice, nebo asistuje při přejímce zboží v místním obchodě. Babi občas od práce vybíhala před dům, aby se podívala, jestli její zeť už alespoň jde. Z jedné takové hlídky vletěla domů jako kulový blesk: „Zachraň se kdo můžeš! Dnes jsme bez oběda!“ vykřikovala.
„Co se děje?“ vyskočili jsme všichni od svých činností.
„Táta už jde,“ hlásila babička, „ale má to háček. Doprovází ho Pančoška!“
To už táta i se svou informační průvodkyní dorazil k brance. Protože „milá paní“ mu vlastním tělem vtipně zatarasila branku, kterou by jí mohl proklouznout, táta nákup pověsil na sloupek a doufal, že si ho máma s babičkou všimnou.
„Já tam pro to nejdu!“ prohlásila máma rezolutně.
„No já už teprve ne!“ oznámila babi. Jejich pohled spočinul na mně, pětileté, která jsem byla určena co vyslanec. Rychlým tempem jsem vypochodovala ven, pěkně jsem pozdravila, vzala tašku s nákupem ze sloupku a hodně nahlas jsem tátovi oznámila, že na telefonu má hovor z práce. Po tomto oznámení informační zdroj kapitulovala a táta byl s milostí propuštěn. Já jsem se i s nákupem a s tátou v patách stihla vrátit.
„Ještě, že vás to napadlo,“ pochválil nás a podal vysvětlení: „Čekala na mě před obchodem. Po první vlně informací, které mi ‚musela‘ sdělit, jsem jí řekl, že spěchám, a vykročil jsem směrem k domovu. Ačkoliv jsem nasadil hodně vysoké tempo, stačila mi, a ještě přitom stihla vykládat. Ani se nezadýchala.“
Tato paní se dožila neuvěřitelně vysokého věku, kterýžto fakt jen potvrzuje prospěšnost ranního joggingu, který každý den absolvovala. Na její pohřeb přišlo kupodivu neuvěřitelné množství lidí. Táta, který se tohoto ceremoniálu zúčastnil, protože se svojí dechovkou hrál i při těchto příležitostech, tvrdil, že se smuteční hosté přišli přesvědčit, že už jim nehrozí nebezpečí přehršle nevyžádaných informací.
Po skonu Pančošky se začal vydávat místní zpravodaj s názvem Hlas našeho města. Když jsem jej poprvé přinesla ze schránky, nechala se babi slyšet, že takovéto periodikum bylo zapotřebí, protože „Hlas Pančošky“ již nebyl k dispozici…
Vuřty s černým pivem a kečupem
Poslat e-mailem VytisknoutSuroviny
- 8 vuřtů
- 2 menší cibule pokrájené na kostičky
- 3 stroužky prolisovaného česneku
- 1 černé pivo
- 1 středně velký kečup
- 1 malá konzervička rajského protlaku
- špetka bazalky
Postup
- Vuřty stáhneme z kůžičky, podélně rozkrojíme a z obou stran podélně nakrojíme.
- Na dno zapékací mísy dáme na jemno pokrájenou cibuli a prolisovaný česnek. Na ně poklademe vuřty, na to nalejeme celý kečup a rajský protlak. Zalijeme černým pivem a posypeme špetkou bazalky. Kdo má rád ostré jídlo, může přidat dvě feferonky nebo pálivé kozí rohy.
- Celou mísu (nezakrytou) vložíme do trouby a pečeme asi hodinu na 150 °C.
- Servírujeme s pečivem. Je možno podávat i s houskovým či karlovarským knedlíkem.
Poznámky
Další články z této rubriky
gutentor-overlayJehněčí – skopové – kůzlečí – kozí
gutentor-overlayVelikonoční nádivka jako výmluva
gutentor-overlayMaršálkův mazanec s bílým vínem, mandlemi a čokoládou
gutentor-overlay
Buďte první kdo přidá komentář