Sova v letu.
Čtení ke kávě

Respekt k ptactvu

Už několikrát zde mí kolegové uváděli články o ptáčcích. A mně to najednou vrátilo v čase i prostoru na jednu z našich letních dovolených ve slovenských termálních lázních.

Točité schodiště.
Čtení ke kávě

Hurá! Schody, věže, zahrady a závrať

Bylo to v létě před téměř dvaceti lety, kdy jsme měli s manželem dovolenou ve stejném termínu, užívali jsme si krásného počasí a jezdívali jsme se koupat. Ke konci naší dovolené se obloha zatáhla a přišlo ochlazení. Ani nám to nevadilo a pro změnu jsme se rozhodli, že navštívíme nějaké pamětihodnosti, které všichni v rodině milujeme.

Balení na cesty.
Čtení ke kávě

Babička jede na návštěvu

„Na dnešní večer svolávám rodinnou radu,“ pronesla babi ráno při snídani a přes naše veškerá dorážení, o čemže se to budeme „rodinně radit“, nevyrazili jsme z ní ani muk. Tvářila se jako tajemný hrad v Karpatech a nám doporučovala, abychom „dočkali času…“

Cesta lesem.
Fejetony a zamyšlení

Stezka odvahy

Cítím, že přišel čas na novou stezku odvahy. Po dvou nebo po třech nohách, na tom nezáleží. Hlavně vyrazit do tmy odhodláním dojít do cíle, i kdyby mě po cestě strašili sebevíc.

Úžasná Bára ffejeton
Fejetony a zamyšlení

Kulturní výzva

Můj muž se chystá běžet půlmaraton. Prý to vždycky chtěl zkusit – je to jeho první – a je to pro něj výzva. Spojená s náročným tréninkem, upraveným jídelníčkem a zejména několikahodinovým výběrem vhodného oblečení, obutí, oblečení na převlečení, jídla, pití, obinadel a batohů. Já ležím v posteli s virózou a taky právě bojuju se svou výzvou. Ne sportovní, ale kulturní.

nachystali jseme pro vás novou rubriku STŘÍPKY ÚŽASNÉ BÁRY.
Fejetony a zamyšlení

Umění žít

Ty prostě umíš žít, napsala mi B. pod fotku na Facebooku. Stalo se to už podruhé a pamatuju si to, protože mě to zaujalo už tenkrát poprvé. Žít umí každý z nás a není to v základním významu nějaká dovednost, kterou je třeba se učit. Narodíme se a žijeme, dokud neumřeme.

Početná skupina lidí na břehu moře, kde zapadá slunce
Fejetony a zamyšlení

Neopouštěj staré známé pro nové

Můj život je prost mnoha věcí. Nemám žádné démanty, žádné zlato, kromě snubního prstýnku, prstýnku po dědovi a zlaté minimyši na krk, kterou jsem dostala od svého kamaráda kdysi k narozeninám. Nevlastním nic z luxusních značek. Své staré hipsterské auto Ježuru jsem zdědila a od prvního dne, co ji mám, jsem začala znovu řídit.

Staré kapesní hodinky.
Fejetony a zamyšlení

Humor a láska. A dochvilnost!

Zato, že ještě všichni žijeme pod jednou střechou, vděčím hlavně další genetické výbavě a rodinným konstelacím. Protože i kdybychom se ve všem lišili, jako že jo, tak nás kromě nehynoucí lásky spojuje smysl pro humor.

Střípky úžasné Báry
Fejetony a zamyšlení

Hodně štěstí, zdraví!

V sobotu měla svátek Žofie a já narozeniny. Nechápu, jak se to mohlo stát, když ještě minulý týden byly Vánoce. Někdo v tom našem časoprostoru šlape na pedál stále rychleji, takže možná za pár dní budou prázdniny a pak už zase zima.

Svatojánské byliny.
Fejetony a zamyšlení

Sami sobě lékařem

Duševně mladá, bohužel už dlouho… Proto tělo vykazuje naprosto jiné znaky a signály než duše. Při běhu za vnoučaty mysl letí, ale nohy neposlouchají jako jindy. Taky chůze do schodů (nebo i ze schodů) už není příjemným protažením, ale spíše souboj kloubů a svalů s vůlí.

kouzlo zpětné vazby
Fejetony a zamyšlení

Kouzlo zpětné vazby

Jsou to archaismy, ty prosím nepoužívej. Pracovní spolupráce se dvěma mladými muži je přínosná v mnoha ohledech. Jednak mají úplně jinou energii a tah na bránu než unavený a věčně nenaladěný zbytek světa.

Štěně dogy.
Čtení ke kávě

Čekání na dogu

Po chvíli odmlky, kdy nás opustil náš foxteriér, babička svolala rodinnou radu, aby nám oznámila, že takhle to dál nejde. Se slzou v oku vzpomenula na chvíle švandy, které jsme si s Milu užili.

Kufr a pas.
Čtení ke kávě

(Ne)Povedená emigrace

Kromě koček, psů, králíků a jednu dobu i holuba byly součástí našeho zvěřince pochopitelně i slepice. Táta je měl dost zajímavě vycvičené na zapískání, to spolehlivě přiběhly. Navíc za tátou chodily jako pejsci. Na obvyklé zavolání „na pipipi“ se tvářily nechápavě a na povel „kšááá!“ spolehlivě skákaly do náruče. Dost jsme tomu nerozuměli, ale nesnažili se to ani pochopit.

Čarodějnice.
Čtení ke kávě

Jak začarovat auto

Svět je plný magie a rituálů. Někteří z nás věří na anděly, jiní na duchy, další přikládají důležitost dodržování tradic, mnozí se drží pověr a najdou se i tací, kteří každé ráno listují snářem.

Máme suché ruce
Čtení ke kávě

Máme suché ruce!

Lidstvo je tak rozmanité, že rozčlenit ho do skupin a kmenů jako živočichy nestačí. Jsme daleko rafinovanější, záludnější, laskavější, chytřejší i mnohem hloupější než rostliny. Od ostatních živých organismů na Zemi nás dělí hlavně skutečnost, že si při setkání podáváme ruce. A řeknu vám, to je někdy zážitek!

Kraslice ve sněhu.
Čtení ke kávě

Svátky dva v jednom

To mi bylo dvanáct let a velikonoční víkend jsme tehdy trávili na chatě. Už pár dní bylo nádherné jaro. V sobotu a v neděli jsme pracovali venku, dělali jarní úklid na zahradě: vyhrabání trávníku, stříhání stromků, okopávání a pletí skalek…. Sluníčko krásně hřálo, proháněli jsme se po venku jen v tričkách, obdivovali první jarní sněženky, bledulky, petrklíče, kočičky. Odpoledne jsme na vyhrabaném trávníku hráli toho roku první partie kroketu.

Narozeninová knížka do kabelky
Fejetony a zamyšlení

Narozeninová knížka do kabelky

Letos už nezapomenu popřát k narozeninám nikomu, protože jsem si pořídila skvělý vynález: narozeninovou knížku do kabelky. Pracně jsem dlouhodobě sbírala data narození, opisovala oznámení z Facebooku, vyptávala se přátel na jiné přátele, udělala jsem si pořádek v rodině. Knížečka kapesního formátu má jen 12 dvoustran s měsíci roku a řádky pro každý den.

úžasná Bára na Tenerife
Fejetony a zamyšlení

S maminkou na Kanáry IV.

Ještě zajímavější než přímá zkušenost z dovolené s maminkou, je poslouchat ji, jak o ní vypráví ostatním. Role se nečekaně obracejí a z vyprávění vycházím jako někdo, kdo se snažil, ale… „Barča si s tím Španělem něco povídala anglicky, ale vím já, jestli mu něco rozuměla?“ líčí například mou snahu zajistit jí co největší komfort.

fejeton - doba penízová
Fejetony a zamyšlení

Doba „penízová“

Měli jsme dobu kamennou, železnou, bronzovou. No a teď mám pocit, že máme dobu „penízovou“. Stále jen slyším, kolik to stálo peněz, kde vzít na to peníze, proč bych to dělal, když za to nedostanu peníze a tak dál, a tak dál.

Pes
Čtení ke kávě

Fenka v ofsajdu

Vedle toho, že v naší domácnosti zuřila válka koček o každou píď našeho domu, vlastnila naše rodina také hezkou řádku psů. Dnes vás chci seznámit s příhodami jedné z našich fenek.

Lyžařka na svahu.
Čtení ke kávě

Lyže, které jezdily samy

Jsem pasivní milovník zimy a zimních sportů. Je mi v tomto období zima a moje emoce se přenášejí tak dokonale, že pokud se dívám v televizi na zimní sporty, dokáže mi být zima i v obývacím pokoji.

Dárky pod stromečkem
Čtení ke kávě

Kde jsou dárky?

Píši o době, kdy byl internet v plenkách, a pokud náhodou fungoval, často se stávalo, že nefungoval. Při vymýšlení dárku rozhodně neexistovala taková vymoženost, že si čtete stránky a ve sloupci vedle vám probíhá nabídka, které se můžete „chytit“ – protože nápad, to je to nejdůležitější. Opravdu bych se nechtěla vrátit do doby, kdy – pokud jsem už konečně něco vymyslela – druhým, často daleko složitějším úkolem bylo danou věc sehnat.

Zdobení vánočního stromečku.
Čtení ke kávě

Umělý, nebo živý? Rozhodla svině

Tento spor kolem volby vánočního stromku probíhal v naší rodině po dobu několika let. Táta, velký milovník přírody, prosazoval stromek živý, máma, velká ochránkyně přírody, stromek umělý. Táta argumentoval vůní jehličí a dřeva, máma úklidem jehličí opadávajícího, které tahá z parket ještě na jaře.

Obrázek staré televize
Fejetony a zamyšlení

Světový den televize (21. 11.)

Stala se před více než šedesáti lety nedílnou součástí mnoha domácností. Díky ní se nejen pobavíme, můžeme se i vzdělávat, je možno se s ní přít, a v neposlední řadě se lze, při některých pořadech, i pěkně naštvat. A vždycky je lepší rozzlobit se „na televizi“ než na svoje blízké nebo, nedej bože, na sebe…

Listopad, popadané barevné listy pod stromem.
Střípky Úžasné Báry

Něco bláznivého

Jak se tak všichni na ulici začínají zmenšovat a balit do kapucí, šál a teplých kabátů, je nejvyšší čas udělat něco bláznivého. Co vám rozbuší srdce a rozproudí krev. Co vám udělá radost a vyplaví adrenalin. Že nevíte, co by to mělo být? No je to váš život, tak přemýšlejte.

Historické budíky
Čtení ke kávě

Dejme si čas

Čím jsem starší, tím je pro mě tento pojem důležitější. Vím, dá se říci v různých podobách, jako třeba: „to chce čas“, „až nastane ten správný čas“, „až budu mít čas“. Je toho mnohem více. To, o čem bych Vám dnes…

Žluté javorové listy.
Střípky Úžasné Báry

Proč je dobré ignorovat listopad

Do období mé osobní psychické propasti se samozřejmě přimotalo několik jedinců, kteří vycítili mou slabost a zaútočili. Moji dceru v tomto ohledu nikdo nepředstihne, to máte marný. Ale co jsem schopna snášet doma, to v práci už ne.

Staré kapesní hodinky.
Střípky Úžasné Báry

Zimní protestů čas

Tak je to zase tady. Konec stěžování si, že nemáme čas. Budeme ho mít zase o hodinu víc. Je to sice iluze, neb den zase dřív skončí, ale lidé se z různých důvodů na zimní čas těší. Já ne.

Starší dáma s mobilem.
Čtení ke kávě

Chvála mobilům, i když….

Mám ráda nové věci, které nám usnadňují život. Pokud je umíte správně používat. Nedovedu si představit život bez televize. Ale knihu samozřejmě nenahradí. S nástupem počítačů jsem se setkala poměrně brzy, už na vysoké škole. A v zaměstnání jsem se s nimi sžila taky rychle. Ale pokud jsem na dovolené, užívám si oddech i od počítače.

Červené listy na stromě.
Čtení ke kávě

Podzim

Je víkend, vše mám hotovo. Doma už není jen „zaklizeno“, ale opravdu uklizeno. Z kuchyně voní koláč, na terásce u kuchyně voní na stolku přede mnou káva. Můžu si sednout s knihou a odpočívat.

Žena před lednicí.
Čtení ke kávě

Ledniček není nikdy dost…

Pokud se vám pokazí spotřebič, stane se tak dle zákona o záruční lhůtě vždy dva dny po jejím uplynutí. Pokud se vám pokazí ještě v termínu této lhůty, nastává situace, kdy pochopitelně nenajdete účtenku či záruční list. A pakliže tyto dokumenty máte, zhusta se stává, že na typ poruchy, která má být opravena, se záruka nevztahuje.

Film.
Čtení ke kávě

Kino a naše rodina

Ráda chodím do kina. Je to trochu jiné, než když si pustíte film doma. A zvláště od té doby, kdy už jsou kina panoramatická, zvukově na takové úrovni, že máte dojem, že letadla prolétávají kolem diváků, a promítání ve 3D, to je něco úžasného.

Plavání v bazénu.
Čtení ke kávě

Na plavání s prakem

Od malička mě voda fascinuje. Vlastně pravdu, že bez ní nemůžeme žít, jenom potvrzuji. Navíc mě provází od narození. Vedle potoka jsem vyrůstala. V okolí našeho městečka bylo několik průzračných lomů, do nichž jsme se chodili v létě koupat. Pár metrů od našeho domu zase bylo koupaliště napájené potůčkem, který pramenil nedaleko a celou dobu protékal lesy. Jeho voda se neměla vůbec možnost ohřát ani v době nejparnějšího léta a já jsem už tehdy nevědomky absolvovala kurzy otužování.

Zmije v seně
Čtení ke kávě

Z hada v lihu

Jeden pozdně prázdninový víkend jsme celá rodina trávili na chatě, za kterou byla obrovská louka, na níž toho roku vyrostla krásná tráva. Táta se těšil, že si ji naseče a nasuší a bude mít luxusní seno pro králíky na celou zimu. Jeden den ráno kosil s razancí žacího stroje, pak obracel a předsevzal si, že letošní podzimní soutěž „o nejkrásnější seno“ (též zvanou jako „seno roku“), kterou vyhlašovali každoročně ve svazu chovatelů, s přehledem vyhraje.

Německý ovčák.
Čtení ke kávě

Penzion se psem

Rok poté co jsme absolvovali neslavnou dovolenou v Dudincích, jsem zase, podporována svým mužem, na internetu hledala, kam bychom jeli tentokrát. Pravda, trochu jsem „zaspala datum“, a tak penziony v místě, kam jsme plánovali jet, byly v termínu naší dovolené již obsazené.

Žena sedí mezi barvami.
Čtení ke kávě

S barvami na tahu

Je to už spousta let, kdy jsem bydlela v suterénním bytě rodinného domu u známých mých rodičů. S jejich dcerou jsme se přátelily, chodívaly jsme spolu na zábavy a také jsme často realizovaly nejeden nápad.

Rozesmátá starší žena.
Čtení ke kávě

Babivláda

„Jedna babka, která nám organizuje život, je tak akorát, dvě už jsou příliš!“ vyjádřil trefně můj otec myšlenku, která nás, zbývající členy rodiny, provázela už několik týdnů.