Půlstoletí s Cimrmanem

Dramatik, scenárista a herec Zdeněk Svěrák (nar. 1936) napsal namísto úvodu otevřený dopis Ladislavu Smoljakovi, s nímž čtyřicet let tvořil a hrál hry v jejich milovaném divadle. Vzdává svému příteli hold a vzpomíná na společná léta počínaje koncem roku 1966, kdy se v rozhlasovém pořadu Nealkoholická vinárna U Pavouka zrodil nápad s českým géniem Járou Cimrmanem. 

Po Smoljakově smrti Zdeněk Svěrák zvažoval, zda mají pokračovat. Naštěstí, podpořen členy divadla, se rozhodl hrát dál. Kromě zásadních informací zmiňuje stále platnou zásadu hledat nové herce mezi kulisáky. „Ti kluci jsou jeden večer dělnická třída a druhý večer umělci. A umělectví jim přitom neleze do hlavy.“ Všech patnáct her se těší velkému úspěchu, dokonce i u mladé generace. Ten největší patří nejhranější komedii Hospoda Na Mýtince, která měla kolem 1200 repríz. 

Dlouholeté přátelství, pohodu, vzájemný respekt, tvůrčí impulzy a lásku k divadlu potvrzují shodně všichni herci, ať už patří mezi stálé, anebo byli v divadle pár sezon, jako například Jiří Menzel, který oceňuje jeho inteligentní humor, stejně jako Jiří Stivín, Jaroslav Uhlíř a mnozí další. 

Jindřich Holna, historicky první kulisák, působící v Divadle Járy Cimrmana v letech 1967-1973, dává k dobru historku, proč málem zmeškal představení. Zvukař a kulisák Václav Verner přiznává, že tato profese mu byla zpestřením jinak nudného zaměstnání i částečným únikem od rodinného života. Kostymérka Naďa Zachová si živě vybavuje, jak coby jediná žena hrála na jevišti postavu Vilmy. Mezi ženy spjaté s divadlem patří i fotografka Pavla Černá, která zde fotí víc jak třicet pět let a pořád ji to baví.