Teddy Keen: Cesta k poslední řece

Teddy Keen, redaktor a editor mimořádné publikace s nádhernými barevnými kresbami, hned v úvodu vysvětluje, jak v září roku 2014 s kolegy z výzkumné expedice zkoumající řeku Jari, přítok Amazonky, narazili v hlubokém pralese na opuštěný přístřešek. V něm našli zapečetěnou kovovou schránku s uloženými dokumenty, mapami, skicáky a deníky, plnými fascinujících zážitků a ilustrací. Patřily muži, jehož identitu se nepodařilo odhalit, ale jeho neuvěřitelná cesta, zachycená v denících a sešitech, objevitele nadchla. Ted se rozhodl zápisky zpracovat ve dvou knihách – Ztracená kniha dobrodružství a Cesta k poslední řece -, aby předal objevené příběhy a znalosti a v dětech i dospělých podnítil lásku k přírodě. Ve všech zemích, kde knihy vyšly, vzbudily velký zájem a jak potvrzuje Teddy Ken, je to „kniha, která vás zavede hlouběji do neznáma než kdy předtím.“

Vypravme se s neznámým dobrodruhem do srdce amazonského pralesa. Zakusíme adrenalin z dobrodružství, nebezpečí, a také radost z poznávání a nových objevů. Impulzem k jeho výpravě byla stará, ručně malovaná mapa z divokého území severní části Amazonie s poznámkou „Poslední řeka“. Na cestu se vydal společně s kamarádkou Bibi, vědkyní z Brazílie. V deníku popisoval a doplnil barevnými kresbami, co na své vzrušující výpravě zažili a s kým se setkali. Putovali pěšky i na lodi a nějakou dobu je doprovázel i pes, který se k nim zčistajasna přidal. Poznáme, co si museli na expedici přichystat, zajistit a jak si uspořádat táboření, jaká zvířata potkávali, včetně nebezpečného sladkovodního rejnoka, obrovitého sklípkana, kajmana, jaguára i smrtelně jedovatých hadů či dravých ryb piraň. Museli se vypořádat i s mnoha dalšími překážkami a nesnázemi, obtěžováni krvelačnými komáry a neodbytnými muchničkami. Jednou by Bibi málem přišla o život, kdyby ji kamarád nezachránil.