Ledniček není nikdy dost…

Žena před lednicí.
Foto: Freepik.

Pokud se vám pokazí spotřebič, stane se tak dle zákona o záruční lhůtě vždy dva dny po jejím uplynutí. Pokud se vám pokazí ještě v termínu této lhůty, nastává situace, kdy pochopitelně nenajdete účtenku či záruční list. A pakliže tyto dokumenty máte, zhusta se stává, že na typ poruchy, která má být opravena, se záruka nevztahuje.

Jestliže je spotřebič v záruce, máte záruční list a oprava je proveditelná, je vám oznámeno: „Odstranění závady bude trvat od třiceti do devadesáti dnů.“

Jedná-li se třeba o pračku, jste schopni, pokud máte takové množství oblečení jako já, vydržet poměrně dlouhou dobu. Navíc mám tu výhodu, že maminka mého manžela bydlí kousek od nás, tedy by nebyl problém donést si vyprat prádlo k ní.

Ale lednice? Tady jsem byla v koncích. Bez ní se dnes, vzhledem k tomu, že bydlíme v paneláku, obejdu jen těžko. A přesně tato situace u nás také nastala. Lednice bez varování přestala fungovat. Stalo se to před měsícem a v nejméně vhodnou dobu. Byla u nás v té době na návštěvě dcera s vnučkou, takže zásoby potravin byly trochu větší. Venkovní teplota už sice nedosahovala letních hodnot, ale abych měla něco na balkoně, to nepřicházelo v úvahu.

S manželem jsme zhodnotili situaci a rozhodli jsme se, že okamžitě koupíme lednici novou. Ihned jsme se vypravili do obchodu, kde jsme se oba shodli na tom, že lednici chceme, pokud možno, větší, než byla naše předchozí. Ti z vás, kteří bydlí v paneláku, vědí, že prostorem jsme omezeni. Ale potřebné rozměry si manžel změřil a zapsal před odchodem. V prodejně proběhlo vše hladce a my jsme hlavně byli rádi, že nám lednice bude dovezena ještě týž den odpoledne. Především jsme upozornili, že potřebujeme spotřebič dopravit až na místo, což nám bylo v prodejně slíbeno.

Ve stanovenou dobu u nás zazvonil zaměstnanec prodejny, a když se objevil v našich dveřích, oznámili jsme mu, že nám tedy mohou lednici donést. Koukal na nás, jako bychom mluvili nějakým nesrozumitelným jazykem, a pronesl: „No, ale pojďte mi pomoct, sám vám ji sem nedonesu!“ …a nastala slovní přestřelka, kdy jsme s manželem argumentovali domluvou v obchodě a dopravce zase tím, že o ničem takovém on neví. Nakonec rozčileně prohlásil, že to teda může otočit a dovézt si kolegu, ale bude to o stovku dražší.

Je pozoruhodné, jak s manželem dokážeme řvát unisono: „Jeďte! My to zaplatíme, ale tahat se s tím my dva nebudeme!“ Oba máme ve svém věku problémy s páteří a klouby.

Nakonec proběhlo vše k plné spokojenosti a v mé nevelké panelákové kuchyni trůnily dvě velké lednice: jedna nová, funkční, druhá zánovní, invalidní, čekající na opravu.

A nastala fáze shánění opraváře – s tím, že starou lednici, pokud bude opravena, dáme do chatky na zahrádku. Po mnoha telefonátech, kdy byl manžel odkazován od čerta k ďáblu, se konečně po čtyřech dnech dovolal na příslušnou servisní linku. Pravda, lednice nezodpovědně „chcípla“ v pátek, a to už ve většině firem panuje „malá sobota“ – a o víkendu si manžel čiperně popovídal leda se záznamníky. Takže po nahlášení našeho problému nám bylo oznámeno, že „se nemáme věšet“, jsme v pořadí. A víc než týden se nedělo nic.

Muž se rozčiluje do telefonu.

Po mnoha telefonátech, kdy byl manžel odkazován od čerta k ďáblu, se konečně po čtyřech dnech dovolal na příslušnou servisní linku.

Foto: Freepik.

Zrovna jsme takto trávili druhý týden, když mi poté, co jsem dorazila utahaná z práce, moje drahá polovička říká: „Tak mě napadlo, že tu porouchanou lednici vystěhujeme na chodbu a budeme se kolem ní protahovat.“ V naší chodbě, krom toho, že to není žádná čtyřproudovka, máme navíc ještě vestavěné skříně. Jediný trochu větší prostor je před mou pracovnou, a tak bych se musela protahovat především já. Při mých proporcích – nejsem zrovna Twiggy – ani nevím, jestli bych to zvládla. Ale ten večer jsem nad tím ani neuvažovala, jen jsem řekla: „Hmmm,“ a dál jsem to neřešila.

Ráno, když jsem procházela chodbou, celé mi to nějak došlo. Při ranní kávě povídám manželovi: „Můžeš mi říct, do které části chodby přesně míníš tu lednici vystěhovat? Já jen, že za tři týdny je tady zase dcera i s celou rodinou a kocourem. Taky by se mohlo stát, že je přes lednici budeme přehazovat…“

„No, třeba by se jim to líbilo,“ odvětil pohotově manžel.

„Ale mně ne! Lednice zůstane tady v kuchyni a hotovo. Sice mi tady zavazí, do spíže chodím s baterkou, párkrát jsem do ledničky i narazila, šuplíky otevírám z boční pozice a při vaření mám zadek umístěný málem v mrazáku, ale co už,“ rozhodla jsem.

Když jsem si na „úžasný nápad“ našeho tatínka stěžovala dceři, jen to kvitovala svou oblíbenou výstižnou frází: „No to by vola nenapadlo!“

A když jsme takto žili třetí týden, můj manžel prohlásil: „Teď by se mohla pokazit ještě i ta nová a my bychom koupili třetí.“ Sama černý humor miluju, ale tomuto vtipu jsem se ani nesmála, jen jsem upozornila manžela, aby nemaloval lednice na zeď, potažmo do kuchyně.

Nakonec pro nás všechno dobře dopadlo. Lednice byla „hned za měsíc“ opravena. A po odzkoušení byla odtransportována a my jsme s mým mužem kvitovali, že je úžasné, jak máme najednou velkou kuchyň! Je to s námi dobré, ještě se dokážeme radovat z maličkostí…

Další články z této rubriky

žárovka co svítí v dalníchgutentor-overlay

Pokud vám taky chybí

Prý nám chybí energie. Ozývá se ze všech stran varování o hrozbě příliš drahé, stále hůř dostupné energii. Tak se…
Červené listy na stromě.gutentor-overlay

Podzim

Je víkend, vše mám hotovo. Doma už není jen „zaklizeno“, ale opravdu uklizeno. Z kuchyně voní koláč, na terásce u…
Film.gutentor-overlay

Kino a naše rodina

Ráda chodím do kina. Je to trochu jiné, než když si pustíte film doma. A zvláště od té doby, kdy…

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*