Na jedné z našich dovolených jsme se seznámili s mladými manžely. Bydleli jsme tehdy ve větším penzionu. Ráno, když jsme si dávali na terase kávu, nebo večer, to jsme si tam zase před spaním šli ještě na chvíli posedět, jsme si s nimi rádi povídali.
Nejdříve to byla taková ta společenská konverzace, odkud jste, jak jste přijeli, jak dlouho tady budete… Ale s těmito lidmi se nám klábosilo velice dobře a sympatie byly očividně vzájemné – jakmile nás na terase spatřili, hned se hrnuli k nám.
Když jsme se dostali k povolání, mladý pán nám sdělil, že je profesionální kuchař. Jeho manželka pracovala jako výčepní, ale v jiné restauraci než její manžel. Můj muž se na našeho nového známého obrátil a povídá mu závistivě: „To musí být prima mít manželku výčepní.“
„Ani ne,“ odvětil kuchař smutně. „Každému jinému návštěvníkovi nalije, oč si požádá, ale na mě se koukne a prohodí: Už ti nenaleju, mazej domů!“
O manželech-nervácích nad anglickými jednohubkami
Také jsme byli zvědaví, jestli vzhledem ke svému povolání chodí rád do jiných restaurací. Sdělil nám, že ano, ale zajde tam spíš ze zvědavosti, a pokud si tam dá jídlo, pak nejraději takové, které nezná a jímž by ho někdo překvapil – což se stává velmi málo.
Jen pánbů ví, z jakého důvodu můj muž ihned vypálil: „To moje žena by vás dokázala překvapit zcela určitě!“
„To asi těžko,“ opravovala jsem svého manžela.
„Tak to schválně zkuste,“ vyzval ho kuchař.
Můj muž začal vyjmenovávat své oblíbené pokrmy a já jsem hned po vyslovení názvů mávala rukou: „Ale prosím tě, tohleto jídlo je notoricky známé…“, „Tohle se vaří všude, na tom nic není…“ a podobně. Pokračovali jsme takhle hodnou chvíli, docela nás to bavilo, protože pán se se mnou hned začal dělit o své zkušenosti, jak které zmíněné jídlo dělá on.
Zrovna v okamžiku, kdy mi popisoval, jak udělat opravdu dobrý a vždycky měkký biftek, vyhrkl můj manžel: „Maso s bylinkovou kůrkou dělané jako eintopf!“
Kuchař se na něho podíval překvapeně: „Tak to neznám! Jak to vaříte?“ otočil se ke mně.
Sotva jsem mu odrecitovala recept, ocenil mne jako správný profesionál, který si umí představit souznění chutí, slovy: „Ale to musí být fakt dobré.“
„Vyhráli jsme!“ vítězně pronesl můj muž, který tuto konverzaci z neznámých důvodů pojal jako soutěž.
Zdroj: redakce – Olga Skálová (autorské dílo)
Vepřové plátky s bylinkovou kůrkou
Poslat e-mailem VytisknoutSuroviny
- 1 kg brambor
- 5 větších rajčat
- 3 stroužky česneku
- 3 lžíce olivového oleje na kůrku
- trocha olivového oleje na dno pekáčku
- 125 ml masového vývaru
- 1 kg vepřové pečeně
- sůl
- pepř
- 5 lžic strouhanky
- 5 lžic strouhaného sýru eidam, gouda
- 1 lžička strouhané citronové kůry
- 2 lžíce sušených bylinek (bylinková směs, petržel, libeček…)
Postup
- Do velkého pekáče dám na dno trochu olivového oleje a jeden stroužek prolisovaného česneku. Oloupané brambory omyji, nakrájím na kostičky a rovnoměrně rozložím do pekáče. Omytá rajčata rozkrájím na měsíčky, vykrojím z nich přitom zelené části a pokladu na brambory. Vývarem zaliji zeleninu.
- Z masa si připravím plátky o tloušťce 1,5 cm, které jen po okrajích naříznu, aby se nekroutily. Do každého plátku vetřu směs soli a pepře. Takto připravené maso kladu do pekáče na zeleninu. Přikryté hodinu dusím.
- Během doby, kdy se mi pokrm „vaří sám“, si připravím bylinkovou kůrku. Do misky nastrouhám tvrdý sýr, přidám strouhanku, prolisované 2 stroužky česneku, 3 lžíce olivového oleje, citronovou kůru a bylinky. Všechno promíchám a vytvořím směs, která je sypká. Pokud mám směs hodně suchou, přidám trochu oleje.
- Nyní na připravený talíř vyndám plátky masa. Brambory s rajčaty z pekáče vyjmu a dám do ohnivzdorné mísy, na teplé místo, aby nevychladla.
- Na každý plátek masa rovnoměrně pomocí lžičky rozprostřu vrstvičku bylinkové směsi. Zpět do pekáče, ve kterém mi zbyl vývar, umístím rošt a na něj kladu plátky masa.Dám do trouby vyhřáté na 170 stupňů a takto zapékám 10–15 minut, jen aby se kůrka zapekla dozlatova. V tomto okamžiku je potřeba hlídat, aby se nespálila. U mé trouby se mi osvědčilo použít funkci gril, zapékám tedy jen asi 10 minut. A můžu servírovat hotové kompletní jídlo.
Poznámky
Tip redakce:
- Bylinkovou kůrku si dělám vždy z větší dávky a zbytek, co nepoužiji, dám do mrazáku. Po rozmražení je stejně dobrá jako čerstvá a ušetřím si tak práci napříště.
Foto: Olga Skálová
Zdroj: redakce – Olga Skálová (autorské dílo)
Další články z této rubriky
gutentor-overlayJehněčí – skopové – kůzlečí – kozí
gutentor-overlayVelikonoční nádivka jako výmluva
gutentor-overlayMaršálkův mazanec s bílým vínem, mandlemi a čokoládou
gutentor-overlay
Buďte první kdo přidá komentář