Pavlína Pořízková: No filter

Pavlína Pořízková patřila podle časopisu Harper´s Bazaar v roce 1992 mezi deset nejkrásnějších žen světa. Ona sama však říká, že od svých patnácti let, kdy se začala věnovat modelingu, byla považována jen za hezkou věc a nemohla být sama sebou. „Když jsi věc, nikdo tě neposlouchá, nezajímá se o tvé názory, o duši. To se změnilo nyní, kdy vystupuji jako normální žena, která má stejné starosti i radosti jako ostatní.“

Píše o pohnutém dětství, kdy rodiče emigrovali a pro ni se po několika letech vrátili. Do Švédska dorazila, když jí bylo devět let, ale rodiče se krátce nato rozešli. Tehdy byla tato rodinná aféra vděčným soustem pro novináře a neustále se probírala ve zprávách. Pavlíně se stýskalo po babičce, která ji v Československu vychovávala. V nové zemi nikoho neznala, musela se naučit cizí jazyk, neměla tu přátele a ve škole zažívala od spolužáků posměch a šikanu. Odtržením od milující babičky a světa, který znala, velice trpěla. Od té doby ji po většinu života provázely úzkostné stavy.

První zkušenosti s modelingem Pavlína zažívala už v patnácti letech, kdy se přestěhovala do Paříže a o dva roky později do Ameriky, kde pokračovala v úspěšné kariéře světově proslulé topmodelky. Vzpomíná na specifický a neúprosný svět modelingu, v němž mají hlavní slovo především fotografové, na jejichž záběrech má modelka působit mladě, přitažlivě a dokonale. „Aby vás ostatní považovali za krásnou, musíte být ve správnou chvíli na správném místě a disponovat správnými vlastnostmi.“ Pavlína Pořízková patřila mezi nejžádanější a nejslavnější světové topmodelky s lukrativními pracovními nabídkami. „Být slavný znamená žít v bublině. Vnější povrch bubliny působí jako zrcadlo.“ Lidé nevnímají osobnost v ní, ale svoje představy, které do ní promítají. „Sláva kolem vás postaví zeď, znemožňující, aby vás lidé skutečně poznali,“ přiznává Pavlína.