Něco bláznivého

Listopad, popadané barevné listy pod stromem.
Foto: Freepik

Jak se tak všichni na ulici začínají zmenšovat a balit do kapucí, šál a teplých kabátů, je nejvyšší čas udělat něco bláznivého. Co vám rozbuší srdce a rozproudí krev. Co vám udělá radost a vyplaví adrenalin. Že nevíte, co by to mělo být? No je to váš život, tak přemýšlejte.

Klasické cvičení na rozvoj představivosti a fantazie klade jednoduchou otázku: Kdybyste nemohli neuspět, co byste udělali? Kdyby byl zaručen úspěch, do čeho byste se pustili? Nebo jinak: Co jste si nikdy nedovolili vyzkoušet, udělat, nacvičit, protože jste si na to nepřipadali dost dobří? Mohou to být velké, opravdu velké věci. Třeba objet zeměkouli nebo se stát mistrem světa v šachu. Nebo jen soukromá potěšení, kterých jsme se dobrovolně vzdali, protože jsme se báli, že neuspějeme. Že se ztrapníme. Přijdeme o přízeň důležitých osob. Ztratíme peníze, čas, léta života. Ano, je to dost těžký úkol a přemýšlení bolí. Proto je naprosto nezbytné si tyto otázky klást a poctivě na ně odpovídat.

Na konci života člověk vždycky lituje jen toho, co neudělal. Ať selžete, ať neuspějete, ať z velké lásky zbydou jen oči pro pláč, budete si moci říct: Aspoň jsem to zkusil/a. To je hlavní motto mého roku Úžasné Báry.

Kdy, když ne teď? Všichni sledujeme, kolik skvělých lidí z tohoto světa odchází od rozdělané práce. Je nám to líto a oplakáváme je. Ale my jsme ještě tady, a nějaký důvod to mít musí. Musíme žít i za ně a hlavně, hlavně sami za sebe. Strašně ráda bych věřila, že po sedmdesátce chytnu nový dech, začnu skákat padákem a stepovat. Ale jestli ne, i tak chci žít každý den krásně. Naplno. Bláznivě. Zkoušet nové věci, po každém dalším pádu vstát a jít dál. Ne proto, že musím, že se to ode mě čeká, ale protože já chci být úžasná. Sama pro sebe.

A tak plánuju a chystám jednu opravdu velkou a opravdu bláznivou věc. Včera jsem se při nácviku smála v koupelně tak, že jsem si nedokázala v klidu vyčistit zuby. Dnes mě bolí břišní svaly a už mi to tak směšné nepřipadá. Ale k čertu s tím! Zasmála jsem se? Zasmála! Dnes si narazím čapku odvážně na stranu a vyrazím vstříc dalším bláznivým nápadům. Třeba naučit se pár nových koled s mnoha slokami, když si nejsem schopna ani zapamatovat, v kolik zkouška sboru začíná. Dáme to? Jasně že jo! A když si zase v kostele při koncertě na slova nevzpomenu, zazpívám své hallellujah a budeme se všichni smát jako blázni. Protože kdy, když ne teď?

Vaše Bára (www.uzasnabara.cz)

Další články z této rubriky

Kýchající žena venku. V bundě a šedých rukavicích.gutentor-overlay

Rýmička a kuckáníčko

Jsem člověk, který nesmrká a nekýchá po celý rok. Lidi, co pořád potahují nosem a kýchnou desetkrát za sebou i v letním parnu, mě nebetyčně rozčilují.
Káva a zákusekgutentor-overlay

Správné načasování

Víte, jaké to je, když máte konečně chvilku času jen pro sebe? Káva voní, knížka i brýle čekají, až se s nimi vnoříte do společného…
Pár jde spolu zasněženým lesemgutentor-overlay

Můj manžel z fotografie

Dnes je to přesně 30 let, co jsme byli s mým mužem seznámeni. Trpný rod je tady schválně, stali jsme se totiž…
Starsá fotografie ve zlatém rámečkugutentor-overlay

Příběh staré fotografie

Už jsem psala o svém „pídění“ na naší hůře. V odkladišti dějin obyvatel tohoto domu se dají najít věci, které mají svůj unikátní příběh.

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*