Od plzeňského pikolíka až po majordoma u rodiny Porsche
Peter Werner Noack se narodil ve válečné době, roku 1943. Protože jeho otec byl Němec, život rodiny to poznamenalo. Petr však dokázal jít za svým snem, když se postupně vypracoval na nejvyšší post v oboru, kde byl jedním z nejlepších. Jeho pestré a vzrušující vzpomínky pomáhal upravit do knižní podoby Josef Kejha, spisovatel a novinář z Plzně.
Pro Petra byl velkou inspirací jeho dědeček Alois Mandásek, bývalý hoteliér, stejně jako strýc Alois Mandásek ml., jenž ovládal několik řečí, scestoval svět, na luxusní lodi byl osobním stevardem indického mahárádži a byla mu nabídnuta lukrativní práce v proslulém pařížském hotelu Ritz.
Autor vzpomíná, jak se v roce 1947 přestěhoval s rodinou do Plzně, kde dědeček odkoupil restauraci s kompletním zařízením, netušíc, že bude již za rok znárodněna včetně inventáře a on bude ve „své“ hospodě moci pracovat pouze jako zaměstnanec. Zásadní období v osobním i politickém životě líčí Petr Noack bez příkras a zároveň s nadhledem i s humorem až sarkasmem. Autentičnost prožitého vyznívá v osobitém a bezprostředním vyprávění stejně živě, jako by s ním čtenář seděl v přátelském rozhovoru u jednoho stolu. Vypráví o osvobození Plzně americkou armádou i o vládě komunistického režimu. Neopomíná plzeňské povstání po projevu prezidenta Antonína Zápotockého, ujišťujícího, že se žádná měnová reforma nechystá, ačkoliv vstoupila v platnost hned druhý den a „z tisícovky byla přes noc pouhá dvacka.“
Petr Mazný, Kateřina Frantová, Tomáš Bernhardt a Ladislav Silovský: Plzeňské tajnosti
Nejvíce se Petr Noack věnuje pestrým zážitkům ze své profese. Popisuje léta učednická, kdy se kvůli pošramocenému životopisu nemohl učit kuchařem, jak mu radil dědeček, ale byl přijat do oboru číšník, neboť jich byl nedostatek. „Číšnické ostruhy jsem si měl vydobýt v hotelu Slovan jako pikolík.“ Vzpomíná na učednická léta, kamarády učně a často úsměvné příhody z praxe pod vrchním Chlebečkem, který učně uvítal: „Pánové, všechno vidím. Host je pro vás něco jako bůh… obsluhujte ho s láskou a ne abyste se před ním třeba šťourali v nose!“ Děda Alois také povzbuzoval: „Pamatuj, Petře! Číšnický povolání není zaměstnání, ale poslání. Pingla může dělat každý, ale pravého číšníka jenom vyvolení…“
Za zmínku stojí kapitola o postarším panu Hozlarovi, neobyčejně zdatném a obdivuhodném číšníkovi z oborového domu Peklo. „Ten název seděl, pro číšnické sprintery s nákladem piv a talířů to peklo bylo. Do velké jídelny proudily davy hladových zaměstnanců – dělňasové, ouřadové, učni… – prostě horor!“ Pan Hozlar obsluhoval s přehledem a rychle – „v levačce osm plných podlouhlých těžkých talířů, pravačkou servíroval, prostě kabrňák!“
Důvěrně poznáme atmosféru slavných plzeňských hotelů a restaurací i dalších míst, v nichž Petr Noack obsluhoval vážené hosty. Zvláštní zmínku věnuje Francouzské restauraci Expo 58 v Praze na Letné, kde nastoupil na prominentní místo demi chef d´rang. Díky tomu, že Petr měl vyvolené povolání rád, patřil od počátku k nejlepším učňům, později samostatným a vrchním číšníkům až po mistra v oboru. Zažil spoustu příhod, někdy až neuvěřitelných, často úsměvných, včetně několika „dekameronů“. Přitom se seznámil se zajímavými lidmi z branže a mnoha slavnými hosty. Zaujme, jak obsluhoval sovětskou delegaci v čele s Leonidem Iljičem Břežněvem a jak byla jejich práce hodnocena.
Karel Gott: Má cesta za štěstím
Po emigraci do Německa v roce 1969 se tam záhy prosadil v prestižních hotelech a restauracích, jako je luxusní Brückenkeller ve Frankfurtu nad Mohanem. Často kromě králů, šlechticů a politických představitelů obsluhoval s kolegy přední osobnosti a celebrity z uměleckého či sportovního světa – Carla Pontiho s manželkou Sophií Loren, Bennyho Goodmanna, Cliffa Richarda nebo Karla Gotta, bundesligové fotbalisty či Borise Beckera a mnoho dalších, jež v knize zmiňuje.
Vyvrcholením kariéry bylo několikaleté působení ve funkci majordoma v rodině profesora Antona Ernsta Porsche, která Petra s jeho manželkou přijala jako přátele, než roku 2008 odešli na zaslouženou penzi a po osmačtyřiceti letech v cizině se vrátili domů do Prahy.
František Pavlíček: Žižkov, Praha a něco navíc
Peter Werner Noack, zmiňovaný v Paměti národa (mezinárodní sbírka vzpomínek pamětníků důležitých historických událostí 20. století), na svém jedinečném životním příběhu mimo jiné ukazuje, že navzdory zdánlivě nepříznivě rozdaným kartám do života, pronásledování, ústrkům a překážkám je možné při důvěře v sebe sama jej žít naplno a realizovat své sny.
Čtivé a napínavé vyprávění doprovází řada barevných i černobílých fotografií z rodinného archivu.
Zdroj: redakce – Dana Vondrášková (autorské dílo), starymost.cz
Další články z této rubriky
gutentor-overlaySusan Meissner: Ohnivé květy
gutentor-overlayTat tvam asi – Ty jsi to
gutentor-overlayO Veverčákovi, který se bál
gutentor-overlay
Buďte první kdo přidá komentář