Máme obrovskou radost z nové spolupráce s Úžasnou Bárou: V nové pravidelné rubrice STŘÍPKY ÚŽASNÉ BÁRY na vás bude zábavné i zajímavé čtení čekat nejen každé pondělí, ale i další dny. S Bárou prožijete celý rok a ještě něco navíc. Věříme, že vás čtení bude bavit a budete se těšit na každý další díl. Začínáme a spouštíme odpočet střípků, které zbývají do narozenin Úžasné Báry. Dnes tedy střípek #365.
Jak říká naše Úžasná Bára: V každém z vás je Úžasná Bára, na jméně nezáleží.
365 dní zbývá do mých příštích narozenin. Už není čas odkládat rozhodnutí, čekat na změnu, která nepřijde, utěšovat se tím, že v očích druhých snad nejsem úplně marná. Důležité je jen to, co vidím a cítím já. Vidím ženu, která chce být skutečnou Úžasnou Bárou sama pro sebe. Cítím její nejistotu a strach, že když se nerozhoupe hned, TEĎ, může být PŘÍŠTĚ už pozdě.
Za rok mi bude padesát. A chci vyzkoušet, co všechno se dá za jeden rok života změnit.
Cílem mého experimentu není konečně dodržet letitá předsevzetí, že zhubnu, dostanu se do kondice, vylepším angličtinu, budu milá a laskavá na lidi kolem a každé ráno za kuropění vyběhnu z domu s úsměvem na rtu ke zdolání desetikilometrového okruhu. Vlastně nemám žádné konkrétní cíle, jakkoli divně to může znít. Chtěla bych se jen za 365 dní ohlédnout zpátky přes rameno a říct: Prostě jsi to zkusila, jsi fakt dobrá.
Jedním z hlavních důvodů, proč si chci o svých pocitech, zkušenostech a hledání psát něco jako deník, je, že jsem v životě ztratila cíl. Nevím, co hledám. A nejsem si jistá, že to najdu. Najednou jsem zjistila, že méně musím a více můžu.
Dvířka klece povinností jsou otevřená. A já nevím, kam letět. Přijdu na to, když se budu každý den ptát sama sebe?
Měla jsem v životě své sny a mnoho se mi jich splnilo. Pokud jde o očekávání druhých, mám vše splněno, jak jsem psala v jednom ze svých starších blogů. Teď jde o to naplnit očekávání vlastní. Najít nové sny, výzvy, radosti, smysluplně naplnit čas, který mi zbývá. Netuším, jak tato soukromá výzva skončí, ale jsem odhodlaná to zkusit. Navzdory všemu. Třeba i tomu, že dnes, první den countdownu, jsem z poloviny strávila v koupelně s následky nějaké střevní virózy a následně v posteli s migrénou, mou kamarádkou nejvěrnější.
Je večer. Vstala jsem z postele a píšu tento blog. Vypadám jako zombie a taky se tak cítím. Po celodenním půstu jsem snědla půlku ledničky a je mi lépe. Nikam jsem se neposunula, ale když nemám hlavu v toaletní míse, zdá se všechno obyčejné kolem naprosto úžasné.
To je hlavní zpráva dne #365.
Vaše Bára ( http://www.uzasnabara.cz)
Buďte první kdo přidá komentář