Sophie Villardová: Sen o štěstí

Peggy Guggenheimová pocházela ze zámožné židovské rodiny, jež se přestěhovala ze Švýcarska do New Yorku, kde se Peggy 26. srpna 1898 narodila. S prvním manželem Laurencem Vailem, dadaistou a spisovatelem, měla dceru a syna, a přestože se po osmi letech rozvedli, udržovali korektní vztahy. Díky němu se dostala do vysoké společnosti a poznala význačné osobnosti, z nichž někteří se stali jejími celoživotními přáteli. Také druhé manželství s německým malířem Maxem Ernstem skončilo rozchodem.

„Každá žena má v sobě svůj vlastní základ štěstí, svou vlastní lásku, na níž stojí celý její život.“ Tou byla pro Peggy celoživotní vášeň pro umění a budování vzácné sbírky obrazů, soch a dalších artefaktů známých či teprve začínajících umělců, u nichž rozpoznala neobyčejný talent. Jako schopná obchodnice skupovala umělecká díla a představovala je veřejnosti na prodejních výstavách ve své londýnské galerii Guggenheim Jeune, otevřené v roce 1938. Začátkem války přesídlila do milované Paříže rozhodnuta zakoupit jeden obraz denně a podařilo se jí získat mnohá mistrovská díla.

V okupované Evropě už nebylo bezpečno. Peggy Guggenheimové se na poslední chvíli podařilo za dramatických okolností zachránit sbírku, rodinu i přátele, jejichž život byl v ohrožení, a přepravit je do New Yorku. Dalším lidem pomohla finančně nebo svými konexemi k emigraci. Úspěšným přesunem sbírek uchránila významná díla moderního umění. „Je to můj způsob podpory umění a humanismu.“ vysvětlila, když se jí ptali, proč to dělá. Již v říjnu 1942 otevřela na Manhattanu novou galerii – muzeum Art of This Century. „Zpřístupnit tuto galerii a její sbírku veřejnosti v době, kdy lidé bojují o život a svobodu, je odpovědnost, kterou si plně uvědomuji. Tento závazek poslouží svému účelu pouze tehdy, pokud uspěje ve službě budoucnosti namísto zaznamenávání minulosti,“ sdělila novinářům. Její muzeum poskytovalo „symbolický prostor pro pohled kupředu… i centrum pro setkávání umělců, aby zde mohli rozvíjet nové nápady“.