Mnoho let se u nás vedl spor o domácího mazlíčka. Já jsem jej dost dlouho bojkotovala a na dceřino: „Mamíííí, já bych chtěla mít doma nějaké zvířátko!“ jsem vždy pohotově odvětila: „Máme doma tatínka, a to úplně stačí…“
Když dcera se svou prosbou přišla za svým otcem, spor se vyřešil sám. Vzhledem k tomu, že jsme oba s manželem byli v práci od rána do večera a dcera měla několik dní v týdnu různé kroužky, pes byl zamítnut, neboť by trpěl. A rozhovor o kočce, kterou dcera propagovala (a k níž bych případně i svolila, protože geny po mojí babi se nezapřou), manžel s železnou pravidelností zakončoval slovy: „Opovažte se! Vykopu z bytu vás i kočku!“ S těmito tvory se totiž nikdy tak masivně jako my dvě nesetkal – spíše s nimi měl neblahé zkušenosti.
Až o hodně let později, kdy už bydlela se svým přítelem ve městě vzdáleném autem skoro tři hodiny od nás, si dcera splnila svůj sen a pořídila si kocourka – britského mramorovaného.
Když mi oznámila, že přijede na prodloužený víkend poprvé i s kocourem, docela jsem se obávala reakce svého manžela.
Několik dní jsem vyčkávala, než mu novinku oznámím, ale stále nebyla vhodná chvíle. Až teprve toho večera, kdy měla dcera dorazit, jsem mu – s velkou opatrností a poté, co jsem si ověřila, že je dobře naladěn – všechno vyklopila.
„Ježíši, oni si mladí pořídili kočku?!“ kroutil hlavou. „No to bude pohroma!“ A odešel si lehnout.
Kočičí bojová fronta v naší domácnosti
Když dcera dorazila, nedalo mu to, a jakmile uslyšel naši konverzaci, vypochodoval z ložnice. To už jsme kocourka vysvobodily z přepravky a ten se jal procházet náš byt. Manžel byl okamžitě na čtyřech a hned se s ním, i když opatrně, přivítal. Zlobíšek – to je jedno z nejčastějších pojmenování našeho rodinného mazlíčka – ihned vyhodnotil situaci: „Aha, nová panička (čímž myslel mě), ta mi bude zobat z ruky, ale s páníčkem si budu muset poradit.“
A jak šel čas, skutečně si omotal mého manžela kolem ne jedné, ale všech čtyř tlapek najednou.
Pokud jsme se usadili všichni v obývacím pokoji, Zlobš byl v okamžiku vedle mého muže, nejlépe se jej vždy při protažení dotkl tlapkou. Páníček byl štěstím bez sebe. „Podívejte se,“ upozorňoval nás, „mě si oblíbil nejvíc!“ vykřikoval.
S dcerou jsme mu rozhodně nebraly iluze, a že kočka setrvává vždy v bezprostřední blízkosti toho, o kom ví, že se jí nejvíc bojí, jsme mu neoznamovaly. Kocour se na nás zadíval a jedné i druhé nám přimhouřením očí dal najevo, že nás má taky rád. „A jak se na vás dívá, jestli to vidíte, jak je spokojený,“ pokračoval muž ve svých mylných tvrzeních.
5 důvodů, proč si domů pořídit kočku
Jednou si manžel při ranním kafíčku četl noviny. Kocour ho chvilku sledoval a pak mu do nich s odrazem skočil. Noviny se pod tíhou Zlobiho roztrhly, a zatímco páníček se smál, jak to bylo úžasně vtipné, my jsme konstatovaly, že udělat to našemu tatínkovi některá z nás, tak nás přetrhne jak Zlobš ty noviny.
Od toho okamžiku začal manžel sledovat všechny pořady o kočkách a často nám dvěma, které jsme měly kočičí zvyky odpozorované, referoval své poznatky. A posléze se stal neuvěřitelným odborníkem na tuto tematiku.
Rovněž začal o kocourkovo blaho nesmírně pečovat, a tak kdykoliv má dcera přijet, vznáší dotaz: „Zlobí přijede taky?“ Pokud se mu dostane kladné odpovědi, letí nachystat vše potřebné pro kocouří pobyt. A když dcera mazlíčka nepřiveze, vede vyšetřování, proč kocour nepřijel.
S naším chlupatým miláčkem je tedy můj manžel nyní jedna ruka: pokud se jde po obědě natáhnout, shání se po zvířeti, které si hoví třeba v předsíni na botníku. Okamžitě jej vezme do náručí (my dvě s dcerou se tomu vždycky srdečně zasmějeme, protože ho transportuje jako cennou vázu) a se slovy: „Přece tam nebudeš ležet na tvrdém…“ si ho odnese k sobě do ložnice, kde jej obřadně uloží do – původně mého, nyní kocourkova – křesla… To tedy v případě, že tam na něj už Zlobiš nečeká, jelikož má, jako všechna domácí zvířata, v hlavě hodiny a zná perfektně naše zvyky. V takovém okamžiku manžel vykřikuje: „No ty už tady na mě čekáš!“
Za dveřmi ložnice na sebe vždycky s dcerou mrkneme a šeptem si odsouhlasíme: „Vykopu z bytu vás i kočku…“
Zdroj: redakce – Olga Skálová (autorské dílo)
Další články z této rubriky
gutentor-overlayALWEG – nenaplněný (nejen slovenský) sen
gutentor-overlaySvátky dva v jednom
gutentor-overlayZávěsné truhlíky a neshody u nás doma s nimi spojené
gutentor-overlay
Buďte první kdo přidá komentář