


Vonička kvítí z letních lučin a polí kraje nám drahého je tentokrát uvita v symbolických národních barvách.
Chrpa polní
(Centaurea cyanus)
Nezištnost, věrnost
Charpa, charva, sinavět, nevaza, blavatek, jesenec, modráček, jak je v našich oblastech známá chrpa modrák neboli chrpa polní, vyjadřuje svým vzhledem totéž co symbolikou – nevtíravost, nezištnost, upřímnost a věrnost.
Chrpa s blankytně modrými květy byla v obilí, kde často rostla, považována za nevítaný plevel. Dnes patří k chráněným rostlinám, neboť v důsledku používání herbicidů v zemědělství se její výskyt značně omezil. Modravá kvítka jsou vítaným cílem pilných včel i hmyzu. Člověk využívá jejich léčivých účinků, pomáhajících při čištění krve, žaludečním a ledvinovém onemocnění a při léčbě otoků. Uplatnění tato léčivka najde i při některých očních nemocech a zánětech či kožních problémech. Užívá se ve formě nálevu k obkladům, jako přísada do aromatických čajů nebo do koupele. Květy jsou rovněž chutnou složkou salátů a ozdobou vybraných pokrmů.
Spolu s vlčím mákem je připomínkou Dne válečných veteránů první světové války.
Kdo ji dává, říká: „Jsem šťastný/á.“



Koblížky s domácí čokoládovou polevou podle Josefa Maršálka
Kopretina
(Leucanthemum vulgare)
Symbol lásky
Přátelé kopretiny – vaše bílá květina, jak zní v překladu její název, je známá i pod názvy buličí oko, svatojánské kvítko, ruchtarec či kuří oko. Kopretina, připisovaná znamení Lva, miluje slunce, v jehož paprscích se ráda hřeje na loukách, stráních i v zahradách.
Křesťané ji považují za květinu zasvěcenou Panně Marii, jako něžný symbol lásky, čistoty a panenství. Zároveň je vnímána její ochranná moc, již využívali například poutníci na cestách, jako talisman před nehodami a nenadálým nebezpečím.
Kopretina šlechtěná – chryzantéma, se u nás pěstuje jako známá listopadka. V pestrosti druhů a barev jsou chryzantémy oblíbené zejména v Číně a Japonsku. „Bílou chryzantému / pozvedáš k oku / a nikde ani smítko,“ předkládá k zamyšlení své haiku zenový filosof a estét Bašó (1644-1694).
Čaj z květů kopretiny se využívá díky protizánětlivým účinkům při kašli a nachlazení, utišuje bronchitidu a účinkuje při kolikách a žaludečních vředech. Mast hojí drobná poranění nebo hemeroidy. Jako homeopatický lék pomáhá při poruchách spánku a tiší nervozitu.
Kdo by někdy neotrhával lístky a neptal se přitom: „Má mě rád, nemá mě rád, láskou se souží, po jiné touží…“? V naší lidové květomluvě kopretina říká: „Tvá krása je jen pýchou.“



Sedmiletka splněných přání
Vlčí mák
(Papaver rhoeas)
Plodnost, hojnost, sebeobětování
Vlčí mák roste často na rumištích či okrajích obilných polí, kde od května do srpna již z dálky září. Křehké květy kryjí budoucí plod – makovici, jejíž semena, především u máku setého, jsou vyhledávána v podobě uklidňujících a protikřečových léků. Korunní lístky se používaly k léčení plicních chorob, neboť jejich léčivé vlastnosti tlumí kašel a usnadňují vykašlávání. Ve větším množství je však droga životu nebezpečná.
Zaschlá šťáva – opium – z naříznutých nezralých makovic máku, pěstovaného již po tisíce let, obsahuje morfin a kodein, působící jako lék, avšak patří mezi silně návykové opiáty, stejně jako heroin, jež se z opia získává.
Vraťme se ale do českých luhů plných poezie – krajové názvy vlčího máku zní: červánky, maková panenka, mačec, pleskánek, ohníček. Bylinka přináležející znamení Raka, symbolizuje útěchu a plodnost. Představuje rovněž sebeobětování, vzpomínky, spánek i nový život. Květ vlčího máku je známou připomínkou padlým vojákům v 1. světové válce. Udržovaná tradice vznikla díky kanadskému podplukovníkovi a chirurgovi Johnu McCrae, autoru slavné básně „V polích flanderských“, v níž vzdává poctu zabitým spolubojovníkům v zákopových bojích. „Na flanderském poli vlčí máky kvetou / v řadách mezi rovy, kam nás cesty vedou…“
V květomluvě vyjadřuje přání: „Neprozraďme naši lásku“. Nad mákem setým si dívka nebo žena povzdechne: „Jsi příliš pohodlný milovník.“



Buchty od Josefa Maršálka
Zdroj: redakce – Dana Vondrášková (autorské dílo), knihobaze.cz, archiv autorky
Buďte první kdo přidá komentář