Hudební skladatel a hudebník, jeden z největších mistrů italské opery, který prosazoval styl bel canta, tedy „krásného zpěvu“, a jehož skvělá díla si našla vděčné posluchače po celé Evropě.
Gioacchino Antonio Rossini se narodil 29. února roku 1792 v Pesaru. Jeho otec, Giuseppe Antonio, byl učitelem hudby a matka Anna zpěvačka – oba byli tedy profesionálními umělci, kteří svému dítěti poskytli základy hudebního vzdělání. Zájem o hudbu ve svém synovi podporovali, ačkoliv nepočítali s tím, že by se měla stát jeho povoláním.
Ale… Gioacchinovi rodiče začali podnikat v divadelním oboru, takže jejich osmiletý syn trávil v opeře se svými rodiči každý večer. A možná proto se rozhodl pro hudební dráhu.
Od roku 1807 studoval na Lyceu filharmoniků v Bologni kontrapunkt, hru na violoncello a klavír. Zároveň účinkoval v boloňském Teatro Comunale jako cembalista. Již tehdy skládal drobné církevní i populární skladby.
Wolfgang Amadeus Mozart (1756ー1791): Víte o něm opravdu vše?
Ve svých osmnácti letech, tedy v roce 1810, se stal korepetitorem a dirigentem boloňské uznávané instituce Accademia dei Concordi. Právě v této době dostal z Benátek, významného operního města, zakázku na svoji první operu. Tehdy byla opera skutečně módní záležitostí a publikum si neustále žádalo novinky.
Úspěch v Benátkách odstartoval jeho skladatelskou kariéru. Jeho opery byly uváděny v dalších významných italských operních městech: v Bologni, Terraře, Římě i v Miláně. Navíc Rossini skládal snadno a rychle! Jen v roce 1812 zvládl šest premiér a v dalším roce čtyři – tehdy poprvé zazněla Italka v Alžíru, která se hraje dodnes.
Ve svých 24 letech uvedl svoji nejpopulárnější, nejznámější a nejčastěji hranou operu Lazebník sevillský, kterou složil za pouhých třináct (!) dní. (Tou dobou bylo již zhudebněno volné pokračování této Beaumarchaisovy hry – známá Figarova svatba, jejímž autorem nebyl nikdo jiný než Wolfgang Amadeus Mozart.) Za hudebně dokonalejší se však považuje jeho opera Popelka.
Pro Rossiniho úspěch bylo důležité, že měl štěstí na impresária: Domenico Barbaja měl odhad na vkus publika, dokázal domlouvat skladatelům libretisty a uměl vyhledávat pěvce i hudebníky.
V roce 1818 Rossini slavil se svými operami úspěch v Berlíně. A tehdy se již o něj, jako o významného skladatele, přetahovala tři divadla benátská s milánskou La Scalou.
Se svojí nastávající manželkou, španělskou zpěvačkou Isabellou Colbran podnikl roku 1822 uměleckou cestu do Vídně. Na svých zahraničních návštěvách byl všude nadšeně vítán.
V roce 1824 se přestěhoval do Paříže, kde působil jako ředitel Italského divadla. Krátce nato se u něj objevily příznaky vážné choroby.
Svojí poslední operou, jíž byl Vilém Tell, se Rossini se „světem opery“ ve svých 37 letech v Paříži roku 1829 rozloučil.
Na otázku, proč přestal opery skládat, není dodnes podána jasná odpověď. Můžeme se jen domnívat, zda za tímto rozhodnutím stála nemoc, sklíčenost, vyčerpání, těžké deprese, které jej provázely od onemocnění do konce jeho života, a možná i dojem, že jeho hudba vyšla z módy. K tomu přispěly i problémy v osobním životě: v roce 1837 se rozešel se svojí manželkou. Anebo si už chtěl užít klidného života, což si vzhledem k tomu, že netrpěl nedostatkem, mohl dovolit.
Na krátkou dobu se ještě vrátil zpět do Itálie, kde se roku 1855 oženil s Olympií Péllisier. Poté se usadil v Paříži. V této době, už pravděpodobně jen pro vlastní potěšení, skládal písně, klavírní skladby, komorní skladby (kvartety pro smyčcové nebo dechové nástroje) a větší církevní skladby.
Třináctého listopadu roku 1868 v Passy u Paříže zemřel. Z podnětu Giuseppe Verdiho složilo po jeho úmrtí třináct italských skladatelů zádušní mši Messa per Rossini jako vyjádření úcty k umělci.
Ve své době byl Gioacchino Rossini populární osobností. Navíc měl aristokratické chování, dobře se oblékal a byl proslaveným labužníkem. Údajně si mistrů kuchařského umění vážil více než hudebních umělců.
Jeho opery – napsal jich celkem 39 – patřily k nejúspěšnějším a některé jsou uváděny dodnes, např. Lazebník sevillský, Popelka, Italka v Alžíru, Straka zlodějka, Turek v Itálii, Vilém Tell. Skladatel sám operu miloval a operní scénu ovládal přes třicet let.
Další články z této rubriky
gutentor-overlay77 tipů pro zdravá střeva
gutentor-overlayHory, mlha, láska a já
gutentor-overlay10x se nadechněte a bude po únavě
gutentor-overlaySusan Meissner: Ohnivé květy
gutentor-overlayTat tvam asi – Ty jsi to
gutentor-overlayRecept na oslavu aneb party může začít
gutentor-overlayO Veverčákovi, který se bál
gutentor-overlayCouchsurfing v Saúdské Arábii
gutentor-overlayŽivotní příběh legendární autorky Pipi Dlouhé punčochy, Dětí z Bullerbynu či Karkulína ze střechy
gutentor-overlay
Buďte první kdo přidá komentář