ZMĚNA patří k nejčastějším slovům, se kterými se v poslední době setkáváme. Zatímco dříve bylo snem udržet si v životě status quo, dnes je to snaha stále něco měnit. Je zajímavé, že nikdo si nepřeje změnu k horšímu. Přitom právě taková změna by mohla žadateli velmi rychle ukázat, jak skvěle se měl, než začal toužit po změně. Po nové práci, po nové ženě – muži, po nové postavě, nové kabelce, novém nosu, ideálně po novém životním stylu.
Málokdo je spokojený s tím, co má, co je právě teď. Přítomnost nám plyne mezi prsty, zatímco si vyčítáme včerejší selhání a plánujeme zítřejší změnu.
Já sama jsem v tomto ohledu mistr nad mistry. Člověka k rozhodnutí něco změnit většinou vede nějaký životní či časový milník. Můžete si stokrát říkat, že jste duchem mladá a žijete skvělý život, jak začne v dálce svítit padesátka, prostě zpomalíte. Přitom v hlavě vám bije na poplach, že co nestihnete do padesáti, už nestihnete nikdy.
Nevstoupíš dvakrát do stejné řeky?
V poštovní schránce budou jen vzkazy zdravotní pojišťovny a souběžný proces vysychání a pomočování už nepůjde zastavit. Strach člověka ochromí. A jedinou nadějí na horizontu se jeví ZMĚNA.
Zhubnu. Dostanu se do kondice. Najdu si novou práci. Konečně se naučím pořádně anglicky. Přestanu se stresovat tím, co nemohu změnit. Budu se usmívat. Obnošené věci zanesu na Charitu. Budu jíst hlavně zeleninu a pít litry čisté vody. A samozřejmě, najdu LÁSKU.
Ne že bych to nepodepsala, ale já mám trochu potíž s tím, že si přeju hlavně velké věci. Chceš-li trefit terč, miř nad něj, jak radí jedno přísloví. Takže chci víc. Nejen více peněz nebo více štěstí, a rozhodně ne více štědrosti a příležitostí od druhých. Chci víc sama od sebe. To vás limituje hlavně v tom, že není komu nadávat a není na koho svalovat vinu. Stát před zrcadlem a říkat: Miluji tě – je ulítlé. Stoupnout si před zrcadlo a říct: Tak tos pěkně pohnojila, holka – je ještě ulítlejší. Mluvíme sami se sebou celé dny, ale říct veřejně nahlas z toho jedinou větu, která nám lítá hlavou, je nebezpečné. Budou vás mít za blázna a nevděčníka. A tak pořád hledám nějaký způsob, jak na sobě pracovat tiše a hlavně nenápadně.
Jak je důležité dělat banální věci
Mé poslední rozhodnutí o změně padlo poměrně nedávno. Uvědomila jsem si, že mám 9 měsíců do příštích narozenin. Za tu dobu se vyvine celý nový člověk, takže to vnímám jako čas tak akorát stát se tím, kým toužím být. Bez pupeční šňůry a teplé vodní lázně, zato podle vlastních not. Nemá to zdánlivě žádnou logiku, protože nespěchám do těch VELKÝCH ZÁSADNÍCH PŘELOMOVÝCH NAROZENIN. Vždyť dokončím teprve sedmou sedmiletku na tomto světě. Ale o to vlastně jde. Jak mě jemně upozornila moje fyzioterapeutka Jana, je 49 z mnoha důvodů více než 50.
Teorie sedmiletých životních cyklů, stoupání od první čakry k sedmé, obnovy buněčného těla i fyzické podoby má své zastánce a odpůrce, jako ostatně každá teorie. Ale když se ohlédnu za svým životem, tak bez ohledu na ty miliardy zaniklých buněk a vesmírů ta sedmiletá období radosti, strádání, růstu i změny opravdu vidím. Nebyla to ta nejsnadnější životní cesta, ale zatím jsem to vždycky dala. A jestli bych si v tomto ohledu měla vybrat životní krédo, tak naprosto souhlasím s tím, že co tě nezabije, to tě posílí. Když v sobě najde člověk sílu vstát a znovu se drápat nahoru, už si pak ani nestěžuje na odřená kolena. Aspoň dokud je ještě ohne a může šlapat dál. Co z toho všeho vyplývá? Asi nic víc než stokrát omleté, a právě proto tak důležité pravdy.
Být spokojen s tím, co člověk má, je to největší životní bohatství. Neznamená to rezignovat nebo se utápět v altruismu. Naopak. Brát a dávat bez zábran, jako by žádné zítra už nemělo být. Nečekat až budu …. Ale být.
Jsem na cestě sedmý rok sedmé sedmiletky. Pokud jste daleko za mnou nebo daleko přede mnou, tak vám mávám na cestu. Pokud končíte zrovna stejnou sedmiletku, pošlete mi, prosím, kousek naděje. Že těch příštích sedm let bude stát za to. A že z nich budeme s chutí a elánem ukrajovat den po dni při vědomí toho, že nemáme nic víc než přítomný okamžik.
Vaše Bára (www.uzasnabara.cz)
Buďte první kdo přidá komentář