Vítání jara

Kvetoucí bříza.
Foto: Pixabay.

Všude se o něm píše, všichni chceme být připravení a užít si to, obzvlášť nyní. Nejinak je to i u mne. Ráno mne po dlouhé době probouzí slunce a já vím, že chci přivítat jaro!

Ranní pohled do zrcadla mi však říká, že spíš přichází podzim. Ovšem ne mou vinou – to jen kadeřnice už tři měsíce mé vlasy neviděla. Máme pandemii, nedá se nic dělat. Postavila jsem se k problému čelem. Pod heslem „šedivé nás neuvidí“ zakoupila jsem barvy, tónovací šampony a balzámy. Opravdu množné číslo je správně, protože budu o své „přirozeně hnědé vlasy“ bojovat sama poprvé. Donedávna jsem se nesnažila hrát si na odbornici v péči o vlasy a já bláhová důvěřovala kadeřnici, aniž bych cokoliv ohlídla a rozšířila si své obzory. Nyní – péče o vlasy neznalá – nakoupila jsem raději více značek a více materiálu, ať mám právo volby co naplácat na jarně „rozkvétající“ chodníček na mé hlavě, a to až do posledního okamžiku rozhodnutí.

No nic, protože teď není prostor na barvení a je třeba vyjít „do světa“, namaluji si obličej, abych mohla zas (bože, už po tolikáté…?) přivítat jaro. Bylinkový krém je základ a pak make-up, zvýraznit oči a… vrátit rtěnku zpátky na polici, protože pusu stejně nikdo nevidí a rtěnka jen zamaže respirátor. Cha, rtěnka, po usednutí do auta respirátor sundám, bože, make-up je tam, kde neměl být. Hodně ho je na respirátoru, MÁLO ho je na mém obličeji.

Ještě že teď už musím respirátor nosit všude.

Zrcátko, rtěnka, štětec a pudr.
Foto: Pixabay. Pusu stejně nikdo nevidí a rtěnka jen zamaže respirátor.

Při cestě do práce otevřu okénko spolujezdce. Je krásný jarní vzduch, svítí slunce, všechno začíná kvést. Opravdu všechno, i ty břízy a olše, i ta tráva začíná ožívat a já při dojezdu do práce horko těžko vysvětluji, že nemám ani covid, ani rýmu, ale právě jsem „přivítala“ při cestě do práce jaro, otevřeným okýnkem a cestou mezi všemi možnými alergeny.

Žena se vyklání z okénka auta.
Foto: Pixabay. Při cestě do práce otevřu okénko spolujezdce. Je krásný jarní vzduch.

Při cestě z práce se jarní sluníčko začíná schovávat, ale přeci jen, ten pocit možnosti většího nadechnutí, otevření studánek a vonících květin mne zavede na cestu do zahradnictví místo domů.

Při vstupu do skleníků ztrácím depresi, únavu a zábrany. Z původně zamýšlené koupě „pár prvních salátků“ se v autě objevily dvě přenosky květin, bylinek a rostlinek, které si jako vzácnou „kořist“ odvážím domů.

Sazenice květin.
Foto: Pixabay. V autě objevily dvě přenosky květin, bylinek a rostlinek.

Mám hodného muže.

Při pohledu na první přenosku s nákupem ví a chápe, přichází jaro, a já ho budu jako každý rok předtím vítat. Budu zdobit náš dům, naši zahradu i sebe. Ne vždy s naprostým úspěchem, ale vždy s láskou a touhou potěšit sebe i své milované.

Další články z této rubriky

Lákal by vás návrat do školy?gutentor-overlay

Lákal by vás návrat do školy?

Ruku na srdce, kdo si podobnou otázku někdy nepoložil? Ostatně ne nadarmo se říká, že školou procházíme pořád.
Příběh dušičkový - hřbitovní svíčky.gutentor-overlay

Příběh „dušičkový“

Jako mnozí lidé v těchto dnech, i moji rodiče dodržovali návštěvy hřbitovů, na kterých odpočívali naši příbuzní.

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*