Jak se tak všichni na ulici začínají zmenšovat a balit do kapucí, šál a teplých kabátů, je nejvyšší čas udělat něco bláznivého. Co vám rozbuší srdce a rozproudí krev. Co vám udělá radost a vyplaví adrenalin. Že nevíte, co by to mělo být? No je to váš život, tak přemýšlejte.
Krásy podzimních barev listů
Klasické cvičení na rozvoj představivosti a fantazie klade jednoduchou otázku: Kdybyste nemohli neuspět, co byste udělali? Kdyby byl zaručen úspěch, do čeho byste se pustili? Nebo jinak: Co jste si nikdy nedovolili vyzkoušet, udělat, nacvičit, protože jste si na to nepřipadali dost dobří? Mohou to být velké, opravdu velké věci. Třeba objet zeměkouli nebo se stát mistrem světa v šachu. Nebo jen soukromá potěšení, kterých jsme se dobrovolně vzdali, protože jsme se báli, že neuspějeme. Že se ztrapníme. Přijdeme o přízeň důležitých osob. Ztratíme peníze, čas, léta života. Ano, je to dost těžký úkol a přemýšlení bolí. Proto je naprosto nezbytné si tyto otázky klást a poctivě na ně odpovídat.
Na konci života člověk vždycky lituje jen toho, co neudělal. Ať selžete, ať neuspějete, ať z velké lásky zbydou jen oči pro pláč, budete si moci říct: Aspoň jsem to zkusil/a. To je hlavní motto mého roku Úžasné Báry.
Kdy, když ne teď? Všichni sledujeme, kolik skvělých lidí z tohoto světa odchází od rozdělané práce. Je nám to líto a oplakáváme je. Ale my jsme ještě tady, a nějaký důvod to mít musí. Musíme žít i za ně a hlavně, hlavně sami za sebe. Strašně ráda bych věřila, že po sedmdesátce chytnu nový dech, začnu skákat padákem a stepovat. Ale jestli ne, i tak chci žít každý den krásně. Naplno. Bláznivě. Zkoušet nové věci, po každém dalším pádu vstát a jít dál. Ne proto, že musím, že se to ode mě čeká, ale protože já chci být úžasná. Sama pro sebe.
Příběhy s veselým koncem I.
A tak plánuju a chystám jednu opravdu velkou a opravdu bláznivou věc. Včera jsem se při nácviku smála v koupelně tak, že jsem si nedokázala v klidu vyčistit zuby. Dnes mě bolí břišní svaly a už mi to tak směšné nepřipadá. Ale k čertu s tím! Zasmála jsem se? Zasmála! Dnes si narazím čapku odvážně na stranu a vyrazím vstříc dalším bláznivým nápadům. Třeba naučit se pár nových koled s mnoha slokami, když si nejsem schopna ani zapamatovat, v kolik zkouška sboru začíná. Dáme to? Jasně že jo! A když si zase v kostele při koncertě na slova nevzpomenu, zazpívám své hallellujah a budeme se všichni smát jako blázni. Protože kdy, když ne teď?
Vaše Bára (www.uzasnabara.cz)
Další články z této rubriky
gutentor-overlayRomeo a tři Julie – už jsme doma
gutentor-overlayRomeo a tři Julie – výlet
gutentor-overlayRomeo a tři Julie – už neprší
gutentor-overlay
Buďte první kdo přidá komentář