Myslím, že každý už to zažil. Najednou se ocitnete na rozcestí, máte udělat nějaké rozhodnutí, máte vyjádřit svůj postoj nebo učinit důležitý krok. Vtom přijde vnitřní zastavení, blok, začne se vám ozývat vnitřní hlásek s jedinou otázkou: „Je to to, co opravdu chci?“
Už to slyším. Smát se teď, v dnešní době? Asi se zbláznila… Tak nezbláznila, ale chci nám všem nabídnout lék, který si můžeme – a měli bychom – ordinovat každý sám, a to denně.
Je pro nás nebezpečnější samota, nebo osamění? Potřebuje člověk někdy být sám? Hrozí nám nebo našim blízkým v současné situaci osamělost? To všechno jsou otázky nejednoho z nás.
Snad každý z nás si vyzkoušel, že zhoršený fyzický stav může vést k psychickým problémům. Přemýšleli jste ale nad tím, jak to je naopak? Uvědomili jste si, že nemoc často může být reakcí organismu na předcházející stres nebo nějakou jinou psychickou zátěž? Zkrátka že vše souvisí se vším?
Hluboké a upřímné rozhovory mají pozitivní vliv na naši psychickou pohodu, ale máme tendenci se takových rozhovorů s lidmi, které dobře neznáme, obávat. Jak zjistili vědci z Americké psychologické asociace, lidé nejsou přesvědčeni, že by s nimi cizí člověk chtěl mluvit.
Mnoho mužů se věnuje zálibám, sportu nebo rodině a říká si, že zdravím se budou zabývat až tehdy, kdy nebudou tak vytíženi současným objemem aktivit. Ovšem zvyky, které ve vyšším věku udržujeme nebo i rozvíjíme, se formují už kolem dvacátého až třicátého roku našeho života.
Užíváme cookies, abychom vám zajistili co možná nejsnadnější použití našich webových stránek. Pokud budete nadále prohlížet naše stránky, předpokládáme, že s použitím cookies souhlasíte.Souhlasím