Točité schodiště.
Čtení ke kávě

Hurá! Schody, věže, zahrady a závrať

Bylo to v létě před téměř dvaceti lety, kdy jsme měli s manželem dovolenou ve stejném termínu, užívali jsme si krásného počasí a jezdívali jsme se koupat. Ke konci naší dovolené se obloha zatáhla a přišlo ochlazení. Ani nám to nevadilo a pro změnu jsme se rozhodli, že navštívíme nějaké pamětihodnosti, které všichni v rodině milujeme.

Balení na cesty.
Čtení ke kávě

Babička jede na návštěvu

„Na dnešní večer svolávám rodinnou radu,“ pronesla babi ráno při snídani a přes naše veškerá dorážení, o čemže se to budeme „rodinně radit“, nevyrazili jsme z ní ani muk. Tvářila se jako tajemný hrad v Karpatech a nám doporučovala, abychom „dočkali času…“

Cesta lesem.
Fejetony a zamyšlení

Stezka odvahy

Cítím, že přišel čas na novou stezku odvahy. Po dvou nebo po třech nohách, na tom nezáleží. Hlavně vyrazit do tmy odhodláním dojít do cíle, i kdyby mě po cestě strašili sebevíc.

Historické budíky
Čtení ke kávě

Dejme si čas

Čím jsem starší, tím je pro mě tento pojem důležitější. Vím, dá se říci v různých podobách, jako třeba: „to chce čas“, „až nastane ten správný čas“, „až budu mít čas“. Je toho mnohem více. To, o čem bych Vám dnes…

Starší dáma s mobilem.
Čtení ke kávě

Chvála mobilům, i když….

Mám ráda nové věci, které nám usnadňují život. Pokud je umíte správně používat. Nedovedu si představit život bez televize. Ale knihu samozřejmě nenahradí. S nástupem počítačů jsem se setkala poměrně brzy, už na vysoké škole. A v zaměstnání jsem se s nimi sžila taky rychle. Ale pokud jsem na dovolené, užívám si oddech i od počítače.

Žena před lednicí.
Čtení ke kávě

Ledniček není nikdy dost…

Pokud se vám pokazí spotřebič, stane se tak dle zákona o záruční lhůtě vždy dva dny po jejím uplynutí. Pokud se vám pokazí ještě v termínu této lhůty, nastává situace, kdy pochopitelně nenajdete účtenku či záruční list. A pakliže tyto dokumenty máte, zhusta se stává, že na typ poruchy, která má být opravena, se záruka nevztahuje.

Film.
Čtení ke kávě

Kino a naše rodina

Ráda chodím do kina. Je to trochu jiné, než když si pustíte film doma. A zvláště od té doby, kdy už jsou kina panoramatická, zvukově na takové úrovni, že máte dojem, že letadla prolétávají kolem diváků, a promítání ve 3D, to je něco úžasného.

Plavání v bazénu.
Čtení ke kávě

Na plavání s prakem

Od malička mě voda fascinuje. Vlastně pravdu, že bez ní nemůžeme žít, jenom potvrzuji. Navíc mě provází od narození. Vedle potoka jsem vyrůstala. V okolí našeho městečka bylo několik průzračných lomů, do nichž jsme se chodili v létě koupat. Pár metrů od našeho domu zase bylo koupaliště napájené potůčkem, který pramenil nedaleko a celou dobu protékal lesy. Jeho voda se neměla vůbec možnost ohřát ani v době nejparnějšího léta a já jsem už tehdy nevědomky absolvovala kurzy otužování.

Zmije v seně
Čtení ke kávě

Z hada v lihu

Jeden pozdně prázdninový víkend jsme celá rodina trávili na chatě, za kterou byla obrovská louka, na níž toho roku vyrostla krásná tráva. Táta se těšil, že si ji naseče a nasuší a bude mít luxusní seno pro králíky na celou zimu. Jeden den ráno kosil s razancí žacího stroje, pak obracel a předsevzal si, že letošní podzimní soutěž „o nejkrásnější seno“ (též zvanou jako „seno roku“), kterou vyhlašovali každoročně ve svazu chovatelů, s přehledem vyhraje.

Německý ovčák.
Čtení ke kávě

Penzion se psem

Rok poté co jsme absolvovali neslavnou dovolenou v Dudincích, jsem zase, podporována svým mužem, na internetu hledala, kam bychom jeli tentokrát. Pravda, trochu jsem „zaspala datum“, a tak penziony v místě, kam jsme plánovali jet, byly v termínu naší dovolené již obsazené.

Žena sedí mezi barvami.
Čtení ke kávě

S barvami na tahu

Je to už spousta let, kdy jsem bydlela v suterénním bytě rodinného domu u známých mých rodičů. S jejich dcerou jsme se přátelily, chodívaly jsme spolu na zábavy a také jsme často realizovaly nejeden nápad.

Rozesmátá starší žena.
Čtení ke kávě

Babivláda

„Jedna babka, která nám organizuje život, je tak akorát, dvě už jsou příliš!“ vyjádřil trefně můj otec myšlenku, která nás, zbývající členy rodiny, provázela už několik týdnů.

Silueta muže proti nočnímu nebi.
Čtení ke kávě

Jak mému muži uletělo UFO

„To musíte vidět! Ale rychle!“ vtrhnul do obývacího pokoje můj manžel hned po příchodu domů a místo obvyklého pozdravu hned rozkazoval. Vrátil se zrovna ze školení bezpečnosti práce a požárního školení a zároveň porady firmy a ještě k tomu nějaké podnikové oslavy, která probíhala (jak jinak) v nedaleké hospodě.

Tarotové karty.
Čtení ke kávě

Babiččina zkušenost s věštbou

Moji rodiče se jednu dobu přátelili s dvěma rodinami. Když se zjistilo, že všichni muži jsou narození v rozmezí jednoho měsíce, rozhodlo se, že se vždycky udělá oslava v jeden den, který obvykle připadl na poslední prázdninový víkend.

Rozladěná žena se drží za hlavu.
Čtení ke kávě

Zbytečné dotazy

Nevím jak koho, ale mě občas přivádějí do stavu zuřivosti. Mám na mysli takové ty otázky typu: „Co děláš?“, když stojím u dřezu a umývám nádobí, což je patrné na první pohled.

Papír s grafem, brýle a propiska.
Čtení ke kávě

Kterak jsme překazili vznik konkurence Klementina

Ano, každý máme nějaké záliby. Velkou zálibou mého otce byla soukromá statistika. S železnou pravidelností si každý den zapisoval do kalendáře hned několik údajů: jakou teplotu mu ukázal venkovní teploměr, jaké bylo počasí a kolik vajec snesly naše slepice. Pak si vypracovával statistiky a údaje zanášel do nějakých nám nesrozumitelných grafů.

Psychicky odolná žena.
Fejetony a zamyšlení

Někdy je to trochu jinak

Snažíte se svým vystupováním dokázat, že máte nárok na místo na slunci, že jste nad věcí a v pohodě. Všichni vědí, že za vámi můžou přijít se svou bolístkou třeba o půlnoci a vy s tím nemáte problém. Přitom uvnitř ve vás hlodá nejistota a pocit nedokonalosti a krásně bují stres. Pokud ano, vítejte v klubu „žen nad věcí“.

Dívka sedí na hromadě knih.
Čtení ke kávě

Honba za autorem

V naší i manželově rodině jsou knihy nejoblíbenějším dárkem. Patřily vždy k nejskvělejším dárkům k narozeninám, svátkům, za dobré vysvědčení a nesměly chybět pod stromečkem žádné Vánoce.

Budík na stohu knih.
Fejetony a zamyšlení

Proč nemám volný čas

Myšlenka nebo spíš otázka, která se ke mně vkrádá, přiznám se, docela často. Odpověď, kterou s oblibou dotazům na toto téma sděluji, zní: „Protože pracuji ve středisku volného času.“

Holčička nakukuje ze dveří.
Čtení ke kávě

Dveře – nedoceněný dopravní prostředek

Maminčina máma se k nám přistěhovala, když mi byly necelé dva roky. S jejím příchodem se naší rodině obrátil život vzhůru nohama. Babička byla opravdový generál a dokázala nás všechny „postavit do latě“. Nutno ovšem podotknout, že mně občas procházelo i to, co by mí bratři odnesli pořádným výpraskem.