


Kniha Pavlíny Pořízkové (nar. 1965 v Prostějově), proslulé supermodelky, vznikla na popud Marie Shriver, která vydává publikace o pravdě v lidském životě, důstojnosti, radosti, lásce, přijetí a bezpečí, hodnotách, po nichž všichni toužíme. Jak je sama v životě zakoušela, píše Pavlína v knížce esejí No filter.



Pavlína Pořízková patřila podle časopisu Harper´s Bazaar v roce 1992 mezi deset nejkrásnějších žen světa. Ona sama však říká, že od svých patnácti let, kdy se začala věnovat modelingu, byla považována jen za hezkou věc a nemohla být sama sebou. „Když jsi věc, nikdo tě neposlouchá, nezajímá se o tvé názory, o duši. To se změnilo nyní, kdy vystupuji jako normální žena, která má stejné starosti i radosti jako ostatní.“
Píše o pohnutém dětství, kdy rodiče emigrovali a pro ni se po několika letech vrátili. Do Švédska dorazila, když jí bylo devět let, ale rodiče se krátce nato rozešli. Tehdy byla tato rodinná aféra vděčným soustem pro novináře a neustále se probírala ve zprávách. Pavlíně se stýskalo po babičce, která ji v Československu vychovávala. V nové zemi nikoho neznala, musela se naučit cizí jazyk, neměla tu přátele a ve škole zažívala od spolužáků posměch a šikanu. Odtržením od milující babičky a světa, který znala, velice trpěla. Od té doby ji po většinu života provázely úzkostné stavy.
První zkušenosti s modelingem Pavlína zažívala už v patnácti letech, kdy se přestěhovala do Paříže a o dva roky později do Ameriky, kde pokračovala v úspěšné kariéře světově proslulé topmodelky. Vzpomíná na specifický a neúprosný svět modelingu, v němž mají hlavní slovo především fotografové, na jejichž záběrech má modelka působit mladě, přitažlivě a dokonale. „Aby vás ostatní považovali za krásnou, musíte být ve správnou chvíli na správném místě a disponovat správnými vlastnostmi.“ Pavlína Pořízková patřila mezi nejžádanější a nejslavnější světové topmodelky s lukrativními pracovními nabídkami. „Být slavný znamená žít v bublině. Vnější povrch bubliny působí jako zrcadlo.“ Lidé nevnímají osobnost v ní, ale svoje představy, které do ní promítají. „Sláva kolem vás postaví zeď, znemožňující, aby vás lidé skutečně poznali,“ přiznává Pavlína.



Blanka Malá: Láska ve špičce italské boty
O pár let později se seznámila s mužem svého života, hudebníkem Ricem Ocaskem. Prožili spolu téměř třicet let a vychovali dva syny. Když po operaci nečekaně zemřel, zjistila, že ji v závěti vykázal z dědictví (měli zažádáno o rozvod) a musela se o něj pak soudit. Prošla mnoha životními zkouškami, o nichž se v knize otevřeně zmiňuje. Přiznává pochybnosti, jež měla sama o sobě, či zklamání, ale také radost v manželství a dalších vztazích. Nevyhýbá se ani tématu nahoty, která je ve Švédsku, kde vyrůstala, zcela běžná. „Když jsem nahá, cítím se svobodná.“



Marie Tomsová: Jiná už nebudu aneb Neděle Marie Tomsové
Zralá žena, jež se naučila být sama sebou, se vyznává z hledání i nalézání lásky, ze zamilovanosti, zlomeném srdci, zranitelnosti, ale také ze šťastných pocitů, mezi něž patří také přijetí krásy i s vráskami a nalezení smyslu života. Svěřuje se od srdce, s důvěrnou upřímností a bez příkras.
Zdroj: redakce – Dana Vondrášková (autorské dílo), jota.cz
Buďte první kdo přidá komentář