Janina Scarlet: Naučte se přijímat věci, které nemůžete změnit

Rodina Janiny Scarletové byla postižena důsledky černobylské katastrofy i nenávistnými reakcemi pro svůj původ. Proto se v roce 1995 přestěhovala do USA. Janina trpěla migrénami a posttraumatickou stresovou poruchou, jež může propuknout po nečekaných událostech, ohrožujících život či osobní jednotu. V jejím případě se k tomu přidalo šikanování a výsměch třeba kvůli tomu, že je radioaktivní. Tyto události, jimž musela čelit, ji přiměly ke studiu psychologie, aby se dostala z pozice oběti. Posílená prožitými zkušenostmi i nabytými odbornými znalostmi začala pomáhat lidem s podobně těžkou minulostí.

Dosud se stále má za to, že lidé prožívající bolest, depresi, úzkost či jinou formu duševní nemoci jsou jen „slabí“ a měli by se „víc snažit“, aby byli v pořádku. Tak manipulativně je někdy vnímá jejich okolí. „Pravda ale je, že utrpení není slabost, je to základ, díky němuž můžeme objevit svou vnitřní sílu“, vysvětluje Janina Scarletová. Součástí její léčivé terapie přijetí a odhodlání, kterou druhým poskytuje, je naučit se vědomě přijímat to, co je mimo naši kontrolu, a přitom dokázat smysluplně žít v souladu se základními hodnotami. Znamená to, že není třeba potlačovat své emoce, nebo se hlavně „soustřeďovat na to pozitivní“, ale jde o ochotu zpracovat bolest nebo úzkost a přijmout způsob, jakým se s ním vyrovnáme, abychom poznali a posílili sebe sama.

Stává se, že lidé s depresí v nás vyvolávají podrážděnost a negativní emoce, a tyto naše reakce v nich mohou podněcovat prchlivost či hádavost. Potlačují jimi a zároveň zase vyvolávají svoji emoční bolest, když se odsuzují za to, že ji cítí. V důsledku toho se mohou od ostatních izolovat, přestože leckdy potřebují od těch, kterým na nich opravdu záleží, laskavý soucit a vhodný způsob podpory. Zotavování není časově ohraničeno ani neexistuje „jediný zaručený“ způsob, jak se s bolestí vyrovnat. Situaci může ztěžovat i mylná představa, že mluvit o tom, co druhý prožívá, je projev slabosti, ačkoliv sociální podpora usnadňuje postup uzdravování duše. Nemůže sice vrátit, co jsme ztratili, ani nás nezbaví toho, čím procházíme, ale umožní lépe zvládat obtížné životní výzvy.