Obyčejný život v neobyčejných dějinách. Nebo naopak?
Libuši Koubské (nar. 1948), zkušené novinářce a úspěšné spisovatelce, se podařilo popsat tíživé svědectví doby našich prarodičů a rodičů, éru neklidných let 1880-1953 s přesahem do dnešních dnů.
Mezi řadou autobiografií a memoárů vyniká Dědečkův deník Libuše Koubské. Nejde v něm pouze o autentické zápisky strastiplných zážitků autorčina dědečka na haličské frontě a v ruském zajetí, ale především o věrně zachycené osudy obyčejné česko-německé rodiny, která musela překonávat tíživé roky obou světových válek i následného období.
Úvod knihy představuje jejího dědečka Josefa Bačovského, třiatřicetiletého muže, jenž je záhy po sňatku s Marií, pocházející z německé rodiny, povolán do války jako rakouský domobranec. Hned od prvního dne, 1. srpna 1914, až do 23. září 1918 si do sešitu zaznamenává poznámky z bojů na haličské frontě i další události. „Z šesti nás soudruhů z vesnice zůstal jen já sám, čekaje též brzký konec života.“ V den, kdy jeho syn slaví první narozeniny, 24. listopadu 1914, se stal válečným zajatcem. Líčí nebezpečnou anabázi v ruském zajetí. Za otrockou prací byl s dalšími muži převážen do dalekých míst Ruského impéria, procestoval desítky tisíc kilometrů a poznal rozlehlou Ukrajinu, oblast Kaspického moře, Tbilisi, Baku, Čeljabinsk, Perm, Petrohrad i Sibiř. „Pro továrního tkalce z Českomoravské vysočiny je to mimo jiné extrémně zajímavý čtyřletý trip.“ V září 1918 se vrací z válečného zajetí na dovolenou domů, kde ho nedlouho poté zastihne konec války. Začátek nového života s pětiletým synem Ernstem/Arnoštem, k němuž brzy přibyla sestřička Gita, nebyl jednoduchý, stejně jako osud této česko-německé rodiny, zasažené nacionálním konfliktem. Doba jim sice nabízela určité naděje, jiné však nadobro vzala.
Nikolaj Kelin: Paměti donského Kozáka a českého lékaře
Autorka, aniž by někoho soudila či obviňovala, popisuje život zkoušené rodiny. Sděluje, co prožívali v poválečných i krutých padesátých letech, do nichž se sama narodila. Vzpomíná pravdivě, věcně, bez přehlcení sentimentem na násilné odtržení příbuzných, přinucených k přesídlení do sovětské okupační zóny Německa, na bolestný proces kolektivizace i rodinné tragédie. Představuje své předky jako statečné, spravedlivé, laskavé a noblesní, za všech okolností držících při sobě. Mít pořádek kolem sebe i v sobě, přijmout nepříznivou skutečnost, kterou nelze ovlivnit, a přitom neslevit z důležitých zásad, které pomáhají překonat těžkosti a upevňují rodinnou soudržnost a lásku, bylo pro ně samozřejmostí.
Natasha Lesterová: Skříň plná Diora
Ačkoliv povinná četba již není povinnou, lze právě tuto knihu doporučit jak do školní výuky, tak jako svědectví historie, připomínající novým generacím minulost. Důvěrná, strhující výpověď o životě výjimečné rodiny je přitom unikátním dokumentem s přesnými reáliemi doby. Soukromé fotografie, mapa míst, kudy Josef putoval jako zajatec, i ukázka z jeho deníku doplňují čtivý a napínavý text knihy.
Zdroj: redakce – Dana Vondrášková (autorské dílo), albatrosmedia.cz
Další články z této rubriky
gutentor-overlaySusan Meissner: Ohnivé květy
gutentor-overlayTat tvam asi – Ty jsi to
gutentor-overlayO Veverčákovi, který se bál
gutentor-overlay
Buďte první kdo přidá komentář