Tomáš Garrigue Masaryk (7. 3. 1850 – 14. 9. 1937): světově uznávaný akademik a politik

Tomáš Garrigue Masaryk (7. 7. 1850 – 14. 9. 1937): světově uznávaný akademik a politik
Foto: Pixabay

Český myslitel, pedagog, spisovatel, šéfredaktor, politik, ale především první prezident Československého státu.

V rodině velmi chudých rodičů Josefa a Terezie Masarykových se v moravském Hodoníně, který byl tehdy součástí rakousko-uherské říše, 7. března roku 1850 narodil syn Tomáš.

 Pro to, aby mohl chodit do škol, udělal, co mohl: už ve svých patnácti letech pracoval jako domácí učitel, aby si na své vzdělání vydělal.

Po studiích na gymnáziu v Brně a na Akademickém gymnáziu ve Vídni pokračoval ve studiu filozofie na vídeňské univerzitě, kde později po dobu tří let i přednášel. Krom své mateřštiny, tedy jazyka českého, uměl pochopitelně německy a slovem i písmem francouzsky, polsky, rusky a anglicky. Mimo to velmi dobře ovládal řečtinu a latinu.

V roce 1876 odjel na roční studijní pobyt na univerzitu do Lipska, kde se připravoval na svoji habilitační práci. Tam se seznámil s Američankou Charlottou Garrigue, s níž se v roce 1878 oženil.

Již ve svých 32 letech, tedy v roce 1882, se Masaryk stal profesorem filozofie na pražské Karlově univerzitě.

Deset let, od roku 1883 do roku 1893, pracoval jako šéfredaktor odborného měsíčníku Atheneum – časopisu, který podporoval rozvoj české vědy. A poté až do první světové války řídil redakci časopisu Naše doba – Revue pro vědu, umění a život sociální.

V roce 1886 stanul v čele odpůrců pravosti českých rukopisů Královédvorského a Zelenohorského – požadoval vědecké prozkoumání jejich pravosti.

Jeho nejvýznamnější dílo Česká otázka, v níž analyzoval postavení Čechů a Slováků v rámci Rakouska-Uherska, vyšlo poprvé v roce 1895.

Tomáš Garrigue Masaryk měl velký zájem o politiku. Mezi lety 1891 a 1893 se stal poslancem rakouské říšské rady a českého zemského sněmu a v roce 1907 poslancem vídeňského parlamentu, kde usiloval o modernizaci Rakouska-Uherska.

Když vypukla 1. světová válka, pochopil, že rakousko-uherská říše nemá šanci na vítězství. V roce 1915, po začátku první světové války utekl do Švýcarska a z něj do Anglie, kde vyučoval na univerzitě King´s College v Londýně. Během této války se snažil o uznání práva Čechů a Slováků na samostatnost. V této záležitosti spolupracoval s Edvardem Benešem a Milanem Rastislavem Štefánikem. Už tehdy se zasazoval o vznik Československa, v rámci rakouské říše, podporu hledal v Británii, Rusku a USA. Tak se mu podařilo dosáhnout toho, že po skončení války v roce 1918 vítězné mocnosti vytvořily úplně samostatné nezávislé Československo.

Tomáš Garrigue Masaryk se ihned stal prezidentem prozatímní československé vlády. Opětovně byl pak zvolen i v roce 1920, 1927 a 1934.  Již za svého působení si ovšem uvědomoval, že myšlenka československého státu bude z hlediska mnoha národností, které na území státu společně žily, v budoucnu problematická.

V prosinci roku 1935 ze zdravotních důvodů z této funkce prezidenta odstoupil, do konce svého života pobýval na zámku v Lánech, kde také 14. září roku 1935 zemřel. Jeho pohřeb, který se konal 21. září, byl velkou národní manifestací za svobodu a demokracii.

Zdroj: redakce – Olga Skálová, knihobaze.cz

Další články z této rubriky

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*